pondělí 7. prosince 2015

Perfekcionismus v úzké souvislosti s PPP

Perfekcionismus není snaha být nejlepší. Je to o podtrhování toho nejhoršího v nás, té části, která nám neustále opakuje, že ať uděláme cokoliv, nebude to dost dobré a měli bychom se víc snažit. 

Ahoj všichni! Dnes Vás vítám u dalšího článku do sbírky o PPP, tentokrát o perfekcionismu, který s PPP úzce souvisí. Na začátek bych zase jen chtěla poznamenat, že nejsem odborník a že tento článek nemůže být perfektní. Seznámím Vás hlavně s tím, jaké informace a zkušenosti mám s perfekcionismem já.



Co je to perfekcionismus?

S definicí perfekcionismu jsme se myslím už všichni setkali. Konec konců perfekcionismus vychází ze slova perfektní, takže laicky řečeno, perfekcionismus je porucha, při níž dotyčný má obsesivní potřebu být perfektní. Takhle jednoduché to ale samozřejmě není. Postižený často trpí depresemi, nedokáže se srovnat sám se sebou a ať dělá cokoliv, nikdy to není dostatečně perfektní. Často tento člověk znepříjemňuje i život lidí kolem sebe, neboť kolem sebe potřebuje i perfektní prostředí - například v domácnosti může být nepříjemný, když někdo nepoloží hrneček tam, kde má být, a na pracovišti, když nějaký pracovník neudělá zadaný přesně do puntíku, jak si to dotyčný představoval. 
Perfekcionismus je, když je dotyčný zamotaný do svých vlastních rituálů a nedokáže z nich najít cestu ven. Začne se vyhýbat společnosti a plánuje do puntíku každou aktivitu, která se týká jeho každodenního života. Projevuje se jako například obsesivní plánování úklidu, práce, školy, jídelníčku, nákupu, .... Možná si říkáte, že to dělají i normální lidé. Ano, to dělají, ale od perfekcionistů se liší tím, že když si to někdy nenaplánují, nemají kvůli tomu výčitky a deprese. 

V základu perfekcionismus není úplně o puntíčkářství. Je o strachu, strachu z chyb, strachu, že zklameme ostatní, strachu ze selhání, strachu z úspěchu. 

Jak souvisí perfekcionismus s PPP?

Perfekcionismus s PPP souvisí víc, než by si někdo vůbec myslel. Ve skutečnosti se perfekcionismus vyskytne téměř v každém případě po onemocnění. Když mozek hladoví, nefunguje správně a má tendence k vytváření k posedlostí. V mnoha případech se také vyvine OCD neboli obsesivně kompulzivní porucha. Jak ale zpravidla vypadá perfekcionismus právě v případě člověka trpícím PPP? Často si vytváří jídelníček dopředu, jí přesně v danou hodinu, většinou jí i pořád to samé, má ohledně jídla podivné rituály - kaše patří do této mističky a jí se touto lžičkou, dokáže jíst jen u počítače, nedokáže jíst před nikým jiným apod. Souvisí i s honbou za perfektní postavou, perfektní váhou, perfektním zdravím (což je hodně ironické), perfektní kondičkou. Dotyčného většinou baví zdobení svého jídla a následného focení, v některých případech se ani dotyčný nedokáže najíst, pokud jídlo nenazdobí a nevyfotí. Je toho hrozně moc, kdybych to měla jmenovat všechny příklady, byl by to nekonečný článek. 

