neděle 1. listopadu 2015

Konečně šťastná

Ahoj všichni! Stydím se, že se ozývám po tak dlouhé době. Bohužel článek, co jsem plánovala na 26. řijna, neboť to bylo první výročí založení tohoto blogu, jsem nestihla. Vyjde na mnohem delší dobu, než jsem čekala, tím pádem až s ním pokročím do zdárného konce, vydám ho jen tak. Myslím, že až vyjde, pochopíte, proč je tak těžké ho dokončit. Konec konců, připravte se na dnešní článek, který píšu s nejlepší náladou za poslední dobu. Doufám, že se Vám bude líbit a přenesu alespoň část své skvělé nálady i na vás. :)






První listopad.
Kdo by byl řekl, že ten čas zase poletí jako blázen...
Kdo by byl řekl, kolik se toho za pouhý rok může změnit. Když se ohlédnu o rok zpět, nevím, co jsem přesně dělala, ale jednu věc vím - pamatuji si, jak jsem se cítila. Jak je to možné? Nemyslete si, že mám nějakou perfektní paměť, jde jen o to, že jsem se cítila takhle pořád. Zalezlá doma ve svém osobním koutečku, do nějž jsem nikoho nepustila, smějící se, ale uvnitř neštěstím se hroutící, vysílená, hladová, ale s krásnou postavou. Měla jsem ploché břicho, hezky vytvarovaný zadek, hubené nohy - namlouvala jsem si, že to mi stačí ke štěstí a každý večer přísahala, že se toho těla nikdy nevzdám. Že se nikdy nevrátím do časů, kdy jsem jedla, co jsem chtěla a kdy jsem chtěla, protože jídlo za to nestojí. Řídila jsem se tím stupidním "citátem" (nevím, jak tomu jinak říct) "Vteřinu na rtech, roky na bocích" nebo jak to je :D. Za boha bych nevypila sklenku sladké limonády, za boha bych nesnědla několik čtverečků čokolády, za boha bych nesnědla mamky lasagne, protože pohled do zrcadla mi "chutnal" víc.

Na druhou stranu, část mě si už v té době začala uvědomovat, že něco není v pořádku. "Proč mi padají vlasy, když jím tak vyváženě? Proč nemám menstruaci, když jím samé zdravé potraviny? Proč je mi zima, když se otužuji a pravidelně cvičím?" Já si to vlastně neuvědomovala, já jsem věděla, co je v nepořádku. Věděla jsem, že zřejmě nejím dostatečně a příliš mnoho cvičím, ale nedokázala jsem s tím nic udělat. Proto jsem taky většinu času strávila tím, že jsem všechny své problémy popírala. Snažila jsem se upínat na jiné věci, zaměřila jsem se na školu, samé jedničky na denním pořádku. Zaměřila jsem se na psaní tohoto blogu, fotila jsem svá jídla jako o život, přemýšlela jsem nad novými články, zkoušela nové recepty. Zaměřila jsem se na domácí cvičení, četla jsem články o tom, co je nejlepší, hledala stále další a další workout videa. Nezní to jako děsně smutný život? Škola, jídlo, cvičení, škola, jídlo, cvičení... A kde je zábava? Kde jsou kamarádi? Kde je rodina? Byla to otázka priorit a bohužel mojí prioritou byla jedině krásná postava.



Z představy, že bych se měla vrátit v čase a zažít nějaké měsíce minulého roku, mi hned naskakuje husí kůže. To by byl ten největší trest, nedokážu si představit nic horšího. A fakt, že bych se zase objevila v tom pěkném těle mě nijak nevzrušuje. Vůbec.
Po nezamýšleně dlouhém pohledu do minulosti se konečně dostávám do přítomnosti. Abych popsala přítomnost doslova, sedím na židli, poslouchám písničky, zpívám si, směju se na obrazovku jako blázen a zadržuji slzy radosti. Znělo by to hodně namyšleně, když bych napsala, že jsem na sebe pyšná? Protože jestli jo, je mi to jedno, já můžu s čistým svědomím říct, že na sebe pyšná jsem. Nějak nevím, jak momentálně utřídit a napsat to, na co myslím. Abyste chápali, já rozhodně vím, co psát, jen nevím jak, aby to dávalo smysl.

