pátek 1. července 2016

Dny, kdy nechci být blogerkou

Zdravím všechny!
Dnes se hlásím s ne příliš pozitivním či smysluplným článkem, ve kterém vyjádřím, jak se k blogování stavím a proč se mi často ani nechce pokračovat.




V dobu, kdy jsem na blog ani nepomyslela, mi bylo, musím říct, fajn. Teď to zní hrozně, protože to vypadá, jako bych tady ze sebe dělala nějakého chudáka, koho někdo nutí blogovat. To není ani trochu pravda, ale myslím si, že každá blogerka se mnou alespoň částečně může souhlasit. Je to takový ten love-hate relationship.

Vždy, když zveřejním článek, se cítím skvěle. Jsem ráda, že se mi podařilo vymyslet něco dalšího a dokonce to i dokončit, z čehož mám vždy malý pocit vítězství. Začnu se těšit na další odezvu od Vás v komentářích, zároveň se bojím špatných komentářů. Já jsem hrozně slabý člověk, co se týče negativních komentářů směřujících na mojí osobu. Konstruktivní kritika je něco jiného, tu naopak oceňuji, ale vždy mě rozhodí komentáře dlouhé většinou jen pár slov, za to vyznívající velmi negativně. Všichni mi říkají, že si to nesmím připouštět k tělu, ale ať dělám, co dělám, vždy se mi to nějakým způsobem dotkne.

Někdy prostě píšu článek a když napíšu nějakou řádku, která by mohla spustit podobnou kritiku, většinou psaní článku odložím. Bohužel mám spoustu odložených článků. A abych řekla pravdu, poté co mi pár lidí napsalo, že jim veganství cpu, jsem měla chuť seknout s blogováním úplně, protože mi to ranilo. Nechtěla jsem být známá jako naštvaný vegan, který cpe ostatním lidem svůj názor. Konec konců, jezte si co chcete, já jsem jen chtěla poskytnout nějaké informace, protože kdyby někdo dal ty informace, které jsem se dozvěděla v poslední době, byla bych veganem už dávno. Teď akorát lituji že jsem se stala veganem až v 17... Naštěstí jsem se uklidnila a uvědomila si, že spoustu lidí tento životní styl alespoň minimálně zajímá.

S tím, jak často vídám v bloggové sféře, si připadám občas jako takový tele. Všude krásné grafiky, fotky... A pak jsem tu já s fotky z mobilu ve všelijakých velikostech, ve všelijakých kvalitách a s layoutem blogu, že by jeden brečel. Kdybyste někdo znal někoho, kdo se v těchto věcech vyzná, byla bych vděčná. :D

Pocit, který mám, když mi někdo napíše extra dlouhý mail, svěřující se se svými problémy, protože mi věří, je nepopsatelný. Já všechny ty maily čtu a cítím se opravdu špatně, že jsem do teď ještě neodpověděla na všechny, ale slibuji, že do neděle už odpovím na všechno. Rozhodně mě tyto maily neobtěžují, já ráda pomůžu. Nicméně když se dostanu s lidmi, kteří trpí PPP do kontaktu, není to pro mě nejjednodušší. Řešení těchto problémů vytahuje zkrátka mé problémy z minulosti na povrch a někdy není úplně nejjednodušší je znovu pohřbít. Když mi někdo totiž napíše, jak hrozně zklamal, když snědl k večeři kus dortu a pak mi napíše jídelníček, který prý vypovídá o tom, jak se přejídá, přičemž můj jídelníček je třeba ještě větší, vyjde na povrch taková ta niterná myšlenka, zda nejím moc. Nebo když mi někdo napíše, jak je cukr nebezpečný, jak se mu vyhýbá a že já cukru přijímám moc, sem tam nad tím také začnu uvažovat a akorát mi to dokáže zkazit náladu. Naštěstí se mi tedy ještě nikdy nedotklo nic natolik, abych kvůli tomu přestala jíst méně, ale přece jen,

ALE

být blogerkou a blogovat o tom, čím si procházíte, a o tom, co vás baví a naplňuje, je taktéž nepopsatelný pocit a převažuje všechna negativa, jež jsem vypsala výše. Dostávat se do kontaktu se svými čtenáři je také nepopsatelné. Navíc - díky blogu jsem se seznámila se super lidmi, s jednou milovnicí plameňáků dokonce osobně, a doufám, že se setkám ještě s více a více lidmi, protože to opravdu stojí za to.

Do budoucna se pokusím jen zapracovat na lepším vnímání komentářů a nebrat si je osobně. Nějaké tipy? :D
Každopádně vám přeju nádherné prázdniny, 1. den už je bohužel skoro za námi, ale spousta ještě zbývá.
Mějte se krásně, Roxy



5 komentářů:

  1. Můžeš být naprosto v klidu, mám to naprosto stejně. Negativní komentáře se mi taky vpíjí pod kůži a beru si je k tělu více než by bylo zdrávo - a to nejen komentáře, ale i kdejaké poznámky v "normálním" životě. Nebo třeba strach, že článek nebude nikdo číst, nebude nikoho zajímat.. Ono jsou to asi maličkosti, ale.. člověka to hlodá.
    Taky se s tím snažím bojovat, pomáhat druhým přes email jak se dá, ale jak říkáš, občas se ten hlas PPP přece jen vrací. Nicméně si myslím, že jsme silné, a že to zvládneme překonat! :)
    A že jsi veganem... Nelituj toho, že je to "až" od tvých 17.. Ber to tak, že to tak mělo být, nebýt všech předchozích zkušeností by jsi k tomu třeba nedošla a nebrala to takto :) Necpeš to nikomu a jestli má někdo takový pocit, tak proč to čte? Je to Tvůj blog, Tvůj životní styl...to k sobě prostě neodvratně patří :) (nejsem vegan a klidně to píšu, všimněte si toho ti, kteří chcete mít divné poznámky!)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tímhle komentářem jsi mi tak neuvěřitelně zlepšila náladu. :)
      Přesně jak píšeš, maličkosti, co dokáží nahlodat.
      Děkuji, tu poslední větu bych nejradši jenom vložila pod každý komentář se slovy, že je moje články o veganství obtěžují. :D

      Vymazat
    2. To jsem jedině ráda :)
      Klidně to tam vlož :D Jen ať si trhnou ;)

      Vymazat
  2. Určitě s blogem nepřestávej, byla by to škoda! I když jsem začla komentovat až nedávno, tvoje články čtu snad už začátku tohoto blogu a je super sledovat, jak se posouváš a zlepšuješ :). A ty negativní komentáře, to je prostě všude.. Prostě to chce asi se naučit takové komentáře ignorovat no:/.. a s články o veganství prosím nepřestávej! Ted to nemyslím z pohledu vegana, protože sama nemám ráda ty "radikální", co to všem cpou, ale ty to určitě nejsi! Naopak ty fotky jídel jsou moc inspirativní :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za krásný komentář! :)
      Já vím, ignorovat... Ale moc mi to nejde. :D
      To jsem moc ráda, rozhodla jsem se, že o veganství kvůli pár negativním komentářům psát nepřestanu, to by přeci nedávalo smysl. Jsem ráda, že to někoho zajímá. ^^

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)