úterý 29. prosince 2015

Prosinec 2015 - narozeniny, Star Wars a spousta práce 1/2

Nejlepší kokosový pudink s mandarinkou a oreo čokoládkou.

Ahoj všichni! Vítám Vás u dalšího měsíčního shrnutí.
Musím říct, že o tomto měsíci se mi bude psát skvěle, neboť se toho dělo tolik v porovnání s ostatními měsíci. Mé narozeniny, Vánoce, výlet do Liberce, Silvestr... Zhodnotila bych to jako nejlepší měsíc mého života po PPP. Tolik k úvodu, nyní už budu pokračovat samotným článkem, který je rozdělen na 2 části, za což se omlouvám, ale myslím, že to tak bude lepší, vzhledem k jeho délce.




Zotavování po plastice

V článku Listopad 2015 jsem se o samotné plastice uší už rozepsala, kdyby to někoho zajímalo, může mrknout tam. Uši se mi zahojily rychle, bolesti jsem se víceméně vyhnula a teď už se je jen užívám. Sice jsem mohla jít s obvazem a následně čelenkou do školy, ale nechtěla jsem, aby se mě každý ptal, proč to mám, co se mi stalo apod. Nepotřebovala jsem, aby celý svět věděl, že jsem byla na plastice, řekla jsem o tom jenom pár nejbližším lidem a pro ty ostatní jsem byla nemocná. Za těch cca 16 dní jsem se nestihla ani chvilku nudit. Sama jsem se divila tomu, kolik jsem měla práce. 
Začalo to pečením cukroví, na které jsem byla letos prakticky sama s mamčinou dopomocí. Udělala jsem 11 druhů, což považuji jako úspěch, vzhledem k tomu, že nejsem nějaká dvakrát zkušená pekařka a ještě více mě překvapilo, jak to všechno bylo výborné. Nemůžu si pomoci, ale cukroví od jiných lidí mi vůbec nechutná. Máte to někdo taky tak, nebo se ze mě jen pomalu stává narcis? :D
Kromě pečení jsem taky vařila. Přepsala jsem si recepty asi z 20 F.O.O.D. do počítače a pak je zkoušela. Ani se neptejte, jak dlouho mi to trvalo. 
Ujala jsem se i velkého vánočního úklidu, protože já mám pořádek ráda a když jsem na to měla čas, chtěla jsem toho využít a ušetřit tak mamce práci. Ve finále jsem byla na svou práci pyšná a užívala si konečně perfektně čistý byt.
Aby to ale nevypadalo, že jsem celou dobu taky jenom pracovala, tak přiznávám, že jsem si zkracovala čas sledováním filmů, seriálů, YouTube, biatlonu a spaním. Můj den byl vždy z půlky děsně aktivní a produktivní, stejně jako byl z půlky děsně líný. 

Kuřecí scallopine s penne těstovinami.
Proložené mozzarellou a parmskou šunkou.

Narozeniny

Ano. Čas letěl zase jako blázen a ze mě se rychlostí mrknutí oka stala sedmnáctka. Započala jsem tedy poslední rok jako nezletilá, a i když spousta lidí říká, že osmnáctiny vás zkrátka nepromění jen tak ze dne na den v dospělou, já se na ně moc těším. Budu mít hned více možností, otevře si mi spousta dalších vrátek. Doufám, že rok 2016 tedy poletí stejně jako ostatní roky a v roce 2017 přestanu stárnout. To by bylo úplně nejdokonalejší. :D
Hodně jsem se o svých 16. narozeninách rozepsala v tomto článku a teď udělám něco podobného i na své 17. narozeniny. Když jsem si ten článek četla, byla jsem opravdu ráda, že ho mám. Je skvělé mít se kam podívat, miluju svůj blog. :)