Včera jsem zažila skvělý den. Pamatujete si, jak jsem psala, že se na obzoru rýsuje nějaký vztah? Tak to je asi z velké části taky důvod, proč jsem dneska tak šťastná. Kdo by řekl, že budu někdy tak ráda, že rodiče vyklidili dům a vypařili se na celý víkend na chalupu. :D Každopádně dnešek je skvělý už od momentu, kdy jsem vylezla z postele. Měla jsem příjemný hlad, takže jsem si plnými doušky užila skvělou snídani, udělala si věci do školy, podívala se na ČSMT, uklidila celý dům, jak jsem slíbila mamce, zacvičila si konečně asi po 7 měsících, protože se mi před 2 týdny konečně vrátila menstruace sama od sebe bez použití jakýchkoliv hormonů, takže moje mentalita "vyplatí se počkat" se opravdu vyplatila, vzala jsem pejska na dlouhou procházku, protože je úplně perfektní počasí... Zkrátka je dnešek i přes to, že jsem nezažila kdoví co, skvělý den, protože záleží na tom, z jakého úhlu se na to člověk podívá.


Myslím, že v dnešním článku odbočuji od tématu víc než obvykle. V tomto článku jsem se totiž chtěla zaměřit konkrétně na všechny věci, co se změnili. Tak se k tomu konečně dostávám, křičte 3x hurá!
Mé o rok mladší já, by si nikdy nedokázalo představit, že k tomuto stavu někdy dospěju. O to je to ale zajímavější a o to větší úsměv mi to dokáže vykouzlit. Dostala jsem se do stavu, kdy:

  • můžu žít naplno společenským životem a nemusím se vyhýbat jakékoliv společnosti
  • můžu trávit čas i sama se sebou, aniž bych se topila v depresích
  • můžu si někoho pustit k tělu a dovolit mu se mě dotknout, protože to by dřív nepřipadalo v úvahu
  • můžu nosit jakékoliv oblečení, i když už nevážím o téměř 15 kg méně
  • můžu jít do kina a objednat si velké menu s kamarádkou, protože mi není líto kaloriích v popcornu a cole
  • můžu si v klidu zacvičit a kdykoliv přestat, protože to už nadále nemusím dělat kvůli spáleným kaloriím
  • můžu zkoušet nové recepty a nemusím se bát, že bych kvůli ochutnávání ztloustla
  • můžu vzít pejska na procházku, aniž bych za tím viděla ušlé kilometry a z toho vyplývající spálené kalorie
  • můžu si bez výčitek sníst čokoládu nebo se o půlnoci natláskat mandarinkama, protože jsem výborné
  • můžu si udělat hezký účes, protože už mám alespoň zase nějaké vlasy
  • můžu se cítit krásná, i když nejsem žádná super modelka
  • můžu přijímat každou výzvu a využívat každé příležitosti, protože už tady není žádná nemoc, co by mě táhla zpátky
  • můžu vyjít z domu, aniž bych měla nakrabičkováno na celý den a přizpůsobit se situaci
  • můžu spát jak dlouho chci, protože nemusím přemýšlet nad tím, v kolik hodin bych si měla dát snídani
  • můžu se navečeřet v 9, protože jsem v 6 neměla hlad
  • můžu být svá a nemusím se celý den přetvařovat
Určitě jsem do seznamu nezahrnula ani polovinu skvělých věcí, o kterých se mi v době nemoci mohlo jen zdát. Jde o to, že i když bych přečetla podobných ultra pozitivních článků motivujících k uzdravení, bylo by mi to k ničemu, kdybych nezatnula zuby a nedala se na dlouhou cestu plnou pádů a vzestupů ke zdravému tělu a mysli sama od sebe. Jestli nejste spokojení se svým životem, musíte s tím něco dělat. Kolik procent do toho vložíte, takový úspěch se dostaví. Každý malinký krůček dopředu se počítá. I dva kroky dopředu a jeden dozadu je pokrok. 


