čtvrtek 10. prosince 2015

Roxyshealthyland slaví své první narozeniny aneb Cesta do historie blogu a Roxy 1/2


Ahoj všichni! Je 26. října, jak jsem slíbila, a vy jste se konečně dočkali toho slibovaného mega dlouhého článku. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, ale na druhou stranu mi přijde, jako by to nebyly teprve první narozeniny, za to tak desáté. Přijde mi, jako by tady tento blog byl odjakživa. Díky němu se toho v mém životě tolik změnilo, vlastně se prakticky dá říct, že téměř všechno. Bez vaší podpory a rad bych nebyla zdaleka tam, kde jsem zrovna teď. Já jsem se rozhodla jako speciál podrobné ohlédnutí za tím posledním rokem, pročtu si staré články, napíšu na ně reakce a celkově si tak zavzpomínám. Kdo má chuť, může se přidat a pokračovat ve čtení tohoto článku. :)

Edit 10.12.: Ou, tento článek mi trval o dost déle, než jsem původně zamýšlela. :D


Články, které zmíním budou uspořádány chronologicky, vždy budete mít i odkaz, kdybyste měli chuť si článek doopravdy pročíst, aby Vám má reakce na něj dávala smysl. Doufám, že Vás neodradí délka, ale pojďme na to!



I když jsem začala blogovat až ke konci, vyšlo v říjnu 5 článků. Za zmínku stojí určitě Tenká hranice mezi zdravým životním stylem a pravým opakem a Pravidla zdravého životního stylu
Po přečtení těch článků jsem hodně zmatená. Jak je možné, že jsou tak rozumné, utříděné i pravdivé vzhledem k tomu, že jsem trpěla PPP a neřídila jsem se ani jedním bodem, co jsem napsala? Dokonce i o rok starší sebe samotnou jsem dokázala přesvědčit o tom, že jsem žádný problém s jídlem vlastně neměla. Myslím si, že na těchto článcích je nádherně vidět, že jedna má část byla naprosto v pořádku, věděla, co je špatné a co není, ale ta druhá část, co byla kontrolovaná PPP, všechny mé marné snahy a racionální myšlení jednoduše zlikvidovala. 

Francouzský jablečný koláč. Byl tak výborný, ale po pouhém ochutnání mě přepadly výčitky jako kráva. Smutné, že jsem si nedokázala užít ani ten malý kousíček potěšení. 

Ve článku Něco málo o mně jsem se rozhodla tehdy trochu poodhalit a ukázat Vám, co je vlastně zač ta holka, co píše tak rozumné články. V těch faktech jsem také působila jako osoba, co je z PPP dávno venku, co má všechno v životě srovnané. Zarazily mě ale tyto fakty:
  • Momentálně mám problémy s bederní páteří, kvůli sportovnímu přetížení, takže mám prozatím 2 týdny zákaz pohybu, pak se uvidí.
    Nebylo to jen kvůli pracovnímu přetížení, ale i kvůli tomu, že jsem byla natolik podvyživená (ale neměla jsem podváhu, to nic neznamená!), že mi zřídly kosti a často jsem trpěla velkými bolestmi, i když jsem se jen špatně hnula. Pravda je, že od toho 2 týdenního zákazu jsem nikdy nezačala už tolik sportovat jako dřív.
  • Jsem nehorázný perfekcionista, jsem velmi cílevědomá a občas na to doplatím, protože jdu do všeho na 100%.
    Chcete říct tajemství? Já už momentálně vůbec nejsem perfekcionista. PPP jdou téměř vždy ruku v ruce s perfekcionismem. Hodlám o tom napsat celý samostatný článek, tudíž se už tady více rozepisovat nebudu. 
  • Můj pokoj musí být vždy perfektně uklizený. Vysávat proto musím každý den, protože se všude povalují mé vlasy.
    Z tohoto mi úplně mrazí. Ukázka perfekcionismu jak z učebnice a zároveň ten dodatek, protože se všude povalují mé vlasy, brr. Pamatuji si, jak byly po celém bytě. Mamka mohla uklidit, ale o den později jich bylo všude zase plno. Bylo to pomalu horší, než když naši psi pelíchali. Kolikrát mi mamka za ty vlasy "vynadala", ale já si jen stále mlela svou a tvrdila, že to není moje vina a že nevím, proč mi padají. 
  • Jsem nezadaná, ale nějakého toho prince bych si přála, i když bohužel momentálně se okolo mě nikdo takový nepohybuje. 
  • Jsem nepoučitelná, protože jakmile o mě někdo projeví zájem, leknu se a celý předtím kamarádský vztah zničím a po pár měsících toho lituji, ovšem až když je pozdě. Kvůli tomu jsem také ještě nikdy nebyla zadaná.
    K těmto dvou bodům jsem chtěla napsat jenom krátkou reakci. Jednou jsem si tady na blogu myslím psala v komentářích s dívkou, co také od sebe kluky jen odháněla, i když se jí prvotně líbili. Musím říct, že už jsem si myslela, že si nikdy nikoho nenajdu, protože opravdu jakmile někdo projevil zájem, konec. Po pár měsících litování, ale zkrátka konec. Teď jsem ale konečně poznala kluka, který se mi fakt hodně zamlouvá. Nemám potřebu vycouvat z domluvených schůzek, nevadí mi s ním být kdykoliv, když mám volný čas. Nejsem ztracený případ a vy také ne, jestli jste na tom podobně. Jen jste ještě nepotkali kluka, který by za to stál.
Nektarinka, asi 20 g dobré vlákniny a jogurt. Přesně takhle vypadala moje "obrovská" snídaně.