Jelikož byl můj 14. i 15. rok života pod vlivem PPP, 16. jsem si alespoň z té půlky, co jsem už byla zdravá, pořádně užila. Tu první půlku roku ale také hodnotím jako úspěšnou, i když jsem to zpočátku možná tak nevnímala. Zotavování se z PPP bylo jedno z nejtěžších období, jakým jsem si kdy prošla, ale udělalo mě silnou a přesvědčilo o tom, že dokážu cokoliv a mám právo se mít ráda, být na sebe pyšná a že je v pořádku se pochválit. Je to krásný, svobodný pocit a všem bych přála, aby toho byli také schopni dosáhnout. 
Jak jsem to udělala ve článku z minulého roku, udělám to i tady. 10 věcí, které se mi za poslední rok povedly a které si chci pamatovat. 
  1. Porazila jsem PPP.
  2. Vydržela jsem u blogování a díky tomu měla možnost pomoci lidem, co na tom byli podobně jako já.
  3. Naučila jsem se přijmout samu sebe a mít se ráda.
  4. Sehnala jsem si brigádu, na které jsem vydržela krásných 6 měsíců.
  5. Peněžně jsem se hodně osamostatnila, začala jsem si kupovat, co jsem chtěla, ale pouze za své tvrdě vydělané peníze.
  6. Přestala jsem být přehnaným perfekcionistou a naučila se žít víc spontánně.
  7. Vystoupila jsem ze své komfortní zóny a stydlivé bubliny a našla si přítele.
  8. Adoptovala jsem si pejska z útulku a zajistila mu tak krásnou budoucnost v rodině, co ho miluje.
  9. Odhodlala jsem se k plastice uší.
  10. Přežila jsem pár nocí v otřesné anglické domácnosti.
Krásných 10 bodů. Možná že teď zase působím jako narcis, ale opravdu jsem se naučila, že není nic špatného umění se pochválit, na vychválení se za své úspěchy a na pozitivním myšlení ohledně sebe samého. Jak jste na tom vy? Dokážete se pochválit, nebo setrváváte svými největšími kritiky?
Ve článku psaném na mé 16. narozeniny jsem si sestavila plán o 16. bodech. Něco ve smyslu přání a cílů, jichž chci dosáhnout, než oslavím další narozeniny. Napadlo mě, že by byl dobrý nápad zhodnotit mé roční snažení.

  1. Přestanu se tolik stranit společnosti. Splněno. Našla jsem si přítele, víc se začala stýkat s kamarádkami, začala milovat poznávání nových lidí...
  2. Navždy pohřbím všechny černé myšlenky ohledně jídla. Splněno. Povedlo se mi úspěšně projít si celou dlouho fází zotavování a teď jsem svobodný člověk.
  3. Plně se uzdravím. Splněno.
  4. Začnu nahlížet na věci pozitivněji. Splněno.
  5. Pokusím se tolik nesoustředit na to, co si o mě lidi myslí. Nesplněno. Bohužel se poměrně dost zajímám o názory jiných, a i když nechci, ovlivňují mě.
  6. Zažiji krásné Vánoce plné rodinné atmosféry. Nesplněno. Minulé Vánoce jsem ještě nebyla vyléčená z PPP, tudíž se mé Vánoce vázaly k výčitkám a úzkostem ohledně množství jídla kolem sebe.
  7. Udělám vše pro to, abych měla pěkné vysvědčení. Splněno.
  8. Budu nápomocná společnosti - přijmu práci dobrovolníka. Nesplněno. Bohužel jsem se k tomu časově neměla ani šanci dostat.
  9. Začnu zase psát příběhy. Splněno.
  10. Nebudu řešit malichernosti v porovnání s velkými problémy. Nesplněno. I když jsem na tom už o 100 % lépe, stále nejsem úplně oproštěná od nějakých maličkostí a myslím si, že to ani není reálně dosažitelný cíl.
  11. Budu nápomocnější v domácnosti. Splněno.
  12. Úsměv bude u mě na denním pořádku. Nesplněno. Sem tam zkrátka přijdou dny, kdy vám není do skoku a to je v pořádku. Tyto dny jen nesmí převládat. 
  13. Vydělám si nějaké peníze. Splněno.
  14. Anglii si užiji naplno. Splněno.
  15. Více se otevřu novým věcem a zkušenostem. Splněno.
  16. Udělám vše pro to, abych byla šťastná. Splněno!!!
Abych řekla pravdu, když jsem těchto 16. bodů před rokem psala, ani jsem nevěřila tomu, že bych je mohla dodržet. A teď tu sedím, o rok později, usmívám se, jsem opravdu šťastná a pyšná, že jsem svých snů a cílů dosáhla, aniž bych tento seznam po celý rok někdy otevřela. Přijde mi to jako skvělý nápad a chci se stále posouvat dopředu, tudíž napíšu další seznam, tentokrát se 17. věcmi pro svůj 17. rok života.

