pondělí 17. srpna 2015

Feeling free - Můj malý osobní update 2

Ahoj všichni! Vítám vás po dlouhé době zase u nějakého článku, ale varuji vás předem, možná nebude dávat tak úplně smysl a vlastně bude i poměrně krátký. Doufám, že vás to ale neodradí. :)
Dnes jsem se neprobudila s tím, že napíšu článek. Dnes jsem se probudila s tím, že si udělám něco dobrého k snídani, vypiju si chai latte a kávu, podívám se na nějaký seriál a budu odpočívat po náročných dnech v práci. A pak, zničeho nic, jsem najednou dostala nevýslovnou chuť sepsat všechny své myšlenky, vidět je černé na bílém a uložit si je formou tohoto blogu do budoucnosti. Chtěla jsem vám ale také sdělit, že se cítím volná. Volná od všech starostí s jídlem, postavou, cvičením. Jak jsem k tomu ale dospěla?

Už před několika dny jsem se ve článku My thoughts lately rozepsala o tom, kolik mi toho dal pobyt s kamarádkou, která nedrží dietu a nikdy netrpěla PPP, na chalupě s téměř 3 plnými koši jídla. Minulý týden jsem byla tentokrát s jinou kamarádkou na mé chalupě tři dny. Myslím, že si dokážete představit sami, jak vypadaly naše zásoby. Při nákupu v kauflandu jsem nejdříve měla tendenci nekoupit úplně všechny sladkosti, brambůrky a zmrzliny, na které narazíme, ale pak jsem si řekla, proč si s tím dělat vrásky. Takže jsme učinily nákup za 500 Kč pouze ze sladkostí a jiných pochutin - a to k tomu ani nepočítám ty zásoby, co jsme si obě přivezly z domova. 

Ale už se nehodlám zaobírat nad tím, co a kdy jsme snědly, ale spíše nad tím, jak jsem se ohledně toho cítila. Neměla jsem potřebu si všechny ty věci vyčítat, říkat ne, i když jsem chtěla říci ano, snažit se hladovět druhý den... Nic z toho. Ačkoliv to bylo jen asi 14 mezi pobytem s těmito dvěma kamarádkami, udělala jsem obrovský pokrok. Ne nadarmo se říká, že musíte vystoupit ze své komfortní zóny, abyste se dočkali nějakých výsledků. A lesson hurts before it teaches. Můj nejoblíbenější citát, za kterým je schováno tolik pravdy... Probděla jsem tolik nocí, vyplakala tolik slz, snesla miliony výčitek, překonala tolik strachů, aby se ze mě stal člověk, kterým jsem teď. Ačkoliv jsem to v těch temných chvílích tak necítila a měla chuť to vzdát a být zase ta smutná, nespolečenská, nemocná ale hubená holka, nevzdala jsem to a díky tomu jsem dneska tam, kde jsem. A víte co? Všechna ta bolest za to stála.

Na začátku mého zotavování jsem si nikdy nemyslela, že budu moci jíst kalorická jídla bez výčitek, že budu moci "pít kalorie", že budu moci usínat bez myšlenek na jídlo. Po dobu mé nemoci jsem totiž zapomněla, jaká jsem dřív byla, ale teď už si vzpomínám, protože už jsem to zase já. Mé minulé nemocné já se utápí někde za záclonou mlhavých vzpomínek. To nemocné já mi najednou připadá tak cizí, jako bych to nikdy já nebyla. 

Z toho všeho, co jsem teď napsala, vyplývá jedna rada. Ať už je vaše zotavování jakkoliv těžké, nevzdávejte to a bojujte tvrdě. Nemá cenu postupovat pomalu, chcete se snad uzdravit, no ne?


Teď už bych se ale přesunula k random update. :)
Je mi líto, že už nezveřejňuji články každý den jako v červenci, ale bohužel s tím nic nenadělám. Nechci se do blogování nutit, protože pak by to už nebyl můj koníček, nýbrž povinnost. 
Rozbil se mi mobil, zase. Nevím proč, ale vždy mi nějaký telefon vydrží rok a pak je po něm. Naštěstí mám ale díky brigádě peníze na nový, takže to není zase taková tragédie. Kvůli tomu už ale předem říkám a omlouvám se, že článek Srpen na talíři rozhodně nebude. A samozřejmě je to jen kvůli tomu, že mám rozbitý telefon, ne kvůli tomu, že nějak zapomínám cokoliv vyfotit, vůbec ne. :D 
Co se týče ED story, na další kapitole se už pracuje. Nečekala jsem, že bude tak čtený, ale hrozně mě to těší! Rozhodla jsem se, že budu psát do 10. kapitoly a pak bude chvíli pauza, protože ho chci celý trošku předělat, opravit a podobně a pak ho budu přidávat i na wattpad. (Malé informační okénko pro ty, co neví, co je to wattpad: Je to stránka a také mobilní aplikace, kam každý může vkládat své příběhy a můžou je číst všichni i offline v telefonu.) 
Děsí mě, že škola začíná přesně za 14 dní, ale popravdě mi to zas až tak moc, abych se utápěla v slzách/alkoholu/depresích, nevadí. To začne až po prvním týdnu školy. :D A co vy, těšíte se do školy? 
Tyto poslední dva týdny strávím nejspíš už jenom doma, v práci a na chalupě. Žádné mega akce, už jen odpočinek před tím, než zase začne teror. :D


Tímto bych dnešní naprosto spontánní, a upřímně i zmatený, článek ukončila, doufám, že se vám alespoň trochu líbil a těším se na vaše komentáře. :)






2 komentáře:

  1. Ty si tak šikovná, že to snad ani není možný! :) si velkým vzorem jak pro mě, tak i pro mnoho ostatních holek :) a máš pravdu.. ten pocit volnosti je prostě úžasný!
    Já taky nejsem moc na polévky, nechutnají mi.. Jediné, které jím jsou právě ty smetanové :D Jinak vývary moc ne.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)