Začalo to nevinně... je článek, kterým jsem Vám tehdy nastínila mou cestu k "uzdravení". Článek je pravdivý až na jeden malý detail. V tu dobu jsem se totiž vnímala jako vyléčená. Nepřišlo mi, že by tento článek mohl ještě pokračovat dejme tomu až do června dalšího roku. Možná jednoho dne tento článek zveřejním znovu, ale s tím, že tam přidám ještě několik odstavců o tom, jak doopravdy vypadala cesta k plnému uzdravení.

Jedna ze svačinek, kterými jsem se snažila si dokazovat, že nemám s jídlem vůbec žádný problém. Jogurt s ořechy a na talířku cereálie, čokoláda a mandarinka. Sice jsem se tvářila jako sluníčko a naoko s úsměvem si tu dobrotu užívala, ale uvnitř mě sžíraly další výčitky.


Viděl někdo film Interstellar? Jestli ano, myslím, že pochopíte, co se snažím říct. Jestli ne, tak se na něj musíte podívat, protože je to jeden z nejlepších filmů vůbec. Je možné, aby mé budoucí "uzdravené" já skočilo do mého minulého "nemocného" já a napsalo pár článků, které sedí na mou situaci natolik, že z toho až mrazí? Stejně jako u prvních dvou článků, co jsem zmínila, je i Jak se zbavit závislosti na "zdravém" životním stylu stejně tak rozumný a působím v něm tak vyspěle, chytře, uzdraveně, zatímco jsem na tom byla stejně či hůř než čtenáři, kterým jsem se tím snažila pomoci. 

Velká svačina na celé odpoledne, no ne? Malinký banán potřený burákovým máslem. Dobrota, ale takhle by neměla vypadat svačina někoho, kdo se snaží vybojovat boj proti PPP.

Jeden z nejčtenějších a nejoblíbenějších článků na blogu je článek Jak se léčím. Musím říct, že je to snad první článek, ve kterém jsem Vám byla opravdu upřímná. Svěřila jsem se úplně se vším, co jsem měla na srdci i se vším, co mi řekli doktoři. Je krásně vidět, že když jsou vaše problémy způsobené PPP, většinou se to na žádných testech neprojeví. Navenek působíte jako zdravý člověk, ale pokud si sami neuvědomíte a nepřiznáte, kde je problém, doktoři vám nepomůžou. Mně tehdy nepomohlo nic z toho, co mi řekli a co mi dali. Musela jsem ten boj vybojovat sama. Tím vám tedy samozřejmě neradím, abyste nešli k doktoru, jen se musíte smířit s tím, že pomoci si můžete hlavně VY.

Vánoční cukroví. Nikdy jsem se úplně neudržela a po škole si nandala takhle pár kousků na talířek. Přišlo mi to jako hrozně moc velké množství a hádejte, co přišlo po dojezení. Výčitky.
Co jsem dělala a jedla I. Inspirovaná ostatními blogery jsem vždycky chtěla udělat něco podobného. Spojila jsem tedy deníček a jídelní deníček do článku i s propočtením maker.
Pamatuji si naprosto živě, jak jsem vstala a přemýšlela nad tím, co si dám k snídani. Chtěla jsem si dát malou snídani - šetření kalorií -, ale zároveň jsem si chtěla udělat velkou snídani, aby to vypadalo dobře na blogu a vypadalo to, že jím hodně. Vůbec ne, abych se třeba cítila líp. Jen abych navenek vypadala hrozně zdravě a rozumně.
K obědu jsem měla kuskus se syrečkem - pamatuju si, jak jsem to od léta jedla snad skoro každý den #pestrázdravástrava. Malá margotka bylo mega zhřešení a prakticky jsem si jí dala jen proto, aby to na blogu vypadalo dobře. Skvělé.
Má svačina by byla naprosto normální, kdybych nepřidala 50 g burákového másla. Normálně bych si dala jen ten čokoládový pudink, při vzpomínce na něj se mi zvedá žaludek. Nepochopte to špatně, já miluju pudink do teď, ale až Vám řeknu, jak jsem si ho připravovala, zvedne se Vám žaludek nejspíš taky. Normálně se dělá ze 300 ml mléka a té pudinkové směsi. Já jsem si ho dělala ze 100 ml mléka + 300 ml vody, takže příliš tekutiny a prakticky celý vodový. Taková čokoládová, nechutná polévka, ale i tak mi to chutnalo, neboť jsem měla konstantní hlad. Burákové máslo tam bylo jen proto, abych přidala nějaké kalorie a tuky ze stejného důvodu jako předtím.
Večeře byla prakticky ve znamení dohnání několika kalorií. Normálně bych si nedala tolik chleba a celý gervais! 500 g balení bylo každodenní must-have, jelikož mě zaplnily, ale nebyly příliš kalorické. Takže tolik ke článku Co jsem dělala a jedla I ...

