středa 22. července 2015

Just a bad day


Už je to hodně dlouho, co jsem se cítila tak, jako se cítím dnes.
Myslela jsem si, že tyhle stavy mám za sebou, že už nikdy nebudu zpětně přemýšlet nad tím, co všechno jsem snědla, že mi bude jedno, co vlastně jím jako ostatním. Ale ne, tento den musel přijít... a byl to zrovna dnešek.



Ráno jsem se už probudila s divným pocitem. To většinou mívám tak, kdy se minulý den hooodně najím. Jelikož jsem včera pekla svůj nejoblíbenější dort, mrkvový, spadly do mě během odpoledne tři osminy. Kdyby to byl jakýkoliv jiný dort, tak nad tím jen zakroutím hlavou, ale vzhledem k tomuto dortu je to těžší, protože jedna osmina tohohle je jako jedna čtvrtina například cheesecaku, jak je obrovský. Chvíli mi vždy bylo špatně, cítila jsem se doslova přeslazená, ale o chvíli později jsem si byla zase ukrojit. Připomíná mi to období brzké recovery - neustále najezená, ale nikdy ne úplně plná. Možná zrovna tohle mě trošku vyvedlo z míry.

Každopádně po probuzení jsem dostala ihned hlad - to se mi také většinou nestává, musím počkat vždy tak cca hodinu, abych dostala vůbec chuť k jídlu. A hádejte na jakou dobrotu jsem vlezla...
Pak jsem začala dělat ještě jednu věc, co jsem už dlouho nedělala. Začala jsem se nakrucovat před zrcadlem a prohlížela si své nafouklé břicho. Ani nevím, jestli je nafouklé, ale je prostě tak velké, jako by bylo. Nohy mám podle něj vtipně štíhlé, i když hubené jako dřív nejsou. Přece jen 10 kilogramů nahoře. Je mi špatně z toho, že tohle vůbec píšu.

V době oběda jsem dostala hlad zase. To mě ani tak nepřekvapilo, přece jen jsem nesvačila, ale divila jsem se, kolik jsem toho potřebovala sníst, abych se najedla. Začalo to sýr a křup a nektarinkou, pokračovalo rýžovými nudlemi s tofu, žampiony a kečupem a náloží pizza šneků (polovina velkého plechu). Sice jsem se necítila přecpaná, ale byla jsem znechucená sama sebou. Špatná nálada se mi držela už od rána, ale tímto se ještě zhoršila. Zalezla jsem si s knížkou do postele ve sklepě (bože, pomoz mi od toho rozpáleného domu), ale i tak se část mého mozku stále zabírala tím, co jsem snědla a jak moc poslední dobou jím. Naštěstí jsem usnula, takže jsem si od těch myšlenek na chvíli odpočinula.

Po probuzení jsem měla děsnou chuť na kafe a mé myšlenky mě ještě více udivily - dokonce jsem začínala přemýšlet nad tím, že si ho kvůli těm dvěma lžičkám cukru a, já nevím, cca 100 ml mléka nedám, protože bude moc kalorické! Chuť ale ani po 10 minutách neustala, tak jsem si ho prostě udělala tak, jak ho mám nejraději. Cítila jsem se zase chvíli docela v pohodě, než jsem se šla jen z nudy podívat do mrazáku a našla tam celý, velký stracciatella dort. Zmizel ve mně asi 15 minut.

Teď tady sedím a zpětně přemýšlím, co tyhle myšlenky ve mně mohlo vyvolat. Jak už jsem psala, je to už hodně dlouhá doba, co jsem je měla, i když jsem jedla některé dny dvakrát tak víc, než jsem jedla dneska.
Nakrucování před zrcadlem - nechápu, proč jsem to udělala. Dřív jsem to dělávala hodně často kvůli břichu, ale to už jsem se přece odnaučila. Zvykla jsem si na své chyby a naučila se je akceptovat a mít je i, svým způsobem, ráda. Jsem velký zastánce body positivity, no matter what your size is.
Omlouvám se, jestli jsem někoho z Vás nějak rozhodila, to jsem vůbec nechtěla. Chtěla jsem se vypsat ze svých pocitů a možná si v komentářích přečíst, že v tom nejsem sama? Nemůžu se dočkat, až dnešek skončí a budu to zase já, ne má PPP. Možná je tohle její poslední doslov, než jí úplně zahubím.

Teď už se cítím o dost lépe. Možná je blog má terapie. :)

6 komentářů:

  1. Vážně jsi skvělá...Dokážeš se svěřit a myslím, že právě tohle pomůže tobě i čtenářům :-) myslím, že je to normální a takovéto dny proste jednou za čas přijdou. I tak myslím, že je skvělé ze reaguješ tak jak reaguješ. Třeba já bych pravděpodobně celý den probrecela, litovala se a nutila se do cvičení :-( ty jsi někde jinde a můžeš na sebe byt pyšná. Už jen to, že si hned uvědomil ze je něco špatně je skvělé :-) hlavně se drž!!! Jak už jsem psala jsi skvělá a rozhodně silnější než tvé staré (já píšeš) Ppp já!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pardon za chyby. Píšu z mobilu ;-)

      Vymazat
    2. Děkuju, jsi hrozně moc milá a především tvých komentářů si vážím. Připomínáš mi mě před několika měsíci a podívej, kde jsem teď. Ty taky dosáhneš na to stádium, když se budeš snažit, v což já pevně věřím, a taky na sebe budeš hodně pyšná. :) Konec konců, pyšná bys na sebe měla být už teď!
      V pořádku, chyb si ani nevšímám. :)

      Vymazat
  2. Tyjo... To ti opravdu nezávidím a věřím, že to musí být teď těžké :( Každopádně vím, že ty máš tak skvěle pozitivní mysl, a ty víš, že tohle přemýšlení není zdravé, což znamená, že za chvíli to bude v pořádku a pak si budeš říkat, že jsi zvládla další etapu (recoverywin) :) Držím palce, ať už se to nestane a dál záříš tou svojí pozitivní energií, která na zdravé/nezdravé jídlo nemyslí :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti moc, tenhle komentář mi vážně vykouzlil úsměv na tváři. Určitě to už bude jen a jen lepší, výkyvy k tomu prostě neodmyslitelně patří. :)

      Vymazat
    2. Tak to jsem moc ráda :) Jsi můj vzor a pokaždé, když na mě přijde to, že si budu něco vyčítat, vzpomenu si, jak s klidem to bereš ty :) Děkuji Ti moc a ten stav brzo přejde, máš tu sílu v sobě prostě, vím to :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)