pátek 8. července 2016

Konec blogu?

Zdravím všechny!
Dneska se zase hlásím se spontánním, pravděpodobně smysl nedávajícím, na rychlo a emotivně psaným článkem. Soutěž o co nejvíce přídavných jmen ke slovu článek bych asi vyhrála na plné čáře, jak tak koukám... No nic, bohužel nikdo nesoutěží. :D

Každopádně... Jako je to vždycky, na můj přidaný jídelníček jsem si zase vyslechla poznámek, jako tomu už ale bylo vždycky, že jo, tak co bych čekala. Sice je hrozně hezké, že se staráte, ale mně je popravdě úplně jedno, jestli jím podle vás moc ovoce, jestli podle vás jím málo bílkovin či tuků... Už jsem říkala, že mi to je jedno? Asi jo, ale pro jistotu to ještě řeknu tak desetkrát.
Nechci teď znít zle, to vůbec ne, ale tyhle poznámky a komentáře už mě unavují. Jako uznávám, že jsem ten jídelníček neměla asi zveřejňovat, když k němu nechci otravné poznámky, ale zase kdybych napsala, že jsem na veganském jídelníčku už za měsíc zhubla 3 kg, komentáře, jak hubnu, protože nejím mrtvá zvířata, za 3, 2, 1... pořád by mi někdo psal, že určitě jím málo. Teď mi pro změnu napsalo pár lidí, že jím až moc a takové porce by nikdy nezvládli, že musím mít super metabolismus, velký žaludek a tak... Ať už to mysleli dobře či špatně, já to jako lichotky zrovna neberu. :D

Takže abych to shrnula, teď na rozdíl od starých časů jím zase moc. Už nevím, jak se zavděčit, ale především se zavděčovat nechci, protože ať už napíšu, co napíšu, bude to špatně. Můžu dát jídelníček, kde přijmu za den 6000 kJ a jsem anorektička, otrokyně tabulek, ortorektička a chci zhubnout. Přidám jídelníček, kde konzumuji cca 12000 kJ a najednou si "pořádně papám", jím hrozně moc sacharidů a jím hrozně moc ovoce. A na konzumaci ovoce se umírá, to ví přece každý. :D

Tohle jsou dojmy mých čtenářů. Teď vám sdělím svoje dojmy. Mně je fakt jedno, kolik sním kalorií. Fakt je mi to jedno, upřímně. Já už nejsem ta osoba, co psala tento blog před rokem. Nejsem ta holka, co by panikařilo z toho, že snědla k večeři 5000 kJ a bála se, že přibere. Nejsem ani ta holka, co by panikařila z toho, že za celý den snědla jen 5000 kJ a teď se jí zpomalí metabolismus a přibere. Možná teď budu znít jako největší narcis na světě, ale budiž. Sice bych modelku dělat nemohla, ale ve svém těle se cítím zkrátka skvěle. Je možné, že některým lidem připadám tlustá, ale co je mi do těch lidí. Mám naprosto zdravou váhu, mé tělo funguje tak jak má, jsem šťastná. Člověk musí ocenit to, jak vypadá, a já oceňuji, že nemám "thigh gap", ale že mám zadek. Oceňuji, že nemám plochoučké břicho, ale že mám prsa. Oceňuji, že nemám dětskou postavu, ale ženskou postavu. A i když jsem teď 3 kila zhubla, nebyl to můj účel, nepřipadám si jiná a mám se ráda pořád stejně.

