pondělí 27. července 2015

Můj momentální stav - 100 % upřímnost


Ahoj všichni! Dneska Vás vítám u dalšího vážného, VELMI osobního článku. Píšu ho z prostého důvodu - potřebuji si utřídit myšlenky, zaznamenat svůj progress, ale i chci i Vám ukázat, jak jsem na tom, protože můj blog čtou i dívky, které se mi svěřují ať už na email, nebo do komentářů, a já cítím potřebu být upřímná stejně jako ony. Konec konců, tenhle blog je založen na upřímnosti, nechci žít v nějaké blogové šťastné bublině a být perfektním příkladem ostatním, když tomu tak třeba ani není. Tento článek píšu v návaznosti na článek Just a bad day. Věřím tomu, že tamten "špatný den" byl vlastně konečnou fází, která odstartovala novou. Než si tedy přečtete tento článek, doporučuji Vám nakouknout i do toho posledního. :)


Na začátek bych se chtěla ale také trochu pochválit. Nechci znít jako nějaká kravka, co je schopná se jen vychvalovat do nebe, ale myslím, že si to zasloužím. Ušla jsem obrovský kus cesty, "vyléčila" (o tom, proč jsem toto sloveso dala do uvozovek, později) jsem se z PPP úplně sama, pouze s pomocí stránky "letsrecover" a "youreatopia". Nevím, kdo to byl, ale před tím půl rokem mi nějaký anonym v komentářích na tyto stránky odkázal. Ještě jsem neměla ani tu možnost mu poděkovat, protože to právě díky němu jsem tam, kde jsem teď. Kdyby toto ten dotyčný náhodou četl, byla bych moc ráda, kdyby se ozval. :)
Abych ale neodbočila od tématu, dokázala jsem se vypořádat se spoustou věcí. Zbavila jsem se strachu z jídla a obecně téměř všeho, čím trpí osoba postižená PPP. 

Bohužel se mi ale stalo to, co se stane spoustě lidem ve fázi zotavování. Cítila jsem se zdravá a uzdravená moc brzo. Hned, jak jsem dostala menstruaci, jsem se přestala snažit. Už jsem se nenutila tak do jídla, jedla jsem podle hladu a chutí, ale bohužel to nebylo dostatečné, protože jsem podvědomě poměrně vynechávala tuky. Všechno ale i tak vypadalo v pořádku, cítila jsem se skvěle, vlasy mi přestaly padat, dokonce i má nálada se zlepšila a já zase začala žít nějaký společenský život.

Krutá realita na mě dorazila ale až teď ve středu. V celé té euforii z toho, že jsem konečně zdravá a volná, jsem zapomněla, že vlastně zdravá ještě úplně nejsem. Všechen nezdar odstartovala brigáda. Co si budeme povídat, ze snídaně a večeře při náročné práci se opravdu dlouho žít nedá. Já se do toho ještě přetáhla, znovu mě začala bolet záda a menstruaci jsem od doby, co jsem ji po dlouhé době měla poprvé, nedostala. Myslím, že jsem ji měla někdy v dubnu a je konec července. Sakra.

Každopádně jsem si to uvědomovala déle, pořád jsem si plánovala, že s tím něco už konečně udělám, ale nemohla jsem se rozhoupat. Našla jsem si totiž další "comfort zone", která sice už nebyla tak nebezpečná jako ta poslední, ale jaký by mělo všechno to zotavování význam, když bych to nedotáhla do konec? 

Já tak hrozně chci menstruaci! (said no girl ever, lol) Nejde o to, že bych chtěla ty otravné dny, kdy je vám jen špatně a nic se vám pomalu nechce, chci v budoucnosti děti. Před PPP i během PPP jsem nad rodinou vůbec nepřemýšlela, ale mám pocit, že kvůli tomu peklu, kterým jsem si prošla, jsem mentálně o několik let starší a vyspělejší. Uvědomuji si následky svých činů a nechci v budoucnu litovat toho, že jsem nechtěla být za mlada oplácaná, kvůli čemuž už nikdy nebudu moci mít vlastní děti. V týdnu u nás byla má roční příbuzná a byla tak nádherná, roztomilá a celkově kouzelná. Její rodiče spolu byli tak šťastni, až z toho oči přecházely. Chci tohle všechno taky jednou zažít. 

Dnešním dnem tedy započínám poslední fázi mé dlouhé cesty. Nasadím zase velké porce, i když nebudu mít chuť. Zkrátka to chce režim a nepřestanu, dokud si nebudu doopravdy jistá, že jsem zdravá. Držte mi palce, po nějaké době se zase ozvu, jak jsem na tom. Doufám, že Vám nevadí tyto "too much information" články, ale chci k Vám být plně upřímná. Mějte se všichni krásně, žijte přítomností, ale myslete na budoucnost. Nenechte sociální média a ostatní lidi Vám diktovat, jak máte vypadat, jak máte jíst nebo jak máte žít. Buďte sami sebou a... FUCK THEM ALL. 


A malá rada na konec pro všechny, co už jsou (nebo si myslí), že jsou vyléčeni. Neusínejte na vavřínech a raději se ještě pořádně zamyslete, klidně 5x, jestli jste opravdu za vodou. Mějte se krásně a těším se na Vaše komentáře. :)

8 komentářů:

  1. Držím moc palce! :) Přesně tak, FUCK THEM ALL... Jednou jsi to zvládla, tak to teď určitě zvládneš dotáhnout do konce!! :))

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Já už ano :)) z tohohle určitě, ale je fakt, že postavu asi řeším víc než většina lidí... tady je o tom článek :)
    http://deelays.blogspot.cz/2015/07/o-12-mene-o-6-vice.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak záleží na tom, jak to cítíš ty a hlavně také, jestli si něco nenalháváš. Bohužel to ti ale nikdo nikdy neřekne. :)

      Vymazat
  3. Tvá upřímnost je inspirující, ušla jsi pořádný kus cesty a věřím, že to zvládneš. :) Taky mám dny, kdy je to lepší a někdy zase ne.. Vím, že to ještě nějakou dobu potrvá, ale taky si přijdu jako bych z toho všeho byla vyspělejší (no občas :D). A máš pravdu FUCK THEM ALL.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti, ty špatné dny budou stále ubývat a ubývat, až tu nebudou vůbec. :) Držím palce. :)

      Vymazat
  4. Moc ti držím palce :)
    S menstruací tě naprosto chápu- já jí sice neztratila díky váze, ale to jak jsem vyšilovala, že jí chci zpátky...

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuju ti mockrát. Chápu, ztráta menstruace je sakra vážná věc. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)