čtvrtek 6. srpna 2015

My thoughts lately


Ahoj všichni! :) Po delší době se zase ozývám. Určitě se divíte, co to znamená po delší době, když články přibývají tak nějak pořád, ale já si v jeden den napíšu třeba 5 článků (když se zadaří) a pak je postupně zveřejňuji. Momentálně bohužel nemám připravený ani jeden, takže takhle trochu improvizuji a snad jich dnes pár připravím. Kdybyste náhodou měli nějaký nápad na článek, určitě mi v komentáři dejte vědět. :)
Vzhledem k tomu, že články, kde otevřeně píšu o svém stavu a pocitech jsou nejoblíbenější, rozhodla jsem se improvizovat zrovna s tímto tématem. Podělím se s Vámi o mé poslední myšlenky, zážitky a pocity.



Poslední blbý ED den jsem měla 22.7., což vůbec není dlouhá doba. Byla jsem za něj ale ve finále ráda, protože jsem si díky tomu uvědomila spoustu věcí a začala své chyby napravovat. Vše šlo pár dní jako po másle, protože jsem byla velmi motivovaná, ale pak mi pomalu začaly docházet síly a já začala povolovat. Skončilo to tak, že v neděli jsem se probudila tlustá. Ano, tlustá. Celý den jsem se koukala do zrcadla, zvedala tričko, sledovala své nafouklé břicho. Cítila jsem se jako prase jenom kvůli tomu, že jsem jedla. Naštěstí se mi ještě nestalo, abych se nenajedla, i když se takhle cítím. Naopak tyto dny jím ještě víc než normálně, protože energie z jídla a jídlo obecně je na tyto stavy nejlepší lék a k večeru už se mi udělá lépe a myslím zase racionálně.

V pondělí následující den jsem měla problém sníst snídani, protože jsem měla jet v 11 s kamarádkou na chatu a tam jsem věděla, že bude jídla až přespříliš. Probudila jsem se ale už v šest a v sedm jsem na ten hlad vypila kávu. A půl hodiny později jsem si udělala pudink, protože jsem to už nemohla vydržet. Když jsem dojedla, zamyslela jsem se. Bylo to, jako by ten stín, co mi zatemňoval mysl zničehonic zmizel a já zase mohla přemýšlet jako normální, zdravý člověk. Hned jsem šla do kuchyně a snědla asi 2 řádky Bebe buchty, protože jsem cítila volnost ohledně toho, co smím a nesmím. Nadávala jsem si za to, jak jsem přemýšlela, ale ve finále jsem se pochválila za to, že jsem svůj stav dokázala i tak rozpoznat a zamést s narušenými myšlenkami.
Jak jsem očekávala, kamarádka na ten den přivezla 2 veliké koše jídla s tím, že je musíme prostě za každou cenu sníst. Od její babičky jsme dostaly obrovské řízky na dosmažení a bramborovou kaši. Kamarádka nalila do pánve olej v takovém množství, že ty řízky v něm nakonec téměř plavaly. To byla pro mě asi největší zkouška. Ačkoliv jsem překonala všechna jídla, co mě kdysi dělila, nikdy jsem neměla potřebu se vypořádávat s extrémně smaženými a tukem nasycenými jídly. Přála jsem si, abych to nemusela jíst a modlila jsem se, aby se stal zázrak a někdo si pro mě přijel a odvezl mě domů pryč od toho smaženého jídla. Žádný zázrak se ale nekonal a i přesto, že jsem neměla vůbec hlad, jsem to musela sníst. Nechtěla jsem, aby se dozvěděla, že jsem vůbec někdy trpěla PPP nebo aby si myslela, že snad držím dietu. Byla to obrovská porce, mnohem větší, než na které jsem zvyklá z domova. Prvních pár soust nebylo jednoduchých, ale když jsem jí pozorovala při tom, jak to bez starostí a s chutí jí, doslova jsem se naladila na její vlnu a to jídlo si opravdu užila.


Hned, co jsme dojedly, si chtěla má kamarádka udělat palačinky. No tak jsme si udělaly palačinky z půl litru mléka. :D Jelikož tam nalila tolik oleje jako na řízky, byly jsme celé poprskané, ale alespoň se nám palačinky krásně otáčely. Překvapilo mě, že nebyly ani tak nasáklé olejem, jak jsem předpokládala. Nechala jsem přebývající mastnotu nasáknout do ubrousku a byly výborné. Snědly jsme je všechny najednou a to s marmeládou do lineckého. Byly opravdu bezkonkurenční, ještě jsme se po nich olizovaly celý den. :D Pak jsme se šly vykoupat, opalovat s pivem a jahodovou dření. Nebudu lhát, že jsme se nebály, jestli se nám po té kombinaci neudělá blbě, ale naštěstí jsme to přežily. Každopádně ten den jsme měly ještě spousty dalšího jídla - těstoviny se žampionovou omáčkou z pytlíku (každá ten jeden pytlík se 4 porcemi, otesánci :D), brambůrky, jojo bonbony, jahody, rajčata a už ani nevím, co ještě. Až jsem se divila, že nám nebylo divně. Zkrátka jsme se rozežraly takovým způsobem, že jsme měly ve finále ještě hlad, když jsme šly spát. :D


Druhý den ráno se opakovaly takové chody až do odpoledne, kdy si pro nás zase přijel kamarádky děda. Po cestě zpátky jsme si ještě koupily nanuka. Objevila jsem Callipo s příchutí žvýkačky, tak jsem si ho prostě musela koupit, protože Callipo je můj nejoblíbenější vodový nanuk. Rozhodně vám ho nedoporučuji, bylo mi po něm blbě. Měl totiž opravdu hodně podivnou chuť. Doma jsem místo toho, abych se po takovém přijmu nějak omezovala jedla stále stejně dostatečně a jako jím normálně.
Tyto dva dny mi daly ve finále hrozně moc. Byla jsem vyvezená do cizího prostředí, musela jsem jíst fear foods ve velkém množství tak dlouho, až mi na tom nezáleželo. Kamarádka ani neví, co dokázala, ale já doslova vstřebala tu její bezstarostnost ohledně jídla. Vrátila jsem se úplně vyměněná. Ty dva dny bych si označila jako další z těch největších pokroků v mé cestě. 

Není důležité to, jak dlouho Vám uzdravování trvá. Není důležité, jak často máte tyto myšlenky. Je jedno, jak se cítíte, protože dokud Vás to nijak neomezuje v příjmu, je to v pořádku. Psychika se časem zlepší, ale nepůjde to, dokud se nepostavíte opravdovým výzvám. Čím tvrději budete bojovat, tím rychleji z toho budete venku

Doufám, že se Vám článek líbil a těším se na Vaše komentáře. :)

4 komentáře:

  1. Ta část s palačinkama mě skoro až rozbrečela..:) Když si představím o jaké štěstí a zážitky jsme se málem ochudily, co? Taky bych si je dala! :3 Zítra si je udělám na snídani :)
    A moc děkuju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To to bylo tak dojemné, nebo si na ně spíš dostala tak obrovskou chuť, že ti je do pláče? :D Přesně, já děkuji. :) A ať ti chutná!

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)