čtvrtek 10. března 2016

Únor 2016 - Jarní prázdniny, výpověď a Alpy


Ahoj všichni! Už jsem to říkala milionkrát, ale řeknu to minimálně ještě jednou. Má aktivita tady na blogu je na nic. Omlouvám se Vám za to, ale pokud mám být upřímná, nepředpokládám, že se má aktivita vůbec minimálně do velkých prázdnin zlepší. Mám toho mraky a bohužel blog odstavuji na druhou kolej. Ne, že bych to tak chtěla, ale bohužel ho nemůžu postavit před školu, práci či přítele, což doufám chápete. :)
Bohužel jsem tolik záživných a neobyčejných věcí v únoru nezažila, ale chtěla jsem "zachovat" tradici a jako obvykle tento měsíc nějak shrnout. Doufám, že ale i tak se Vám bude článek líbit.
Chtěla jsem Vám ještě poděkovat za všechny nápady na články, rozhodně je postupně připravím, jen to bude asi chvilku trvat. Každopádně na ně myslím! :)



Na začátek článku rozhodně patří jarní prázdniny, které jsem letos jakožto Plzeňan měla hned jako první, tudíž už první únorový týden. Abych pravdu řekla, moc jsem z toho nadšená nebyla, jelikož mi bylo jasné, že další pořádné prázdniny budou až v létě a nechtěla jsem si je "vybrat" hned tak brzo, ale co se dalo dělat.
Jak jsem prázdniny strávila? V práci a s přítelem, tudíž nic extra zajímavého. Přesněji řečeno, v práci jsem strávila přesně dva dny a rovnou zavíračky jako obvykle. S přítelem jsem strávila víceméně ten zbytek prázdnin. Zašli jsme na bowling, na squash, zahráli jsme si ping pong, procházeli se venku s Májou... Aby to ale nevypadalo, že jsme většinu času aktivní pár, jelikož opravdu nejsme, také jsme se povalovali u mě doma a koukali na filmy a seriály. Vy, co máte přítele, jakými aktivitami nejraději trávíte společný čas? :)
I když máme 95 % času perfektní chvilky, nevím, jestli jsem zrovna materiál na vztahy. Děsí mě to, ale nedokážu se nikdy naplno otevřít. Trávím s ním čas ráda, to ano, ale mám ráda, i když mám čas pro sebe, což poslední dobou téměř nemívám. Připadám si, že bych lépe fungovala jako samostatná jednotka, i když bolí pomyšlení, že bych fungovala bez něj. Máte to někdo podobně?

Co se týče práce, už jsem to nedokázala dál snášet. V KFC jsem opravdu nebyla šťastná, bohužel musím říct že už od první směny. Nevím, čím to bylo, ale pravděpodobně lidmi. Připadala jsem si tam navíc, téměř všech 30 zaměstnanců už byly jedna velká parta, která se nezdála příliš otevřená novým lidem. Nechci říct, že na mě nebyli milí, protože z 80 % ano, ale možná to byl jen můj subjektivní pocit, ale připadalo mi, že nezapadám.
Nejen kolektiv, ale ani samotná práce mě moc nebavila. Do směn mi psali jen zavíračky, což bylo v týdnu obzvlášť náročné. 3 dny za sebou rovnou ze školy do práce a z práce odcházet v půl 11 nebyla zrovna procházka růžovou zahradou.
Proto jsem se rozhodla už se dál nepokoušet si tu práci oblíbit (pracovala jsem tam necelé dva měsíce) a raději skončit. Šéfka z toho byla hodně smutná a překvapená, což mi udělalo odchod ještě horší, ale jsem ráda, že jsem to udělala. 
Všechno mě táhlo totiž zpátky do bageterie, kde jsem to měla opravdu ráda a především jsem měla ráda lidi tam. Proč jsem tedy odešla, ptáte se? Prakticky na popud přítele, nechtěl, abych pracovala a měla na něj díky tomu spoustu času. Takhle zpětně je mi líto, že jsem si nechala něco "nakázat", ale jsem ráda za další zkušenost a znovu už to neudělám. A kdybych hned nejednala, nebyla bych to já, proto jsem hned, jak jsem oznámila výpověď v KFC napsala šéfovi z bageterie a nechala se znovu najmout. Těžko se tomu asi věří, ale celý zbytek února jsem seděla jako na trní a nemohla se dočkat první směny. :D

Zjistila jsem, že se ze mě dost možná stal workoholik. Začala jsem s brigádami ve stádiu uzdravování z PPP a jelikož jsem ještě nebyla psychicky úplně stabilní, vytvořila jsem si jinou závislost. Rozhodně jsem touha po pracování a výplatě lepší závislost než touha po hubenosti a hladovění, ale žádná závislost není úplně zdravá. Mamka má za to na mě hodně poznámek, že se příliš přetěžuji, že hrozně moc utrácím a prahnu po další dokonalosti. Opravdu mě tím zaskočila a nemohla jsem si pomoci, ale začít nad tím přemýšlet. Při PPP jsem se starala jen o své tělo, téměř se nelíčila, bylo mi jedno, co mám na sobě a téměř se nelíčila. Od té doby, co jsem se musela štíhlého těla ze zdravotních důvodů vzdát, jsem si to začala kompenzovat nakupováním oblečení, různých doplňků, kosmetiky... Nechala jsem si srovnat zuby, přišít uši. Stále si ale myslím, že všechno, co dělám, dělají i ostatní dívky v mém věku a že na tom není nic nebezpečného. Uvidím, jak se to bude vyvíjet. :)



