pondělí 20. července 2015

O tom, proč lenošení není něco, za co bychom se měli stydět


Zdravím všechny! Když jsem tak po dlouhé době v pondělí ležela zase v posteli a doopravdy odpočívala, měla jsem také čas zamyslet se nad spoustou věcí. Přemýšlela jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybych se z PPP nevyléčila. Pravděpodobně bych se tedy v posteli jen tak určitě neválela, ale kdyby jo, měla bych z toho výčitky. Proč ale? Vždyť odpočinek je naprosto normální a přirozená věc.


Znám lidi, kteří nedělají nic jiného, než se v té posteli válí. O nich ale nemluvím, neboť nehodlám zacházet do těchto extrémů a hájit jejich špatné návyky. Znám lidi, kteří se za to, že občas lenoší, stydí. Co je špatného na tom zalézt si do postele s knížkou či notebookem, vypnout a dělat něco, u čeho si odpočinete a víte, že vás baví? Já jsem dříve (před PPP) lenošila často, možná až moc. Během PPP jsem zase nelenošila téměř vůbec a pořád se snažila něco dělat. Když jsem se zotavovala, lenošila jsem zase hodně, což bylo pro mě kromě pořádného jezení snad to nejtěžší, ale zvládla jsem to a svůj klid jsem si nakonec začala zase užívat. Od té doby, co mám práci, zase téměř padám na hubu únavou, což není ani omylem ideální, ale dělám to proto, abych si vydělala nějaké peníze a začala se už trochu stavět na své vlastní nohy. Nejsem už ve věku na to, abych nechávala rodiče o mě pečovat jako o nějaké dítě. Není divu, že si ty chvilky, kdy si prostě mohu jen tak odpočinout a vědět, že dnes už nic nemusím, náležitě užívám a už se za ně nestydím.


Lidé s PPP mají tendence si vyčítat chvilky, kdy nic nedělají. Nehledě na to, že se snaží každou vteřinu svého času spalovat kalorie a ležením jich zrovna moc nespálí. Dokonce jsem slyšela i o případech, co si nedovolili sednout. Děsivé. Já naštěstí až takový problém neměla, i když jsem si potíží nadělala až až. 

Myslím si, že spíše věříte v sílu cvičení a aktivity, než v sílu odpočinku. Není divu, instagram, facebook a i všechny sociální sítě jsou přeplněné fotkami z posilovny, o fotky z odpočinku se ale už téměř nikdo nepodělí. Abyste byli zdraví, nemůžete jet 24/7 na 100 %, prostě to není možné. Pokud se na někom neprojevuje nedostatek odpočinku teď, věřte mi, že se na něm projeví později.


Jak tedy nejraději lenoším já?

  • Kdo sleduje můj blog už déle, nejspíš ví, že já hrozně ráda píšu. Ať už to jsou příběhy, příspěvky na blog nebo zapisování jakýchkoliv zážitků a poznatků, relaxuju takhle nejraději. Poslední dobou se dokonce má vášeň ke psaní stále zvyšuje.
  • Jelikož ráda píšu, je zřejmé, že i ráda čtu. Mám ráda především nenáročné oddychové knížky, ale nepohrdnu ani pořádně napínavou detektivkou, psychologickou knihou či dokonce hororem. Baví mě i čtení blogů, kupodivu.
  • Ráda sleduji seriály. Mám několik svých oblíbenců, o které se s vámi chci rozhodně někdy podělit.
  • Není řádné lenošení bez kávy. No doopravdy, neexistuje, abych si s sebou do postele kromě notebooku a knihy nevzala i šálek hrnec kafe.
  • Co je káva bez nějaké sladké svačinky? Ačkoliv už nedělám z jídla slavnostní událost, dobrou svačinu si užívám i tak. Je snad něco lepšího, než drobení do klávesnice kus domácího koláče, ovoce nebo hromada sušenek? 

Vyčítáte/vyčítali jste si někdy vaše lenošení? Dopřáváte si dostatečnou dávku odpočinku? A jak nejraději relaxujete? :)


Tímto bych Vám všem ještě chtěla hrozně moc poděkovat, má stránka už má 20.000 shlédnutí. Dřív jsem snila o tomto čísle a teď jsem ho díky Vám dosáhla, děkuji Vám strašně moc. Nevím, jestli uspořádat giveaway, protože přece jen si peníze z brigády šetřím a na útratu jich moc nemám a bylo by mi asi hloupé Vás obdařit jen nějakým flapjackem, nebo jinou mňamkou. Co myslíte? Mám udělat giveaway z něčeho malého, nebo raději ne? Také pokud byste chtěli článek o čemkoliv, napište do komentářů a já Vám slíbím, že ho napíšu. Prostě cokoliv si přejete, napište mi to a já udělám vše proto, abych to mohla splnit, protože Vy si to zasloužíte. :)



8 komentářů:

  1. Já jsem právě byla ten přípaad, který měl problém i sedět :-( samozřejmě se to různě měnilo podle stádia nemoci v které jsem byla, ale nikdy jsem si nesedala v tranvaji, a jakmile zazvonilo ve škole tak jsem si okamžitě stoupla a při začátku hodiny si sedala jako poslední. Doma jsem většinou pořád stála......třeba u topení, protože mi byla hrozná zima :-( Hrůza když si na to vzpomenu. Takové to už není, ale je pravda, že pořád neumím moc odpočívat, pokud vím, že jsem nic nedělala :-( Každý den něco potřebuji dělat, jinak jsem nervozní.....ale asi to chce čas :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je hrozné číst, jak jsi trpěla. Já naštěstí nedošla s výčitkami tak daleko. Přesně, čas to spraví, ale musíš se snažit i ty a musíš se chvíli cítit "nepříjemně", aby ses pak po celý život mohla cítit zase "příjemně". :) Hodně štěstí!

      Vymazat
  2. jo a bohužel to trvá doted. v neděli jsem kvůli tomu strašně brečela a měla hrozné výčitky:(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zkus se nad tím zamyslet racionálně. Takhle nepřemýšlíš ty, ale tvá porucha. Snaž se překřičet ten hlas v hlavě a prostě pár dní jen seď, lež, dokud se to nezačne zlepšovat. Tím, že se tomu hlasu budeš poddávat, nic nevyřešíš. :) Hodně štěstí!

      Vymazat
  3. Pro mě je taky relaxem blog.
    A v poslední době mám zase období mandal takže si vykresluju, ořezávám pastelky a raduju se z vykreslených obrázků. :D Až si připadám, jako když jsem jako dítě vykreslovala omalovánky, ale nevadí. :D
    Filmy a seriály mám ráda, takže budu ráda za tipy. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, omalovánky! To byla jedna z mých nejoblíbenějších činností, když jsem byla malá. Bohužel už ale nemám žádné pastelky, ale dostala jsem chuť si taky něco vymalovat. :D Ještě že někdo vymyslel blogování, viď? :D

      Vymazat
  4. skvělý článek :) lenošení je super a i když jsem ráda zaneprázděná (chodím ven s kamarády, se psem atd..) není nad to si jen tak lehnout a odpočívat :) a když k tomu mám něco dobrého k jídlu - to je jen plus! :D

    A strašně moc děkuju za takový komentář! zvláště od tebe mě to velmi těší, protože jsi podle mě skvělá motivace a inspirace! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, jako bys mi mluvila z duše. Dobré je oboje, musí to jít spolu ruku v ruce - společenský život a odpočinek. Nemáš vůbec zač, to já děkuji za tak milá slova. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)