Jím podle pocitu, to je důvod, proč si nehlídám příjem všech bílkovin, minerálů, vitamínů... Věřte mi, že mám ale všeho dostatek. Proč? Protože jím dostatečně, abych to všechno získala z rostlinných strojů (ještě že si to po sobě výjimečně čtu, chtěla jsem napsat zdrojů :D). Jsem teď mnohem víc vyživovaná, protože jsem se konečně našla, a nevidím za tím, co dělám, snahu zhubnout. Já jsem se nestala veganem, abych byla hubená, jedla zdravě, byla nejzdravější na světě apod. Já jsem se stala veganem, protože nehodlám podporovat živočišný průmysl a ubližovat zvířatům. To je další věc, co mi hrozně štve. Lidé si tady na blogu myslí, že když jsem měla v minulosti PPP, je veganství pro mě další forma PPP. Já už nevím, jak to lépe vysvětlit. Možná to není nejlepší přístup, ale budiž. Je mi úúúplně jedno, jestli mi chybí "plnohodnotné" bílkoviny, zvířata a jejich produkty prostě jíst nebudu, protože je miluju. Jo, miluju zvířata a dělám vše proto, abych to dokázala. Člověk nemůže být milovníkem zvířat a zároveň je jíst. To prostě nejde.

Takže abych ještě shrnula mojí myšlenku, kterou se mi nejspíš nepovedlo vyjádřit, protože tady klovu do klávesnice jak zběsilá: už nejsem ta holka s PPP. Znovu začínám uvažovat o opuštění tohoto blogu, protože vy, mí čtenáři, jste na této mé osobnosti ulpěli, ale ta osobnost už je pryč a nahradil ji někdo jiný. Proto se vám možná články už tak nelíbí, ale já nedokážu ze sebe dělat něco jiného, než doopravdy jsem. Ani byste to po mě chtít neměli...
Už vám ani nedokážu pomoci s PPP.
Vegankou jsem pro zvířata.
Nezajímá mě, kolik denně konzumuji kalorií/bílkovin/tuků.
Nejsem ortorektička.
Nepřibírám po tolika jídle.
Tento blog nechávám za sebou.
Děkuji, že jsem pro vás mohla psát články. Děkuji za vaši podporu. Děkuji za ten rok a půl, co jste tu pro mě byli a co jsem tu byla já pro vás.
Kdo mě ale vnímá jako obyčejnou holku, nemusí tesknit. S blogováním úplně přestat nehodlám, jen si založím nový blog. Tam, kde za mnou nebude stín PPP. A který budu dost možná psát jen anglicky, ale v případě zájmu dvojjazyčně. O veganství, o svém skutečném životě, o tom bez PPP, o zvířatech...
Myslím, že za svou minulostí nemůžu udělat úplnou čáru, dokud o ní nepřestanu neustále přemýšlet a blogovat. Myslela jsem si, že to překonám a že se vám budu moci dál v tomhle ohledu věnovat, ale bohužel.
Teď už se s Vámi i s blogem na dobro rozloučím, než se tady ještě rozbrečím. Bez něj bych se asi z PPP nevyléčila, minimálně ne tak rychle, neseznámila se s tolika skvělými lidmi, a neměla bych se kam vypsat. Děkuji za všechno, mí milí čtenáři.
Mějte se krásně, Vaše Roxy

Jakmile (jestli) nový blog založím a začnu na něj přispívat, nebojte, dozvíte se to.

8 komentářů:

  1. Achjo, nechápu jak někteří lidi prostě dokážou napsat takové věci předtím, než by chvilku přemýlšeli, jestli to tomu člověku nemůžu třeba ublížit nebo jestli nenapsali úplnou hloupost.. Já myslím, že když přestupuješ na rostlinnou stravu a navíc si předtím trpěla PPP je úplně normální že máš potřebu jíst víc (taky jsem nejdřív nechápala, jak se do mě všechno to jídlo vleze) a ono se to časem ústálí. A o to víc, když se cítíě dobře a jsi spokojená, to je nejdůležitější :). Pevně doufám, že s blogováním úplně neskončíš, protože mám tvé články moc ráda a navíc tak šíříš veganství, což je skvělé. Kdyby ses přece jen rozhodla skončit, tak přeju hodně štěstí do budoucnosti!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mě je to spíš o tom, že mají lidé, především moji čtenáři, vzhledem k tomu, že je tohle blog o uzdravování z PPP, zkreslené představy o porcích a především když vidí hodně sacharidů, je to prostě špatně, nezdravé, tloustne se po tom a tak, ale tyhle názory určitě znáš. :D
      Děkuji, jsi moc hodná. :) Šířit veganství chci, ale ne tady na tom blogu. Nejen mi nebaví furt poslouchat, že jim to vnucuji, ale také si chci sehnat nové čtenáře, co budou mít o veganství zájem. Nechci to vnucovat lidem, co navštěvují tento blog kvůli uzdravení se z PPP. A navíc doufám, že čtenáři, co mě mají rádi jako člověka, si k mému novému blogu cestičku najdou sami. :) Děkuji ti moc!