  1. Pokusím se tolik nesoustředit na to, co si o mě lidi myslí.
  2. Zažiji krásné Vánoce plné rodinné atmosféry.
  3. Budu nápomocná společnosti - přijmu práci dobrovolníka.
  4. Dále si budu vydělávat peníze.
  5. Stanu se více samostatnější.
  6. Začnu dělat řidičák.
  7. Udělám vše pro to, aby můj vztah s přítelem zůstal tak krásný, jako je teď.
  8. Chci dělat lidem, na nichž mi záleží, radost drobnostmi a především svými činy.
  9. Navštívím nějakou cizí zemi.
  10. Vyzkouším nové věci.
  11. Zvednu svojí literární dovednost o další úroveň.
  12. Naučím se lépe vařit a péct.
  13. I když nebudu mít tolik času, nepostavím Máju na druhou kolej.
  14. Nebudu vyhazovat peníze na zbytečnostech.
  15. Soustředím se na studium odborných předmětů ve škole.
  16. Blog chci udržet při životě a pomoci dalším lidem, co bojují s PPP.
  17. Chci být v životě stále tak úspěšná a dělat další kroky kupředu.
Už se nemůžu dočkat, až na své 18. tyto cíle zhodnotím. Doufám, že alespoň ze 2/3 se mi to podaří a já budu stejně spokojená a pyšná, jako jsem zrovna teď.

Rýžové nudle s kuřecím masem, žampiony v omáčce na způsob číny.

Premiéra Star Wars

Ohledně Star Wars jsem vždy byla kritická. Říkala jsem si, že to musí být děsná blbost, že ti, co to sledují, musí být jen praštění kluci a že to nikdy nechci vidět.
Přítel mi jednoho dne řekl, že Star Wars jsou jeho nejoblíbenější filmy. Nevím, proč jsem z toho byla tak na větvi, vždyť o nic nešlo, ale byla jsem z toho zklamaná. Nechápu, proč jsem byla tak plná předsudků. Když mi nabídl, že bych s ním mohla jít na světovou premiéru, byla jsem ráda, že pozval zrovna mě a ne nějakého ze svých kamarádů, co Star Wars také milují, tudíž jsem řekla, že půjdu moc ráda. Co to ale znamenalo? Že se musím podívat na těch 6. dlouhých filmů, než se vydám na ten 7.
Času jsem na to měla dost, byla jsem přece jen dlouho doma kvůli plastice, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Pořád jsem to odkládala, hledala si výmluvy, proč zrovna teď nemám čas, ale nakonec jsem se rozhoupala. První díl jsem sledovala zrychlený, abych to měla rychleji za sebou. Po skončení jsem musela uznat, že se mi přece jen líbil. Druhý se mi zalíbil ještě víc a pak jsem zbytek série slupla jako malinu. Sama jsem tomu nemohla uvěřit. 
Přítel mi řekl, že to bude v noci ze sobotu na neděli, tedy 12./13. Pak u nás měl přespat, což nebyl problém, vzhledem k tomu, že se v neděli do školy nemusí a mohli bychom spánkový deficit v klidu dospat. Když tedy v tu sobotu přijel, zjistili jsme po zkontrolování lístků, že premiéra není 13. prosince v 00:01, ale ve čtvrtek 17. v 00:01. Měla jsem malý průšvih, protože rodiče nechtěli, aby u nás spal jen tak, ale nakonec to prošlo. Každopádně jsme na Star Wars museli ve všední den.
Už když jsme v 11 v noci opouštěli čajovnu a vydávali se do kina, se mi chtělo spát. Celý sál byl plný fanoušků převlečených za postavy a se světelnými meči. To mi přišlo poněkud divné, ale přítel z toho byl nadšený, takže jsem radši nic neříkala. :D Proti gustu žádný dišputát. 
Film jsme viděli s titulky ve 3D, což byla podle mě nejlepší varianta a moc jsme si ho užili. Akorát nám ale ujel spoj, takže jsme přes celé město šli pěšky, což nám trvalo hodinu a půl, i když jsme šli rychle. Já to odnesla formou puchýře, který mě zlobí doteď a rýmou, která se u mě projevila až těsně před Vánoci. 
Druhý den ve škole bylo peklo. Domů jsme totiž přišli až ve 4 a do školy jsme vstávali v 6. Moc spánku se nám tedy nedostalo. I tak jsem ale ráda, že jsem na tu premiéru šla, rozhodně na to nezapomenu. 
Baví vás Star Wars? Viděli jste už nejnovější díl?

Výborné zapečené těstoviny se zeleninou, kuřecím masem a žampiony.

Antikoncepce

Už ve shrnutí za listopad jsem psala, že hodně uvažuji o antikoncepci. Jsem si plně vědoma toho, jak je to necitlivé vůči ženskému tělo, jaké svinstvo to je apod., ale já si osobně nemyslím, že je to až takové zlo, i když je samozřejmě 100 krát ideálnější žádnou HA nebrat. Já si zvolila nízko-hormonální variantu a zatím jsem spokojená. Beru jí týden a zatím si není na co stěžovat. Žádné nežádoucí účinky nepociťuji, možná jen to, že mám menší chuť k jídlu, což ale opravdu zjistím až za nějakou dobu. 
Berete antikoncepci? Jaký na ní máte názor?


