středa 15. června 2016

PPP se znovu ozvala a jak jsem ji umlčela


Zdravím všechny!
To už je 1. července? Bohužel ne, ale i tak se ozývám. V posledních dnech jsem přidala článek, jak vůbec nic nestíhám, vůbec nejsem doma a článku se nedočkáte dřív jak o prázdninách, ale i tak přidávám článek už teď. Proč? Nemoc. V té nejvíc nevhodné době jsem celou noc vzhůru s horečkou, umírám, ale i tak čumím do počítače, protože se hrozně nudím. A jelikož jsem dívka činu, ježiš, to zní divně, jsem se rozhodla "využít situace" a konečně přidat nějaký článek na blog. Naposledy jsem nějaký pořádný článek přidala před 4 měsíci, to je také moc pěkné skóre. Konec konců, dnes článek na téma, jak mě znovu dohnala PPP, proč, jak jsem se vzpamatovala a našla cestu ven novou životní cestou.



Pokud se mám vydat k začátku problému, musím zmínit práci. V březnu jsem se vrátila zpátky do bageterie, kde jsem předtím pracovala půl roku. Můj cíl byl dělat tak 80, 90 hodin měsíčně, ale v praxi se můj měsíční časový fond změnil na 160 hodin každý měsíc. Do toho škola, povinnosti doma... Skončilo to tak, že jsem ráno opouštěla dům v půl osmé a vracela se v půl desáté ve všední dny a o víkendech jsem většinou pracovala 10-12 hodinové směny.
Nebudu lhát, přestřelila jsem to, ale byla jsem v práci opravdu šťastná, cítila jsem se tam dobře, mezi lidmi, sranda byla. Na druhou stranu, takové dlouhé dny mimo domov přinesly velkou změnu ve stravování, což je u lidí jako já, tedy citlivých v oblasti PPP, určitý stres. Ráno jsem jedla větší snídaně, během dne tahala velké svačiny, ale jakmile jsem došla do práce, prostě mnohdy nebyl čas se najíst. Navíc to není zrovna flákačka, člověk se mnohdy i dost zapotí.
Konec konců jsem asi určitě za den nejedla tak, jako bych jedla kdybych byla doma, což se odrazilo v tom, že jsem z práce odjížděla s vlčím hladem. Domů jsem pak vtrhla jako šílená, pomalu jsem si ani nesundala bundu a už jsem šla pro jídlo do kuchyně. Padalo do mě páté přes deváté, mamky buchty, oběd, co mi uvařila, ale nebyla jsem doma, abych ho snědla... Mnohdy jsem tento "záchvat" musela zastavit tím, že jsem si dala ještě velký šálek kávy, po které zpravidla hlad nemívám.
Cítila jsem se hrozně, moje břicho dennodenně umíralo, byla jsem nafouklá a oteklá. Celkově se celé mé zažívání vlastně pokazilo, žaludek neměl čas si v noci odpočinout, jelikož byl neustále plný, zatímco přes den mi v něm neustále kručelo. Dny, kdy jsem měla volno, jsem také prakticky jen jedla a spala.



Není divu, že se tohle stravování podepsalo na mé náladě i na mém vzhledu. Díky únavě jsem měla horší pleť a kvůli takovému stravování jsem začala přibírat a to mě začalo děsit. Po nějakých 2 měsících jsem si řekla, že to už by stačilo, a vrátila se na kalorické tabulky. Řekla jsem si, že přece mi to už nemůže ublížit, že vím co dělám. A ono to opravdu pomohlo, díky zapisování jsem se večer nepřejídala, ale díky tomu jsem jedla okolo 5-6 tis kJ denně, při nejlepším. Ne, že bych se bála jídla, já se bála toho večerního přejídání, ale bez něj byl můj energetický příjem hodně nízký.
Poté, co jsem tak rapidně snížila kalorie, ale přestala se přejídat, se mi ulevilo po trávicí stránce - alespoň na chvíli. Po nějaké době jsem začala být neuvěřitelně unavená, hlad jsem měla čím dál tím menší a dále se snižoval můj příjem, protože jsem jedla víceméně podle pocitu. Nejedla jsem ale nic kalorického nebo cokoliv, co bych nemohla zvážit a zapsat. Pamatuji si, jak jsem se cítila děsně, když jsem snědla polévku, o které jsem nic nevěděla a marně se snažila odhadnout, kolik asi tak mohla mít kalorií a jaká makra.