Slavný kuskus se syrečkem a mega cheatem v podobně 5g margotky. Jop.
Musím říct, že jsem se do vánoční nálady ještě moc nedostala, ale po přečtení článku z minulého prosince Štědrý den už na mě ten vánoční duch začal doléhat. Cukroví jsem pekla jako o život, sice jsem si to přespříliš neužívala, protože se to samozřejmě spojovalo se stresem z toho, že toho budu moc ujídat apod., ale i tak to už byl celkem krok kupředu, neboť rok zpět jsem na to ze strachu ani nesáhla. Jak se zmiňuji v článku, cvičit se mi nechtělo (aspoň, že tak) a že na Štědrý den jsem se dokonce odvázala. Původně jsem to plánovala víc, v té době už byly hodně profláknuté cheat days a já si jeden takový schovávala právě na ten Štědrý den. K snídani jsem si dala asi 3 větší kusy vánočky s máslem a marmeládou, ale kakao ne, jelikož jsem se ho nakonec bála a po snídani stejně přišly výčitky, takže jsem dalších cca 6 hodin nejedla. Pak mě přepadl vlčí hlad a snědla jsem plnou krabici cukroví a zase následovaly výčitky. Oběd jsem si s celou rodinou nedala, protože mi to hlava prostě nedovolila. Štědrovečerní večeře jsem se také sotva dotkla, za to po ní jsem hlady zase udělala obrovský nálet na cukroví. Cheat day by se tomu určitě říct dal, ale ztrácel smysl, když jsem si všechno vyčítala a střídavě hladověla a praskala ve švech. Každopádně oproti poslednímu roku to byl i tak obrovský krok kupředu.


Objemově obrovské, kaloricky nic moc. Takhle vypadala má jídla tak ze 70%. Celé balení šmakounových nudlí - to jsou prakticky jen bílkoviny a plechovka žampionů, což je prakticky jen voda. Ano, hodnotný oběd.


Tady dnešní článek už ukončím, aby nebyl přespříliš dlouhý a pokračovat budu rozebíráním článků z roku 2015. Doufám, že se Vám dnešní článek líbil a těším se na Vás u dalšího.

Roxy

PS: Neberte to tak, že jsem Vás celou existenci blogu klamala. Pravda je taková, že to, co je ve všech článcích napsáno pro mě byla k určitému datu pravda. Nevymýšlela jsem si, bylo to ale z pohledu mého nemocného já. Jen takhle s odstupem času si dokážu přiznat, jak tomu bylo ve skutečnosti a jaké pocity byly pouhá iluze.



6 komentářů:

  1. Doufala jsem, že článek bude delší :-P snad bude druhá část brzo....mám moc ráda tvé články ! :) jakékoliv !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aha, tak já zase nechtěla přespříliš nudit. :D Děkuju ti, snad ano. :)

      Vymazat
  2. Je pěkné se takhle obhlédnout za tím co bylo, ty ses dostala hodně daleko! :)
    Sama jsem roční článek nenapsala, což mě celkem mrzí, ale asi napíšu nějaké shrnutí na silvestra.. :)

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :) Super, tak to se těším. :)

      Vymazat
  3. Myslím si že si nikoho neklamala lebo ty sama si bola pod "vplyvom" toho všetkého a premýšlala si inak ako premýšľaš teraz. Rada som si prečítala tento článok a teším sa na ďalší alebo na pokračovanie. Vo veľa veciach sa vždy nejako nájdem.
    Gratulujem k ročnému výročiu na blogu :)
    Me and my ART

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za tak povzbudivá slova. :)
      Je až podivné, jak jsou vlastně všechny případy PPP téměř stejné, že?

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)