Přidávám i malou ukázku své nynější postavy. Spousta z vás se bojí, že vaše postava bude vypadat hůř, než když u vás vypukla PPP. Já jsem na váze, kdy jsem začínala hubnout - 73 kg na 168 cm. Někteří by byli schopni mi říct, že mám velkou nadváhu a měla bych zhubnout alespoň 10 kg. Má postava teď ale vypadá lépe, ne že by na tom tolik záleželo, než dřív. Musíte svému tělu věřit a ono si s tou váhou poradí. :)                                                                     


Tolik k dnešní polovině článku. Jak jsem říkala, prosím, nezlobte se, že to zase dělím na dvě poloviny, ale ta druhá polovina bude dost možná ještě delší, než tahle, tím pádem mi přijde ideálnější to zkrátka rozdělit. Těším se na Vaše komentáře. Mějte se krásně. :)

Roxy         

13 komentářů:

  1. Páni, měla jsi krásný rok, doufám, že ten můj bude taky takový :)
    A ta fotka mě úplně překvapila! Jsi krásně štíhlá :O A nemáš nějakou fotku před PPP během PPP a tuhle? Pro srovnání? Bojím se přibírání jako čert na kříži :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :)
      Ještě jednou děkuju i za lichotku. Rozlikni si tento odkaz: http://roxyshealthyland.blogspot.cz/2015/01/jak-jsem-se-zmenila-vzhledove.html . Tam se nachází fotka jak před tak po zhubnutí na nejnižší váze. Myslím, že mezi mými 73 kg teď a těmi 75 kg na fotce najdeš velký rozdíl, neboj se přibírání. :)

      Vymazat
    2. a to js necvčila a vypadáš takto? Vždyť ani moc není vidět, že bys přibrala :)
      Já bych měla přibrat do své původní váze nějakých 6 kg ale bojíms e a nejsem schopna vůbec začít :/

      Vymazat
    3. Necvičila jsem dá se říct vůbec. :) A možná to není vidět ani tak úplně na fotce, ale podle oblečení a váhy jsem přibrala. Během měsíce a dne se postava každého mění. Takhle můžu vypadat v úterý ráno a v neděli večer můžu vypadat o dost "hůř", protože jsem třeba po velké večeři. Nic není černobílé. :)
      Není se čeho bát. Když se budeš uzdravovat správně, tvé tělo si na příjem brzo navykne a místo toho, abys přibírala jen samý tuk a žádné škody se nenapravovaly, tak přibereš na svalech (jako já i bez cvičení) apod. Metabolismus se ti zrychlí a bude pro tebe lehoučké udržet si váhu, ať už budeš jíst cokoliv a (ne)cvičit jakkoliv.

      Vymazat
    4. Jenže já si říkám, proč přibírat. Nemám velkou podváhu, nejsem vyhublá, nemám nějaké větší problémy - jen jsem rok neměla MS a to nemusí být kvůli tomu, že jsem trochu zhubla. Jasně, chtěla bych žít normálně, ale to se stejně nespraví s tím, že přiberu.

      Vymazat
    5. Já taky neměla podváhu. Taky jsem nebyla nemocná. Taky jsem navenek neměla nějaké velké problémy, ale i tak jsem byla hodně nemocná.
      Jde o to, že si to neuvědomuješ. Roční ztráta MS není nic, co by se mělo brát na lehkou váhu. Je to ve skutečnosti obrovský průser, ale kvůli PPP to stavíš na jinou kolej. Ale jak myslíš, já ti nemůžu pomoci, dokud se nesrovnáš sama. Až dosáhneš stavu, kdy pochopíš, že tudy cesta nevede, tak se určitě ozvi, ráda ti pak pomůžu, když to bude v mých silách a budeš mít o mou pomoc zájem. :)