Jednoho dne jsem ale na narazila na veganství. Byla jsem už asi 2 měsíce vegetarián a myslela si, jak moc tímto pomáhám zvířatům, ale ve skutečnosti to byl jen klam a to, co je na tomto světě špatně, je celý masový průmysl. O mé veganské cestě napíšu samostatný článek a budu směřovat teď blog tímto směrem. Chci vám všem ukázat skutečnost, jak je veganství skvělé a prospěšné, chci vám také ukázat, jak to vypadá v praxi.
Nicméně, právě díky veganství jsem se dostala ze spárů kalorických tabulek, ze spárů PPP. Přestala jsem vážit jídlo a starat se o to, kolik má kalorií. Vidím teď úplně jiný obrázek než dokonalou postavu a věřím, že tohle je ta pravá cesta k nalezení harmonie.

Co si myslíte o veganství? Jste překvapeni, že zrovna já jsem se stala veganem?
Těším se na Vás u dalšího článku, který bude snad co nejdříve.
Mějte se rádi, Roxy :)






7 komentářů:

  1. Jsem moc ráda, že jsi nakonec našla cestu, jak z toho kolotoče ven :) A bezvadné je, že se jedná zrovna o veganství :) Sama jsem již nějakou dobu vegetarián, přítel je vegan a já vím, že jednou k tomu také dojdu, protože mi dost otevřel oči v tom, co se na světě děje. Navíc snad neznám člověka, který by jako vegan nebyl zdravější a spokojenější :) Co se týče práce a dlouhých směn- o tom vím svoje. Jakmile jsem začala dělat za barem, jídlo šlo do háje, s tím i psychika... a celkově to pro mě nebylo to pravé ořechové. Musela jsem tomu dát čas, najít si práci, kde se můžu v klidu najíst... a za bar jsem se vrátila až nedávno-s jistotou, že tentokrát to zvládnu :)
    Držím palce, ať PPP zaženeš nadobro ! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Já jsem právě koukala a jsem moc ráda, že se na tu cestu vydáváš také. :) To je skvělé, že už víš, že to zvládneš, já už to díky veganství v práci zvládám také. Žádné výčitky, když několikrát během dne odejdu sníst pořádný banán, to dokáže nakopnout. :D

      Vymazat
  2. Jsem ráda, že opět píšeš, samosebou ne za to, že jsi nemocná..
    PPP se umí zase rychle objevit, sama její hlas taky někdy ještě slýchám. S prací skloubit jídlo bývá někdy dost náročné, sama to dobře vím, teď lítám z brigády na brigádu a občas to není ideální. Únava se dostavuje, ale nakonec si to uvědomím a zase se dobře najím. Ne přejím, na žádné noční nájezdy nemám ani pomyšlení - díky bohu.
    Je dobře, že jsi našla cestu ven a pokud Ti vyhovuje cesta veganství, je to jedině dobře, že se po ní vydáš :) Já osobně bych živočišné produkty vyřadit nemohla, prostě to vím... Každý to má nějak nastavené, každý by se měl řídit svým tělem :)
    Ať jsi brzy zdravá! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem četla tvůj článek a páni, taky sis toho dost nabrala. PPP hlásek je snad už tentokrát nadobro pryč. Já právě měla potřebu to dohánět a jindy než v noci to nešlo. :(
      Co ty víš, třeba by ti veganská strava právě vyhovovala. :)
      Děkuju ti mockrát! :)

      Vymazat
  3. Já bych vegankou být asi nemohla. Maso sice tak často teď nevyhledávám, jasně, když mamka uvaří tak neodmítám. Ale sama si ho připravuju už málokdy. Ale nedokázala bych se vzdát mléčných výrobků, miluju je. AL je fajn, že ti to pomohlo zlomit PPP, doufám, že nadobro ♥

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také jsem si myslela, že bych nemohla být vegankou, ale poté, co jsem to zkusila, jsem zjistila, že to je vlastně hrozně jednoduché a bez mléčných výrobků si i tak žiju moc spokojeně. :)
      Děkuju ti mockrát! :)

      Vymazat
    2. Také jsem si myslela, že bych nemohla být vegankou, ale poté, co jsem to zkusila, jsem zjistila, že to je vlastně hrozně jednoduché a bez mléčných výrobků si i tak žiju moc spokojeně. :)
      Děkuju ti mockrát! :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)