neděle 26. července 2015

Reasons to recover #2





Uzdravte se pro svou současnou i budoucí rodinu

Rodina je to nejdůležitější, co máme. Můžete mít tisíce kamarádů, přítele, práci, zázemí, ale nic z toho není tak stálé jako právě rodina, která tu pro Vás bude, když Vám bude nejhůř. Se svou rodinou můžete sdílet všechny své pocity, radosti i strasti, a oni Vám budou naslouchat. Možná nemáte takovou rodinu právě teď, ale jak bude vypadat Vámi založená rodina a jak to v ní bude fungovat, je už na Vás.

Má rodina není příliš rozrostlá, jako rodiny mých známých. Mám "jen" taťku, mamku, bratra a strejdu. Bydlíme všichni v jednom domě, ale jsme rozděleni do bytů. Svého strejdu mám moc ráda, ale jsme každý úplně jiný, takže ho pozdravím, občas zajdeme do naší oblíbení a popovídáme si, ale tím náš veškerý kontakt končí. S mým bratrem nevycházím. Nebudu se tady rozepisovat o tom, co se mezi námi stalo, to by byl nekonečný článek, ale přiznám se, že někdy máme problém i se pozdravit. Naštěstí ale nebydlí v bytě se mnou a s rodiči, ale o patro výš. Můj taťka hodně pracuje a když už večer skončí, sedne si k televizi, zapne si počítač a jí, tím pádem taky moc nekomunikujeme. Doufám, že to nevyznělo, že je špatný táta, protože je skvělý. Mám ho hrozně ráda, je s ním sranda a přiznejme si to, bez něj bych byla drzý spratek, protože on je ten přísný a občas se ho bojím. S mamkou trávím času z celé rodiny nejvíce, ale vždycky to tak nebylo.

Asi měsíc před tím, než jsem propadla do nekonečného koloběhu PPP, to mezi námi začalo trochu skřípat. Celou dobu, co jsem trpěla PPP, byla mamka někdo, koho jsem nemohla vystát. Ve svém starém deníku jsem dokonce našla poznámku, že kdyby umřela, nevadilo by mi to. Takhle šokovaná jsem nikdy nebyla, protože mamku teď nadevše miluju a mám s ní skvělý vztah, proto jsem úplně zapomněla na časy, kdy jsem jí "nenáviděla". Ona totiž byla vždy ten člověk, co se o mě hodně staral, což se samozřejmě mé narušené mysli nelíbilo. To ona mi neustále říkala, že už nemám ani žádný zadek, že jsem hubená, že mi stále nové menší věci kupovat nebude, že jsem nemocná, že bych se sebou měla něco dělat a tak dále. Za to jsem jí nenáviděla ještě víc a pak jsem i přemlouvala taťku, aby jí domluvil, což se mu na nějakou dobu vždy povedlo. 
Každopádně poté, co už jsem byla velmi blízko uvědomění, že se mnou opravdu není něco v pořádku, náš vztah se zase zlepšil. Je až neuvěřitelné, jako průsery může PPP napáchat, aniž byste si něčeho všimli. 

Naše momentální rodina tu ale bohužel nebude napořád. Jednoho dne se musíme osamostatnit a založit si rodiny vlastní. Věřte mi, že s PPP se nikdy neosamostatníte, nedokážete si vybudovat vážný trvalý vztah a nebudete si ani moci pořídit děti. Drtivá většina trpících jakoukoli formou PPP ztratí menstruaci. Ztráta menstruace znamená velké riziko neplodnosti v budoucnosti. Vím, že spousta lidí nad dětmi v tomto mladém věku nepřemýšlí, nebo je dokonce nechce ani vidět, ale v budoucnu se to ve většině případů zlomí, a touží po nich. Kromě toho, představte si asi reakci partnera, když zjistí, proč nemůžete mít děti. Já si myslím, že vlastní děti prostě do života velké většiny lidí patří a nejhorší jsou potom výčitky a uvažování nad tím, co jste mohli tehdy v minulosti změnit, aby momentální situace nenastala.

Změnila PPP také váš vztah s rodinnými příslušníky? Přejete si jednoho dne založit vlastní rodinu, nebo raději zůstanete u Vašeho milovaného "zdravého životního stylu"? Těším se na Vaše komentáře. :)

10 komentářů:

  1. Strašně upřímný článek! :) Měla jsem to podobně... ne s PPP, ale když jsem měla období, kdy jsem se starala jen o to, jak vypadám, kašlala jsem na rodinu a vztahy šly do háje.. Teď už je to skvělé. Jasně, občas si vjedeme do vlasů, ale už je to jiný :) Taky jsem přišla o menstruaci a přesto, že už ji zase delší dobu pravidelně dostávám, se bojím, že třeba děti moct mít nebudu... A já jsem typ, co vlastní děti chce hrozně! :)
    Parádní článek, něco takového jsem si potřebovala přečíst, díky :)

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky nechápu, kde se to v nás bere. Jak je vůbec možné, že jsme byly schopné stavit postavu před rodinu? :(
      Přesně, ten strach tady asi bude pořád. Já rodinu nechtěla (teda myslela jsem si to), ale když jsem si uvědomila, že jsem o tu možnost možná i přišla, je vlastní rodina můj největší sen. Jak ironické.
      To já děkuju za tak krásný komentář. :)

      Vymazat
  2. Právě tohle byl ten můj největší důvod, proč se uzdravit :) Sice jsem si to v tom věku ještě plně neuvědomala, ale dokážu si představit, jak bych se tvářila teď v 18 na to nemoct mít děti. Ms jsem totiž dostala hodně opožděně a po půl roku jsem ji na rok neměla. Ale neřešila jsem to... Byla jsem jedině ráda, za což bych si teď nakopala do p*dele!!! Ale naštěstí už je všechno v pořádku a já se těším, až si jednou založím rodinu :) Ještě nedávno jsem tě v jednom z tvých starších článků nechápala, proč v tomto věku přemýšlíš nad rodinou, ale teď si uvědomuju, že chci to samé :)
    Díky za článek, myslím, že mnohým děvčatům by mohl otevřít oči :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, jde o to myslet do budoucnosti. Racionálně s PPP nepřemýšlí nikdo, ještě o to horší to je, když se jedná o dítě, co nemá rozum už vůbec. Já za to taky byla původně ráda, vždy jsem se dřív modlila, abych ji nemusela mít. :D Tak jako není to nic super, ale vlastní děti a zdraví jsou. :)
      Já děkuju. :)

      Vymazat
  3. Můžu se zeptat kolik měříš a vážíš? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můžu se zeptat, k čemu ti to bude? :) Nemám problém to napsat, když mi napíšeš nějaký normální důvod. :)

      Vymazat
    2. No jak ctu, ze porad pribiras, a to jak jis, tak me zajima, jakou mas vahu :)

      Vymazat
    3. Měřím 168 cm a vážím 68 kg. :)

      Vymazat
    4. A stále chceš přibrat? :)

      Vymazat
    5. Tak já nechtěla přibírat, ani když jsem vážila o 10 kg méně. Tuhle volbu musím nechat na svém tělu, já nevím, jestli ještě přiberu nebo ne. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)