úterý 4. srpna 2015

Co mi PPP dala a vzala


Zdravím všechny! V dnešním článku jsem se rozhodla věnovat tomu, jak je PPP schopná změnit něčí osobnost - možná nenávratně. Čím déle trpíte takovouto poruchou, tím horší je potom najít své staré já, pokud to ještě lze. Ještě jsem nečetla o někom, koho by PPP nezměnila. Já osobně se nikdy pořádně nezamyslela nad tím, jak moc změnila mě. Proto je tento článek velmi důležitý i pro můj osobní rozvoj, snad se Vám bude líbit. :)


Co má porucha příjmu potravy změnila?


1, společenský život
Tento bod bych vyzdvihla úplně na první místo, neboť mi přijde nejzávaznější. Před PPP jsem byla velmi společenská, dokázala jsem se skamarádit prakticky s kýmkoliv, snadno jsem nacházela společnou řeč. Nesnášela jsem samotu a proto jsem pořád někde poletovala po kamarádech, raději než abych seděla doma. Dokonce jsem se málem dala dohromady s jedním super klukem, ale pak má nemoc udeřila a všechno se najednou rozplynulo jako mýdlová bublina. Kamarádi mě zpočátku tahali ven, pak už jsme raději zůstávali jen u chatování, ze kterého nakonec po nějaké době také sešlo a já zůstala úplně sama. Nejspokojenější jsem byla, když jsem mohla sedět doma, čumět do počítače a cvičit.
Teď se naštěstí vrací věci zpět do normálu, získala jsem si zpět svou nejlepší kamarádku po více jak roce, co jsme vůbec nepromluvily. Sice mám občas stav, kdy chci jen odpočívat doma a ven s přáteli se mi vůbec nechce, ale přisuzovala bych to spíše únavné brigádě. Nejsem ale už tak společenská, spíše jsem ve společnosti stydlivá a není mi příjemné seznamovat se s novými lidmi. Doufám, že se to ale časem zlepší a já získám svou usměvavou, otevřenou povahu zpět.


2. známky
Ano, má nemoc změnila mé známky - k lepšímu. Předtím mi známky byly úplně volné, na vysvědčení jsem vždycky měla dvojky a jednu trojku, což byl u nás na gymplu lepší průměr. Nedělala jsem si nic z toho, když jsem šla na test úplně s dutou hlavou. Rodiče mi nikdy za vysvědčení hodně nevynadali, i když říkali, že mám na to být lepší, takže trest přímo nebyl velká motivace. Konec konců, jak jsem začala ztrácet kamarády, zbylo mi více času na učení a já chtěla být skvělá ve všech ohledech. Po přestupu na jinou školu jsem byla (a stále jsem) premiant třídy. Co si budeme povídat, gympl a střední škola se úrovní nedají a to jsem na ekonomce. Blbost mých spolužáků mě někdy až překvapuje, ale mám je ráda. :D
Teď mi na perfektních známkách už nezáleží, ale stejně je stále mám. Ono se to ale pak v druháku, třeťáku a čtvrťáku asi změní.

Taky jste blázni do kancelářských potřeb? ^_^

3. perfekcionismus
Jestli jsem před PPP byla kýmkoliv, rozhodně jsem nebyla perfekcionistou. Bylo mi úplně jedno, jestli je doma všechno uspořádané, jestli mám uspořádaný program, nebo jestli mám bordel v pokoji. Bylo. Mi. To. Všechno. Jedno. Perfekcionistkou jsem se stala až po nějaké době a vydrželo mi to částečně i do teď. Potřebuji mít vždycky čisto v pokoji a celkově v celém bytě. Za to jsem ale ráda, alespoň jsem se naučila uklízet. :D



4. zodpovědnost
"Zodpovědnost? Co je to?" ptá se mé minulé já. Ne, opravdu, já byla tak nezodpovědná až hanba. Na druhou stranu jsem si ale opravdu dokázala užívat života a dne. Bylo mi jedno, co se bude dít zítra, hlavně že se mám dobře teď. Všechno jsem odkládala na poslední chvíli, včas jsem vstala jen výjimečně, úklid a učení bylo prakticky sprosté slovo. Nemyslela jsem na budoucnost, prostě jsem žila okamžikem až moc. PPP tohle samozřejmě ve mě úplně přetočila. I když to zní hrozně, díky PPP jsem se stala zodpovědnou, dokud tedy nedošlo na jídlo. To šla má zodpovědnost do prdele do kytek.
Momentálně jsem stále stejně tak zodpovědná. Tohle beru jako skvělou změnu, jsem za svou zodpovědnost opravdu ráda a jsem na to pyšná. Alespoň se můžu zaměřit i na tvorbu své budoucnosti a nemrhám drahocenným časem.

5. vztah ke sportu
Jelikož je můj taťka velmi zásaditý a miluje sport, musela jsem samozřejmě sport milovat i já. Nesnášela jsem tedy takové chození, běhání a cyklistiku, ale tenis, fotbal, volejbal, florbal a tanec jsem zbožňovala vždycky. Nikdy jsem ale nesportovala až přespříliš, maximálně tak 3x týdně, což si myslím, že je optimální. Během PPP jsem ale cvičila jako blázen, minimálně hodinu každý den a občas jsem cvičila dokonce i 3 hodiny. Nebylo divu, že jsem nakonec odpadla, vzhledem k tomu, že jsem nevyživovala své tělo, a se sportem musela na 3 měsíce přestat. Když jsem sportovat zase začala, nebylo to už ono a navíc jsem se začala léčit, takže jsem musela se sportem (kromě tance 2x týdně) zase skončit.
V současné době se sportu jako takovému (běh, cyklistika, fitko, cvičení u počítače) zase vyhýbám. Vytvořila jsem si k němu jakýsi odpor, protože mi připomíná mé temné období. Jelikož ale stejně ještě nemám pravidelnou menstruaci, nemůžu začít sportovat ani kvůli svému zdraví. Doufám, že se to ale časem zlepší a já znovu najdu svojí starou vášeň.


Summa summarum, PPP mi nepřinesla jen negativa, nějaká pozitiva z ní také vzešla. Důležité je neohlížet se už za těmi temnými časy, akceptovat to, kým jsem teď, a naučit se s tím žít. I kdybych se změnit nechtěla, už se tak stalo a je to mé nové já. 

Jak ovlivnila PPP Vás? Těším se na Vaše komentáře. :)


2 komentáře:

  1. Waw. Takýto článok som ešte nečítala a ani som sa nikdy nezamyslela doteraz čo by mi práve TOTO mohlo dať. Ešte raz waw. Nemám slov.
    Rada čítam tvoje články aj keď veľmi nekomentujem. Všetko píšeš tak jasne a výstižne a v človeku to zakaždým niečo zanechá - myšlienku, pocit....Je to veľakrát vláštne. No som rada, že niekto takto otvorene o tom píše. Vo veľa veciach to pomáha. :)
    http://renkaartandlife.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti moc za tak krásný komentář! :) To nevadí, že tu nenecháváš komentáře, to není mým cílem. Mým cílem je probudit v lidech nějakou úvahu nad tím, jak se chovají a podpořit je ve zotavování a pozitivním myšlení, což doufám, že se mi alespoň trošku daří. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)