Jak jsem zmínila výše, s přítelem jsme se jeden večer rozhodli, že zajdeme na bowling. Řekněme, že nebyl nejlepší nápad v dešti bez rezervace zkoušet objíždět různé bowlingy po městě a řekněme, že můj nápad vzít si tenisky nebyl taky nejinteligentnější. Cestou se mi úplně promočili a já další hodinu mrzla. Odnesla jsem to tím stylem, že jsem zase onemocněla. Nevím, čím to může být, ale moje imunita je opravdu mizerná. Když jste za 4 měsíce 3x nemocní, asi není něco úplně v pořádku. Mé plány na lepší docházku byly hned na začátku druhého pololetí zhaceny (v prvním pololetí jsem měla zameškáno 150 hodin). Celý týden jsem strávila doma a v momentě, kdy už se mi začalo dělat lépe, jsem si i užila volna. Kamarádky a přítel mě chodily sem tam navštěvovat, takže jsem měla i nějaký program kromě nekonečného sledování seriálů. :D Chvíli to se mnou nevypadalo nadějně, protože jsem začala hodně kašlat a v pátek před odjezdem do Alp se rozhodla jít k doktoru. Ještě, že jsem tak udělala, neboť mi doktorka rovnou napsala antibiotika. Teprve v tu chvíli, při představě pobytu v Alpách místo na sjezdovce v posteli, jsem začala být opravdu ten nejvzornější pacient na světě, a i když jsem odjížděla v neděli ráno, zvládla jsem se dát víceméně do pořádku. :)


Jestli je něco, na co se celý rok upřímně těším, je to vždy dovolená v Alpách. Lyžování a ježdění na prkně patří k mým nejoblíbenějším sportům a hrozně mě mrzí, že nemám příliš příležitostí si jich užívat. Na druhou stranu, možná proto je právě tolik miluji. 
Letos jsem nejela pouze s taťkou, ale i s jeho dalšími dvěma kamarády. Nejdřív jsem se toho obávala, ale nakonec byli báječní a většinu dne jsem se s nimi jen smála. Jeli jsme do Nassfeldu, což je v Rakousku u hranici se Itálií, z druhé strany střediska už jsou Dolomity. Bydleli jsme v apartmánu a jídlo jsme měli vlastní. Jelikož oba tátovo kamarádi mají hospodu, jídlo vezli v krabičkách od kuchařů a bylo naprosto výborné. Jelikož guláš, ptáčky a podobné věci bych za normálních vůbec nesnědla, protože už od malička k tomu mám odpor, tam jsem je z hladu vyzkoušela a upřímně mi chutnaly. Počasí jsme měli víceméně dobré, jen jeden den nejezdily lanovky kvůli větru a mlze. 
První den jsem si vzala prkno, abych tam trochu prozkoumala terén, než se odvážím na lyže. Nevím, jak vy, ale vždycky když si stoupnu po roce znovu na prkno/lyže, připadám si, jako bych na tom stála poprvé v životě. V Nassfeldu jsou ještě do toho těžší sjezdovky, většina červených s prudkými pasážemi, žádná modrá, na které bych se alespoň rozjezdila, takže první sjezd byl doslova peklo. Pak už jsem se ale naštěstí rozjezdila a začala si sjezdovky naopak pořádně užívat.
Druhý a třetí den jsem si brala lyže, což byla větší tragédie, vzhledem k tomu, že jsem na nic 4 roky nestála, ale zkrátka jsou do Alp praktičtější než snowboard. Nakonec jsem se na nich ale také znovu naučila a dokonce si na nich užila i tu nejlepší 8 kilometrovou sjezdovku, kterou jsem kdy viděla. Musím se pochlubit, že jsem jí dokonce sjela bez sebemenší pauzy i po celém dni. Nohy mě snad tolik v životě nebolely. :D
Celá dovolená byla tedy naprosto skvělá a už se nemůžu dočkat, až pojedeme příští rok zase. Jezdíte také na dovolenou do Alp? Berete raději prkno nebo lyže? :)


Tak to by bylo pro dnešek a pro únor všechno. Užila jsem si ho, utekl jako voda a stál za to. Doufám, že se Vám článek líbil a těším se na Vás u dalšího shrnutí měsíce - března. Mějte se krásně! :)


4 komentáře:

  1. Kde je v Plzni bageterie?;D Já si vybavuju jenom Anděla u náměstí. A s tou prací... Působí to mě opravdu už trochu workoholicky. Možná na sebe nebuď tak přísná. Pořád máš nárok na blbnutí a výstřelky, tak si to užívej, dokud můžeš!;D Každý věk má svoje, tak to chce vytěžit maximum z těch výhod;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Olympii a na Borech :D děkuji za komentář, já si naštěstí i tu práci užívám :)

      Vymazat
  2. Zase super článek jako vzdy ^^

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)