Jelikož už mi tento článek přijde dlouhý až až, radši už ho ukončím. Doufám, že jste se prokousali až sem a nějak jsem Vás motivovala k vlastnímu pokroku. Podělte se v komentářích o věcech, co uzdravení přineslo Vám, nebo co chcete, aby Vám přineslo. Užijte si zbytek neděle a neplakejte nad koncem prázdnin! 

10 komentářů:

  1. Ahoj :) Na tvůj blog jsem narazila dá se říct omylem, ale tenhle článek jsem přečetla jedním dechem. Možná to bylo i tím, že jsem se ve většině věcech viděla. Chtěla jsem se zeptat jak si docílila toho, že se ti vrátila menstruace?? Trápí mě to už přes rok a ani doktoři si s tím neví rady (hormony brát nechci). Myslíš, že bych měla vyřadit veškeré cvičení?? Jelikož jím dostatečně už delší dobu a pořád nic. Moc děkuji za rady a tipy. Přeju krásný večer, Ivana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jsem ráda, že se ti článek líbil. :)
      Docílila jsem toho, že jsem se poddala i přes všechny hrozné myšlenky nadobro uzdravování. Nediv se, že si neví rady, se mnou si taky nevěděli rady. Hormony jsou k ničemu, naopak ti víc ublíží než pomohou, takže ses určitě správně rozhodla se jim raději vyhnout. Já jsem třeba od gynekoložky dostala proveru, která mi nejdřív nepomohla vůbec, a potom, co jsem začala opravdu jíst, mi tedy menstruaci sice vyvolala, ale jednorázově, takže to bylo naprosto k ničemu. Určitě musíš vyřadit veškeré cvičení, jinak to podle mě ani nepůjde. Já přestala cvičit v únoru a dá se říct, že jsem si zacvičila až minulý týden. A jsi si jistá, že jíš dostatečně? Já o tom byla také přesvědčená, ale pravda byla jinde bohužel. Krom toho, zpravidla se musí přibrat o pár kilo víc, než na jaké váze jsi menstruaci měla naposledy. Nemáš zač a děkuji. :)

      Vymazat
  2. Gratuluji a moc ti to přeji :) Doufám, že se mi to jednou také povede...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Jsem si jistá, že ano, stačí chtít a zabojovat. :)

      Vymazat
  3. Ježiš, to je nádherný článek!"
    JAsně, že máš všechna práva být na sebe hrdá a pyšná, buď! Máš na co! jsi skvělá, jak to popisuješ.. Úplně cítím, jak se mi tvoří na tváři úsměv taky. protože před rokem jsem se já do PPP dostávala a úplně se vidím v tom, co popisuješ. A není nic krásnějšího než si uvědomit, že...je to pryč. Jasně, občas mám takové chvilky, kdy se ještě trochu ozve, ale umím ty hlasy potlačit. Umím být s kamarády. Umím se usmát! :)
    Moc Ti přeji vztah a moc Ti přeji ten úsměv! Hlavně být sama sebou a šťastná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju mockrát! To, že ty hlasy dokážeš umlčet je nejdůležitější. Já musím přiznat, že dřív mě ty hlasy navštěvovaly častěji, také jsem jim samozřejmě odolávala, pak se objevovaly méně a teď už je to hodně výjimečná situace, když se nějaký ten hlas dostaví. :)

      Vymazat
  4. Ahoj, budeš zveřejňovat nějaké svoje jídelníčky? Nebo nějaké z doby uzdravování?Díky, to by moc pomohlo. Nebo, koho jsi sledovala na instagrau, kdo Tě motivoval:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, myslím, že tady na blogu určitě nějaké takové jídelníčky jsou. Děkuji za tip na článek, možná se rozhodnu něco na toto téma sepsat. :)

      Vymazat
  5. Aneb stav, který by si přáli všichni :) Gratulace :) !

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)