středa 1. července 2015

Velký report z Anglie 2


Vítejte u pokračování reportu z Anglie! Omlouvám se za velkou časovou prodlevu, ale o tom, proč nemám čas, si povíme zase někdy jindy. Mám ale spoustu nových nápadů na články, především série, takže doufám, že je dotáhnu do konce a máte se na co těšit! 

4. den

Dneska byl na programu můj nejvíce očekávaný Oxford. Z nějakého neznámého důvodu mě tohle město táhne už hodně dlouho. Přála bych si, abych mohla studovat v Anglii. No nebylo by to skvělé v takhle starém a vyhlášeném univerzitním městě?
Celé dopoledne jsme si procházeli Oxfordské ulice mezi kolejemi, počasí nám bohužel dvakrát nepřálo, ale nepršelo a to bylo to hlavní. Překvapilo mě, že tam všichni studenti jezdí na kolech a ani si je nepřivazují. To u nás v Česku by kolo stálo na ulici bez dozoru tak 5 minut, když bych se na to podívala hodně optimisticky. 

j



Jediná kolej, kterou jsme měli v plánu prozkoumat řádně i zevnitř, byla Christ Church College, kde se natáčely některé scény z Harryho Pottera. Je tu do něj taky někdo takový blázen jako já? S mým štěstím jsem se ale nakonec ani tak nedivila, když jsem zjistila, že ta slavná Potterovská jídelna je zavřená a stejně tak i schody. Kolej byla krásná, to jo, ale žádný obrovský zážitek jsem z toho neměla. Nakonec jsem ji tedy opustila poměrně zklamaná. 








Poté následoval rozchod, na který všechny barbie ze třídy čekaly jak na smilování. Stejnak jely do Anglie určitě jen kvůli tomu slíbenému Primarku. Všichni jsme se rozběhli po nákupních uličkách... skoro všichni jsme tedy běželi do Primarku, kde některé byly schopné vydržet i 4 hodiny. Neříkám, že bych taky nejradši nekoupila úplně všechno, ale držela jsem se toho, že si nekoupím vůbec nic. Nakonec jsem skončila jen s mikinou, tílkem, gumičkami do vlasů a svetřík pro mamku. Docela úspěch ne? Na oběd jsme se zastavily s kamarádkami v mekáči, kde já si dala svého milovaného McFlurryho, protože nic jiného si v mekáči nedávám. Měli ho tam s Areo čokoládou a čokoládovou polevou. Mňam. 
Po pár hodinách jsme tedy Oxford nadobro opustili a vyjeli směrem k Warwick Castle, což je typický středověký hrad. Byl moc krásný a mohli jsme si ho celý projít sami, což mě osobně potěšilo nejvíce. Jeho prohlídka byla velmi moderně připravená se spoustou interaktivních stanovišť a jelikož ho koupili majitelé Madame Tussauds, jeho místnosti byly plné voskových figurín, které zpodobňovaly tehdejší život na hradu. Po hodině jsme už ale byly tak vyřízené, že jsme si prostě sedly do trávy, rozbalily si svačiny a smály se na celé kolo a to byla jedna z věcí, co jsem si za ten den užila nejvíc.














Návrat do rodiny nebyl tak děsivý jako za posledních pár dní. Věděly jsme totiž, že je to naše poslední noc tam. Na večeři mě osobně čekal šok - s lasagněmi z krabičky jsem se poprat nedokázala a nechala je na talíři téměř nedotčené. Rozpečenou bagetku s bylinkovým máslem jsem ale snědla, na té se nedá nic zkazit. Také jsem se po všech dnech konečně odvážila otevřít chocolate mouse a byla to chyba, protože jakmile jsem ho jednou načala, nemohla jsem přestat. Doslova jsem cítila ten cukr na jazyku a to sladké věci miluju. Znechucená jsem z toho byla tedy ještě dlouho, to vám povím... Zabalit si na jednom metru čtverečním byla také výzva, ale na druhou stranu jsme se tak dlouho nepobavily. Poslední sprcha v tomto příšerném domě a hurá do hajan. Na to, jak byla ta postel příšerná, jsem spala jako andílek. Hold únava udělá své. 


5. den

Ráno jsme klasicky posnídali cereálie a tousty. Čekala nás další cesta do Londýna - tentokrát víc záživný program. Začali jsme zlehka hned na London Eye. Jelikož otvírá v deset, byly jsme tam už v devět. A i tak tam byla fronta! Neodolala jsem a cestou ze záchoda si koupila obyčejné nechutně předražené kafe, typická Eliška aneb coffee lover. Ten velký kolotoč, jak by tomu řekla moje vesnická spolužačka, se točí 2x takovou rychlostí co sprintující želva. No představte si to. Celá jízda trvala cca půl hodiny a výhled byl krásný, to se musí uznat, ale za těch 800 to nestálo. 




