úterý 7. července 2015

Nalezení starého deníku - tvrdá realita PPP


Dneska jsem se pustila do velkého úklidu. Vyhodila jsem spoustu věcí ze šuplíků, některé přesunula a zničeho nic jsem našla pro mě moc povědomý sešítek. Nakoukla jsem dovnitř a s nadšením zjistila, že je to můj starý deník. Začínal zápisem z dubna 2012, což je už pořádná doba, tak jsem se s chutí pustila do čtení. Dost jsem se zasmála a zavzpomínala, než jsem došla k zápisu z července 2013.

1.7. 2013
Je teoreticky první den prázdnin a já přemýšlím nad minulostí a nad tím, kdo jsem. Niky mě nejspíš zavrhla. Dřív jsme si byly tak blízké, zatímco teď... V pátek mě opustila má třídní. Jo, měla nějaké mouchy, ale tak to snad každý, ne? A je tu další problém. Vím, že bych dokázala zhubnout, ale jsem líná. Nejraději bych se někam zakopala. Vstávala jsem v půl desátý a hrála simíky, psala příběh a hrála na klavír. K obědu jsem měla mou nalezený recept na dietní kuře.

Takže téměř přesně před 2 roky všechno mé trápení začalo. Celým tímto zápisem jsem byla poměrně šokovaná, ale následoval ještě horší.

31.8. 2013
Konec prázdnin a já si čtu záznam z prvního měsíce. Ironie, nemyslíš? Nadávala jsem si, jak jsem tlustá a teď jsem ještě tlustější. Nenávidím se a bojím se cokoliv sníst. Jsem odporná a neměla bych žít. Celý dny se marně snažím si namluvit, že to není tak zlé, ale stačí se jednou podívat do zrcadla. Nechci se před svým klukem v posteli za ty špeky stydět. Včera jsem dokončila dřepovou výzvu. Sice jsem ráda, že jsem to zvládla, ale zadek mám teď zadek ještě větší. Dokončím už jen výzvu na břicho a na ruce. 

Ani jsem netušila, že takové zápisky někde mám. Věděla jsem, že jsem si kdysi psala deník, ale o tomhle jsem opravdu netušila. Zpětně se musím tak trochu smát té mé oblibě ve výzvách, ale ty myšlenky jsou opravdu černé až moc na mladou holku. 

9.10. 2013
Zhubla jsem 4 kila. A jde to dolů stále. Udělala jsem to jednoduše. Nejím - a nebudu. Cítím se sice unaveně, ale hubená budu mnohem krásnější. Ve škole je nuda, ale mám hezké známky. Nesnáším mamku. Nesnáším ji za tu její přehnanou péči. Vždyť já přeci nechci být anorektička - jen chci zhubnout. Momentálně vážím 70,4 kg.

Tenhle je určitě z mého nejhoršího období s ovofitem. Je to až děsivé. Tyhle tři zápisy jsou kompletní, ale ze zbytků už vždy vypíšu jen to, co se bude týkat PPP.

10.12 2013
Jím zdravě, což mě těší. Je to mnohem lepší než hladovění. Hubnu, ale ne moc rychle. Nevadí mi to, protože mi stačí, když budu hubená v létě.

24.12. 2013
Snědla jsem snad kýbl cukroví (tohle si pamatuju, byla to malinká mistička) a mám neuvěřitelné výčitky. Od zítřka zase pořádně hubnu! Musím, jinak se z toho všeho tuku na svým těle zblázním.

25.12. 2013
Moc jsem nejedla kvůli včerejšku, musím to totiž srovnat.

1.1. 2014 
Čekala jsem na tento den tak dlouho, abych mohla začít od znova. Zhubnu - teď už vím, že to dokážu a získám svou vysněnou postavu. Budu líp vypadat a i se tak chovat. Prostě se všechno zlepší.

6.4. 2014
Už jsem zhubla 10 kilo! Je to neuvěřitelný pocit. Pořád se tedy cítím tlustá, ale už mívám i světlejší momenty, kdy se sama sobě líbím.

7.4. 2014
Alespoň mám ve čtvrtek odběry, když už nic jiného. Vážně se bojím, že mám štítnou žlázu, proč jinak bych to už 3 měsíce nedostala? Hrabe mi z toho! Poprvý v životě si nepřeju nic víc, než to dostat. Mám strach z jídla - zase. Pořád mám pocit, jako bych jedla až moc a jsem z toho na prášky. Prostě nechci přibrat, líbí se mi, že vážím 63,5 kg.

Přijde mi, jako bych to ani tehdy nebyla já. Vlastně jsem to ani já nebyla, byla to má porucha. Ovládala mé nálady, přátelství, chování, všechno! Celý deník je prakticky o tom, jak mě opouštějí kamarádky, jak nenávidím mámu a jak bude všechno lepší, až bude nový rok, až budu hubená, až budu na nové škole, až si najdu kluka.... Samé až až až. Nic se ale nezlepšilo, musela jsem se zlepšit já sama. Tohle je prosím pěkně realita PPP, vaše staré já zmizí a tím, že budete čekat, až vám bude svět hrát do karet, se nic nezlepší. Musíte udělat změnu hned teď, nebo se z cyklu špatných událostí nikdy nedostanete. 

Tenhle článek je asi to nejosobnější, co jsem kdy zveřejnila. Doufám, že to nikdy nikdo nepoužije proti mně a také doufám, že jsem tímto někomu otevřela oči. Mějte se krásně.

2 komentáře:

  1. Já ani nevím co napsat 😔 znám a chápu....Je to děsné. Někdy má člověk pocit ze to vzdá, že proti ní nemůže bojovat 😔

    OdpovědětVymazat
  2. Vůbec nevím, co na to říct.. jsi silná, žes to napsala takhle veřejně.. já si sice deník nepsala (jen jídelníčky) a ty jsem vyhodila. Ale když si na to období vzpomenu, určitě jsem jiné myšlenky neměla..:/ ještě že je to už za náma!

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)