úterý 23. února 2016

Rozhovor s Annou-Leou - dívkou, co trpěla PPP

Můj nejoblíbenější "citát" za poslední dobu.

Ahoj všichni! Dnes se hlásím s dalším článkem s PPP tématikou, tentokrát ale trochu jiným. Jelikož jsem na facebooku ve skupině s dívkami z celého světa, které se uzdravily díky letsrecover, rozhodla jsem se udělat s jednou z nich rozhovor. Doufám, že se vám bude rozhovor líbit a něco si z něj odnesete. :)

PS: Omluvte mé někdy podivné výrazy. Občas si neumím poradit s výrazy ryze PPP tématiky, jelikož je znám také jen v angličtině. 


Anna-Lea je 18letá dívka z Německa, která trpěla PPP. Je studentkou a přeje si pokračovat ve studiu matematiky a dějepisu. Volný čas tráví s přáteli, na párty a také moc ráda kreslí. 

Jakým typem PPP jsi trpěla?
Trpěla jsem anorexií - subtyp "přejezení-zvracení", nadměrně jsem cvičila a jedla výhradně zdravá jídla.

Kolik ti bylo let, když jsi onemocněla PPP, a jaká byla hlavní příčina?
Bylo mi 16 a kousek a nebyl tu jeden hlavní důvod, sešlo se více věcí najednou. Potravinové intolerance, můj otec se mnou přerušil kontakt, poznala jsem kluka, kvůli kterému jsem chtěla vypadat štíhleji, měla jsem panické záchvaty, s mamkou se rozešel přítel a navíc jsme nikdy neměli žádný pevný jídelní režim a také jsem přicházela do kontaktu s anorektičkami ve škole.

Páni, koukám že se toho v tvém životě odehrávalo opravdu hodně. Kdy sis uvědomila, že trpíš PPP?
Já jsem se vlastně spíše snažila být co nejvíce nemocná, takže jsem hladověla záměrně, ale nejspíš to bylo v létě, poté co jsem měla několik prvních zdravotních problémů a mé dny netrávila jinak než cvičením a přemýšlením o jídle.

Takže ses na sebe snažila strhnout pozornost? Nebo to všechno bylo spíš o ubližování si co nejvíce to šlo?
Obojí, ale chtěla jsem, aby se o mě lidé začali zajímat.

Tomu rozumím. Mohla bys krátce popsat, jak vypadal tvůj typický den jakožto nemocného člověka?
Samozřejmě. Ráno jsem začínala s šálkem čaje, vyrazila jsem do školy a v pátky jsem si dovolovala velkou snídani, ale zpravidla jsem vůbec nesnídala nebo jsem snědla maximálně něco malinkého. Pořád jsem počítala kalorie. I ve škole jsem jen seděla a počítala. Po ní jsem jela domů a cvičila (chodila a/nebo běhala) a jednu týdně jsem si za to dovolila odměnu. Po večerech jsem chodila na autoškolu, měla malou večeři a pak se snažila co nejvíce rozptýlit zbytečnými věcmi od myšlenek na jídlo. 

Jsem si jistá, že podobně vypadá den téměř každého nemocného člověka. Já na tom byla podobně. Koukám, že jsi měla také hodně divných zvyků. Jak PPP ovlivnila tvé vztahy s rodinou a společenský život?
Od své rodiny jsem s hodně izolovala a můj sociální život byl mizerný, udržovala jsem si po boku jen tři kamarádky.

Věděla tvá rodina a přátelé o tvém problému?
Moji přátelé ano, ale moje rodina asi jen cítila, že něco není úplně v pořádku, ale nedocházelo jim to.

Dobře, děkuji ti za odpovědi na otázky týkající se PPP, ale teď se přesunu na otázky, které se týkají zotavování. Kdy a proč ses začala jsi se začala zotavovat z PPP?
Po 9 měsících PPP jsem dostala chřipku a kvůli antibiotikům jsem musela jíst. Byla jsem tak hladová. Ten týden jsem začala jíst a na konec jsem ještě zhubla, takže jsem začala s "nesprávným" zotavováním tím, že jsem pomalu začínala přidávat na kaloriích.

Takže ty ses neuzdravovala hned od začátku úplně ideálně? Jak ses tedy dostala k té správné metodě na zotavení? Dodržovala jsi limity MM?
Ne, neuzdravovala. Postupem času a limity MM jsem nedodržovala, jelikož jsem mohla věřit svému tělu, které si samo regulovalo pocit hladu a potřebu jídla.

Aha. Mohu se zeptat, jakými symptomy hladovění jsi trpěla?
Ano. Ztratila jsem menstruaci (teď užívám HA), suché vlasy a nehty, padaly mi vlasy, byla mi neustálá zima, v noci jsem se nadměrně potila a měla problémy s trávením.

Co bylo podle tebe na zotavování nejhorší?
Problémy se zažíváním a strach z příliš mnoho kalorií.

Co tě PPP naučila?
Hladovění Vám nezlepší sebevědomí a neučiní Vás krásnými.

Myslíš si, že PPP změnila tvojí osobnost? Pokud ano, jak?
Ano, jsem teď víc společenská a mám vyšší sebevědomí.

Kdyby ses mohla vrátit zpět v čase, rozhodla by ses neprojít si PPP, nebo bys nic nezměnila?
Rozhodla bych se nic nezměnit, jelikož jsem se naučila hodně o sobě samé a o tom, jak to chodí ve společnosti.

Máš stále nějaké problémy, i když už se ti povedlo se úspěšně uzdravit?
Ano, občas mám drobné výčitky, když sním hodně nezdravých věcí, ale nestává se to moc často.

A nakonec, jakou zprávu bys vzkázala těm, co zrovna teď bojují s vůli se uzdravit?
I špatný den během zotavování je lepší než "dobrý" den při PPP. Boj je součástí progresu.



Doufám, že se Vám dnešní článek líbil. Mně jeho příprava hrozně bavila, Anna-Lea je hodně sympatický a inspirativní člověk. Snad jste si z rozhovoru něco vzali. Přeji hodně štěstí do nešťastných dnů a věřte mi, KAŽDÝ SE MŮŽE UZDRAVIT. :)




4 komentáře:

  1. Výborný článek!! Moc děkuju za všechny články, moc mi pomáhají! Bojuji s PPP už 5 měsíců, ale furt mám pocit, že se z toho snad nikdy nedostanu. Na jednu stranu se z toho dostat chci - chci přibrat, ale na druhou stranu nechci opustit svoje hubené tělo, když jsem se v něm cítila tak dobře a krásně.

    Jaké články dál plánuješ? Plánuješ i další ukázku jídelníčku ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti mockrát! Jsem si jistá, že se z toho dostaneš, každý se z toho může dostat, ale musíš bojovat. Zatím nemám úplně v plánu nic, ale děkuji za inspiraci a případné další nápady. :)

      Vymazat
  2. Wow, zajímavý článek, jsi dobrá, že jsi tu dívku tak oslovila :) Je to... zlváštní si to přečíst, zdá se to tak dávno a přitom když o tom člověk čte, jako by to bylo terpve...chvíle co se z toho dostal..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ona byla hrozně moc ochotná. :) Přesně tak, taky jsem cítila nepříjemný závan nostalgie...

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)