      Vymazat
  2. Ježiši kriste, ty seš jak malá holka. To, že máš v tohle svém novém osvícenském jídelníčku málo bílkovin, je prostě fakt a to, že se tu budeš rozčilovat, že si ti to někdo dovolil napsat, to je fakt k smíchu.
    Celý život jsi jedla "mrtvá zvířata" a najednou mluvíš jak blázen, tak se uklidni, nadýchni se, zacvič si jógu a buď zase jako jsi byla dřív - pohodová holka bez takhle jednosměrnýho vidění.
    Katka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se nerozčiluju, už ne. Bílkoviny jsou přeceňované, člověku 50 g na den booohatě stačí. Ale především je mi fakt jedno, kolik mám bílkovin.
      Jo, celý život jsem jedla zvířata a už tak mě to hrozně štve, nemusíš mi to furt připomínat. Nicméně to, že jsem je jedla celý život, má znamenat, že je mám i dokonce život pořád jíst? Aha...
      Promiň, ale tohle mě dokáže vytočit. Jednosměrné vidění - co je špatně na tom, že nezavírám oči, co se opravdu děje? A opravdu něco dělám, aby se věci změnily?
      Jako dřív už nejsem, to je prakticky pointa celého tohoto článku...
      Měj se krásně.

      Vymazat
  3. Chápu, že tě to štve, že jsi v afektu, ale prosím...nekonči :/ Jsi mi opravdu velkou podporou a právě když jsi přidala ten jídelníček mi došlo, jak je skvělé být prostě jenom volná a nezaobývat se jídlem. Příjmem tuků, bílkovin, sacharidů...
    Je to samozřejmě tvé rozhodnutí, ale rozmysli si to prosím.
    Beat

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem v afektu, už mi to ani neštve, nemrzí... Jen jsem prostě už pochopila, že to tady na tomto blogu nepůjde, musím ho změnit. Neboj se, večer ti napíšu a budu ti oporou alespoň přes zprávy, když už ne přes blog, souhlasíš? :)
      Měj se krásně.

      Vymazat
  4. Mně se naopak Tvůj nový přístup k jídlu líbí. A po PPP je to super, že se nestaráš, jak jíš a posloucháš své tělo.
    Veganství je super a moc ráda si o něm tady čtu. Jen se musí dávat pozor na živiny.
    Péťa

    OdpovědětVymazat
  5. Proboha, lidi jsou fakt nemožní! Roxy, nekonči, já Tvé články čtu hrozně ráda, ač nejsem vegan. Krásně píšeš, dobře se to čte, mám Tvůj blog fakt ráda a že lidi řeší, co jíš, kolik to má procent toho a toho? To fakt neřeš. Ať si to píšou, co na tom. Jestli opravdu nemají co dělat a takto sledují 500 blogů a komentují své "cyhtré" názory, které načetli bůhvíkde, tak se fakt nemá cenu rozčilovat. Hlavně, že oni sedí na prdeli a chrlí chytré kecy. Takové lidi miluju!
    Každé tělo je jiné a jestli jíš podle pocitu, tak je to jen dobře a máš můj obdiv, že ses to po PPP naučila! Určitě máš všeho dost, když to tak cítíš, je to tak... A je fakt, že být veganem je v dnešní době "trendy", ale jen ty sama víš, proč ses tak rozhodla a je to jen a jen Tvé rozhodnutí. TAkže si za ním stůj! :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)