čtvrtek 27. srpna 2015

Poslední den prázdnin


Ahoj všichni! Jestli to vypadá, že se vám těmito třemi články za sebou snažím vynahradit mojí srpnovou neaktivitu, máte pravdu! Jelikož teď poslední dva články byly na téma PPP, dnešní bude tak trochu random, oddechový a deníčkový. Musím se přiznat, že tyto články poslední dobou píšu velice ráda. Zatímco ty o PPP mi dají hodně zabrat, kdo by se taky divil, na psaní těchto se vždy těším už dopředu. A vy blogerky, které články píšete nejraději? :)
Ještě abych objasnila nadpis (je teprve čtvrtek, ještě není poslední den prázdnin, no ne?!), já mám dnes poslední den na dlouhou dobu, kdy se budu jen flákat s počítačem či knížkou na klíně, s jídlem a pejskem. Pátek, sobota i neděle se u mě nese ve znamení práce, tudíž od rána do večera a v pondělí přijede kamarádka, což by se dalo počítat jako poslední den prázdnin, ale já už prostě pondělí beru jako školní. Pořád si nějak nedokážu uvědomit, že do školy se jde až v úterý. :D




Asi pro vás nebude žádná novinka, když napíšu, že minimálně polovinu svých prázdnin jsem strávila v samotné práci, nebo následném zotavování se po náročné směně. Pracuji v Bageterii Boulevard a původně jsem byla přijatá na servis, ale vzhledem k tomu, že je teď málo brigádníků, co to umí na kuchyni, musím tam chodit já, takže za celé prázdniny jsem na servise byla asi jen 3 dny. No a jak to vypadá na kuchyni? Jeden velký 8 hodinový maraton bez přestávky, kdy jste rádi, že se stihnete sem tam napít, natož jít na záchod nebo se najíst. 
I když to ale takto zní děsivě a děsivé to samozřejmě je, mám svou brigádu ráda. Nemám tam s nikým konflikt, 2 ze 3 manažerek jsou skvělé a ta 3. končí, mzda je sice minimální, ale vždy dostanu alespoň 1000 Kč měsíčně bonus, takže je to nakonec téměř ideální brigáda... alespoň pro mě. 


Heslem na tomto obrázku se řídím až až. Pro představu, při posledním nákupu ve velkém obchodním centru jsem utratila 5.000. Ups. To ale ještě nemluvím ani o mobilu, za který jsem dala dalších 6.000 no a o dalších výdajích, o kterých již raději pomlčím. Do teď jsem se chodila koukat na svůj bankovní účet ráda, teď se mu vyhýbám velikým obloukem. Už se nemůžu dočkat, až mi přijde další výplata a já vyrazím na nákupy. To bylo slibů, že si budu peníze šetřit... Kdo je na tom podobně jako já? :D


Léto jsem ale kromě vydělávání peněz a následném utrácení strávila i s přáteli. Jak jsem se zmiňovala v minulých článcích, pobyt s nimi na 3 dny mi dal tolik, co celé 3 měsíce uzdravování na vlastní pěst. Bohužel to jen v případě mých dvou kamarádek, tu 3. mám samozřejmě také hrozně ráda, ale bohužel mi celou cestu za zdravou myslí hodně stěžovala a částečně kvůli ní se můj stav i na podzim minulého roku zhoršil. Díky bohu jsem to ale ustála a teď už se s ní můžu bez starostí kamarádit. Nechci jí nic vyčítat, protože jsem se jí o své PPP nikdy nezmínila, ani nevěděla, že mi tím ubližuje. Hodlám to proto nechat pohřbené, myslím, že to tak bude nejlepší.


Vzhledem k tomu, že tento blog je o poruchách příjmu potravy, nevyhnu se malému odstavci na toto téma ani v tomto článku. Musím říct, že toto léto nebylo úplně tak snadné. Pravidelně se střídaly dny, kdy jsem kvůli práci snědla za celý den jen cca 1000 kcal (tak 1x týdně) a následné nálety na ledničku (cca 3000 - 4000 kcal tak 3x týdně). Vím, že to není ani správné, ani zdravé, ale myslím, že nejdůležitější je fakt, že jsem to vždy dohnala. Souviselo to ale i s občasnými střevními problémy (aneb když zapijete svíčkovou kakaem a jako dezert si dáte smetanovou zmrzlinu) a se špatnými myšlenkami. Tyto myšlenky ale na dobro zmizely díky mým kamarádkám a 2. polovina srpna už byla úplně skvělá. Cítím, že těmito prázdniny dávám své PPP poslední sbohem. Tím pádem jsem ztratila tímto obdobím "jen" 1 rok a 9 měsíců. Hrůza.
Při představě, jak by vypadaly mé prázdniny, kdybych se nevyléčila, se mi dělá mdlo. Nedovolila bych si vstát z postele dřív jak v 9.00, abych měla snídani co nejdéle, odpočítávala minuty do jídla, cvičila s nechutí, hádala se s mamkou, protože by stále pekla lákavé zákusky, topila bych se v depresích, neměla brigádu a ani žádné kamarádky, se kterými bych trávila čas. Nezní to jako naprosto vysněné prázdniny?


Škola. Nevím, jak se ohledně ní cítit. Já se vždy tak hrozně těším, ale přejde mě to tak po 14 dnech v ideálním případě. Jak to máte vy? Těšíte se, nebo už teď utíráte slzy nad posledními dny prázdnin?
Já už udělala velké "back to school shopping", takže se těším i jen kvůli tomu, protože kdo by nerad předváděl nové věci, že? Ještě když jsem si na ně vydělala sama, o to jsem za ně šťastnější a hrdější. Mám jednu menší kabelku, když nebudu potřebovat moc věcí, pak mám větší kabelku, když budu potřebovat trochu víc věcí, nebo když budu mít na sobě něco elegantnějšího, pak mám menší batoh, když bude věcí víc a bude se mi hodit k oblečení a pak mám velký batoh, do kterého se budu snažit nacpat jídlo na celý den, pití, učebnice a předpokládám i oblečení na tělák. :D Mám i novou kancelář, takže se mi bude učit jedna báseň. 
No nic, jak asi vidíte, do školy se opravdu upřímně těším. :D

Tímto bych dnešní random článek ukončila, doufám, že se Vám líbil a příště už snad budu moci přidávat svoje fotky, neboť mi má za chvíli přijít mobil, který bude fotit! Jupí! :D Těším se na vaše komentáře a mějte se krásně. :)







2 komentáře:

  1. Docela chápu tvou natěšenost do školy, je to jakoby začátek zase nějakého režimu. A ten je potřeba :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, je sice skvělé si na 2 měsíce od režimu odpočinout, ale bez něj to zkrátka nejde. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)