      Vymazat
  2. taky jsem (jakozto kluk) nadseny z toho, jak vypadas!;) krasna zdrave vypadajici a smyslejici holka. je dobre, ze sis to uvedomila tak brzo a nepromarnila vetsi cast sveho zivota honbou za vychrtlosti. gratuluju!
    jeste se zeptam. pomohl ti v boji s ppp i pritel nebo uz jsi byla v te dobe v pohode? mne treba prijde, ze spousta holek si mysli, ze za to, ze nemaji pritele, muze (jedine) "tloustka" a zacnou blaznive hubnout az do extremu, ktery se zase malokteremu klukovi libi. navic pote nejsou v poradku jak fyzicky tak psychicky. tak se v tom placaji a placaji. a prave vztah mi prijde, ze je takova cesta k jinym myslenkam a ubezpeceni, ze vychrtlost a "boj" s jidlem stesti rozhodne neprinese.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Wow, to mockrát děkuju, hodně mě překvapilo, že si něco ode mě přečetl i nějaký muž. :D
      Když jsem se seznámila s přítelem, byla jsem už v pořádku. V počátku uzdravování jsem také byla dá se říct s jedním klukem. Byl moc hodný, věděl, čím si procházím a každý den mě podporoval a nabádal mě k tomu, abych jedla. Bohužel jsem ale kvůli PPP byla izolovaná a po nějaké době ho od sebe odstřihla. Zkrátka jsem si nedokázala nikoho pustit k tělu, protože jsem se nenáviděla. Nedokázala jsem ho ani políbit, natož mu dovolit dotýkat se mě, tím pádem ten možný vztah stejně neměl šanci. Nevím, jak ostatní děvčata, ale myslím si, že mít vztah během PPP je téměř nemožné. Každopádně když to nemá holka v hlavě v pořádku, žádný milující přítel jí sám o sobě nepomůže a nepřesvědčí, že by jí přibrání jen prospělo. :)

      Vymazat
  3. Obdivuji výše příspěvek od kluka, ale musíme všechny uznat, že má pravdu :) Přesně, jak píšeš... Díky PPP jsem přišla o kluka, o kterým vím, že jsme si mohli navzájem změnit život... On mě ho doopravdy vlastně změnil, otevřel mi oči tím, že mi naplno řekl, že jsem moc hubená a vždycky se lekne, když na mě sáhne... Je fakt, že se strašně bojím přibírání, už mám cca 4 kg nahoře, nemůžu se na sebe ani podívat, ale... Vzpomenu si na ten text od něj a trošku mě to posune dál... A máš totální pravdu... Vztah s PPP nejde :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je mi líto, že to takhle dopadlo s tvým přítelem. Podle toho co píšeš, tak si tě opravdu vážil. Neboj se toho přibírání, nebude z tebe špatný člověk, když přibereš, právě naopak. :)

      Vymazat
  4. Opäť raz perfektný článok! :) konečne dnes aspoň na chvíľu som mala radosť a to pri čítaní tvojho článku :) mám z teba veľkú radosť fakt aj keď ťa nepoznám veľmi no aspoň takto cez články :) veľmi gratulujem a dodatočne prajem všetko najlepšie k narodeninám a prajem ešte viac úspechov a este viac krǎsnych dní v roku 2016 :) si silný človek a ďakujem že si vydržala pri blogovaní a tým dávala po celý rok nádej mnohým ľuďom a veľakrát ich motivovala k tomu aby išli správnou cestou a snažili sa zachrániť a zlepšiť svoj život. :) aj keď momentálne som skor na opačnej ceste no keď mnohokrát čítam tvoje články tak ma chytí taká trošku motivácia (a zároveň aj zlý pocit z toho čo robím) niečo so sebou viac robiť a zas sa vrátiť do správneho režimu.ďakujem!
    Me and my ART

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. :)
      Přesně to bylo mým cílem a stále je. Chci všem pomoci, motivovat je... Jsem si jistá, že ty tu správnou cestu také najdeš a až budeš psát na blog, jaký byl tvůj rok 2016, budeš šťastná, budeš na sebe pyšná a všechno bude skvělé. Musíš pro to bojovat. :)

      Vymazat
  5. Ahoj musim říct , ze ti to neskutecne slusi a máš postavu za kterou by jine holky doslova vraždily :D krasna stihla holka . Moc ti gratuluju ikdyz vim , ze k tomuto příspěvku pisu pozde ovšem dočítám je s rezervou když potrebuju motivaci a mam depku . Jdu na to sice jinym zpusobem než ty ale už teď je mi líp :) uvažuji o brigádě se školou ale bohužel stav mi to nedovoli (kluk 173cm a 42kg) - dela mi problem i vyjít 7 pater pesky. Tak strasne se bojim těch 13kilo přibrat ale vidim tady u tebe , ze se to skutecne rozlozi velice krásně :) navic prejidanim netrpim a ED ustupuje diky tomu ze jidelnicek mam mnohem pestřejší :) (ne o moc větší porce ale hodnotne potraviny)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)