Takhle to vypadalo uvnitř. Všude kolem se dalo chodit a uprostřed byla lavička.



Coca Cola taky sponzoruje všechno...



Z oka jsme pokračovali na venkovní prohlídku budov parlamentu a viděli jsme zblízka asi nejznámější Londýnskou památku - Clock Tower aka Big Ben. Viděla jsem Westminster Abbey, který jsem nemohla ani vyfotit, neboť jsem ho prostě nemohla narvat do hledáčku. No co, na pěkné fotky nemám ani mobil, ani talent. Součástí prohlídky byly i Buckhingham palác, v jehož parku jsem si dala tu nejdražší zmrzlinu svého života, a po rozchodu v parku následovalo rozdělení skupiny na dvě a dlouho očekávaná cesta metrem do muzea Madame Tussauds, kam jsem se těšila doslova jako malá - a konečně mě mé přehnané očekávání nezklamalo. Bylo to skvělé, s kamarádkou jsme se u figurín pěkně vyřádily. 2 fotky z těch milionů jste mohli vidět i na mém instagramu... a pak si představte, že jsme něco podobného vymýšlely skoro u každé figuríny. Vůbec jsme nevypadaly jako retardi, ale tak to má přece být. Když už někam přijede turista z Česka, musí to podle toho vypadat. :D První asi tři patra tedy byly plné figurín na různá téma (film, zpěváci, sport, párty...) a čtvrté patro bylo doslova hororové. V malé skupince jsme šli úzkou uličkou, kde byla v lepším případě v určitých částech tma a v horším na vás svítil reflektor, takže jste neviděli vůbec nic. Lítaly tam okolo nás "voskové figuríny", bafaly na nás, všude se ozývaly rány a bylo to fakt strašidelné. Následné patro pro nás byl určitě největší zážitek. Projížděli jsme "taxíky" anglickou historií a to bylo opravdu nádherně udělané. 




Po skvělém zážitku v muzeu nás čekala ještě cesta na Trafalgar Square, Piccadilly Circus, Leicester Square, ale to už jsme byli všichni unavení a otrávení, že nás vůbec ještě nutí chodit. Z žádného náměstí jsem nadšená moc nebyla, nebylo na nich podle mě totiž nic zvláštního, ale jsem ráda, že jsem je konec konců viděla a dokážu si o nich udělat vlastní obrázek. 














Na chození během posledního rozchodu jsme již s kamarádkou neměly energii. Skončily jsme tedy na pizze a na nějakém schodišti, kde jsem shodou náhod potom usnula. Cestou k autobusu jsem myslela, že už únavou opravdu umřu, ale kdo by to byl řekl, jakmile jsem nasedla, energie ze mě přímo vyzařovala... Spánek se tedy nekonal, za to mega nuda ano. Po dlouhých osmnácti hodinách jsme tedy konečně dorazili do ČR, protože nám trajekt v Doveru samozřejmě ujel!

Děkuji mockrát za vaše komentáře, snad se vám můj první cestovatelský report líbil!















4 komentáře:

  1. V Anglii jsem taky byla, ale v tvém podání to vypadá mnohem dobrodruzneji 😉 skvěle napsané 👍 hlavně piš ddal...cokoliv 😃 mám ráda všechny tvé články

    OdpovědětVymazat
  2. V Anglii jsem taky byla, ale v tvém podání to vypadá mnohem dobrodruzneji 😉 skvěle napsané 👍 hlavně piš ddal...cokoliv 😃 mám ráda všechny tvé články

    OdpovědětVymazat
  3. Je vidět, že sis to tam pořádně užila :) Já jedu do Anglie na podzim v rámci jazykového kurzu, tak se už moc těším :) Taky jsem blázen do Harryho :D Všechny části mám zhlédnuté nejméně dvakrát :D Na London Eye jsem byla, když jsem byla v Londýně se základkou :) A mně se to tedy líbilo :) V muzeu se mi taky moc líbilo :)
    http://fitlucy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Zní to vyčerpávajícně (divné slovo :D), ale i tak tam byla spousta hezkého. :)
    S přítelem teď plánujeme dovolenou, do mé vysněné Anglie to zatím asi nebude, ale i tak se těším. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)