Má zkušenost

Už od malička jsem byla bordelář. Nezáleželo mi na známkách. Neměla jsem žádné rituály. Ve skutečnosti jsem nechápala lidi, co potřebují mít kolem sebe naklizeno, co se stresují, jakou známku dostanou z testu a co nežijí moc spontánně. Nerada jsem cokoliv plánovala, neboť mě to nebavilo, tím pádem jsem se k tomu ani nedonutila. 
Vše se ale změnilo, když u mě vypukla PPP. Začala jsem totiž dodržovat jídelníček a cvičit, tudíž toto potřebovalo nějaký rituál. Postupně se začaly všechny příznaky rozšiřovat - měla jsem svou oblíbenou lžičku, kterou jsem musela jíst, svůj oblíbený hrneček, ze kterého jsem musela pít, nedokázala jsem jíst jinde než u spuštěného seriálu (když se třeba zasekl a začal načítat, přestala jsem žvýkat a čekala, než znovu začne), jídlo jsem si zdobila, fotila, jedla vždy na minutu přesně ve stanovenou hodinu.
Za nějakou dobu se perfekcionismus začal prolínat i do mého "nefitness" života. Potřebovala jsem mít perfektně uklizený pokoj. Skončilo to tak, že jsem denně luxovala, průběžně během dne poklízela všechny věci, několikrát týdně utírala prach... Potřebovala jsem mít čisto a pořádek v kuchyni, abych si mohla připravit jídlo. Moje oblíbené nádobí muselo být samozřejmě umyté, abych ho mohla okamžitě a vždy použít. Když tam náhodou nebylo, byl problém. Kromě domova jsem potřebovala mít i nejlepší známky. Skončilo to tak, že jsem měla od 4. třídy v prváku na střední samé jedničky. 
Ze začátku jsem si vůbec neuvědomovala, že dělám věci, co normální lidé nedělají. Neuvědomovala jsem si, že mám problém. Po nějaké době jsem se ale s perfekcionismem seznámila a uvědomila si, že nejspíš jsem perfekcionista, ale byla jsem za to ráda. Brala jsem to jako konečně nějakou kladnou vlastnost a byla jsem schopná se tím i chlubit. Mamku z toho tehdy málem ranila mrtvice. 
Nikdy jsem se v tomhle ohledu nijak neléčila, perfekcionismus postupně vyšuměl, jak jsem na tom byla čím dál lépe s léčbou PPP, stejně jako u většiny případů, se kterými jsem se setkala.
Jak jsem na tom teď? Pořádkumilovnost mi svým způsobem zůstala. Pořádek mám ráda, ale nešílím, když ho nemám. Neluxuju jako blázen každičký den, nepoklízím každou minutu, ale když mám chuť, ráda si uklidím, aby se mi v mém prostředí líbilo. Známky mě vůbec nezajímají, stejně jako tomu bylo před PPP, to se vrátilo do starých kolejí. :D Rituály ohledně jídla už nemám žádné, dokážu jíst nastojáka u kuchyňské linky, stejně jako dokážu jíst s rodiči, nebo si vezmu jídlo k počítači. Nemám oblíbené nádobí, kterým musím jíst. Abych to shrnula, věci se po PPP vrátily vesměs zase zpět do starých kolejí. 

Jak překonat perfekcionismus
  1. Buď si vědom své motivace k dokonalosti (odškrtávej si je pravidelně, aby ses ujistil, že se držíš té správné cesty
  2. Uvědom si, že ideály jsou směry, ne něco, co musíš za každou cenu splnit (nestotožni se s nimi)
  3. Respektuj se a miluj se (jsi jediný člověk, se kterým budeš žít napořád a vždycky
  4. Zaměř se na hlavní cíl (nesoustřeďuj se na niterné detaily)
  5. Zaměřte se na to, co můžete udělat (zapomeňte na minulost)
  6. Nechte si pomoci (nemusíte všechno udělat sami)
  7. Užívejte si celý proces (jde přece jen o to, abyste byli šťastní!)
  8. Oslavujte malá vítězství a progress (každý krok je úspěch)

Na závěr bych chtěla říct, že perfekcionismus není žádná sranda. Možná se to někomu může zdát neškodné, ale rozhodně není. Jak jsem řekla, perfekcionisté často trpí záchvaty úzkosti, depresemi, nedokážou se zařadit do společnosti, kladou na sebe příliš vysoké nároky... Je toho hrozně moc. Pokud trpíte perfekcionismem, neberte to na lehkou váhu. Jestliže jste onemocněli během PPP, bude nejspíše stačit, když se vyléčíte z ní a znaky perfekcionismu postupně vyšumí. Jestli si s tím ale nedokážete poradit sami, doporučuji vyhledat pomoc nějakého specialisti, dnes není žádná ostuda posedět si s psychologem. :)

Máte nějaké zkušenosti s perfekcionismem? Jak jste ho překonali? Těším se na Vaše komentáře a uvidíme se u dalšího článku. Mějte se. :)

2 komentáře:

  1. tyjo, díky za tenhle článek. člověk si až takhle, když to čte a nachází se v tom, uvědomí, že má vlastně problém... problém do té doby vnímaný jako "přirozená" vlastnost. asi to chce prostě vytlačit všemožné plánování a dodržování zavedených postupů z hlavy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemáš zač, já doufám, že ti článek pomohl a dokážeš se vypořádat se svým problémem. Kdybys přece jen potřebovala něco prokonzultovat, neboj se a kontaktuj mě na email, ráda pomůžu, když to bude v mých silách. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)