pondělí 6. července 2015

ED recovery problems #1


Ahoj! Vítám vás u nové série článků. Nebudu tady asi složitě popisovat, o co půjde. Myslím, že po přečtení prvního dílu budete mít jasnou představu o tom, jak budou vypadat. 

Když někdo jí méně než vy



Jedna z věcí, které mě vždycky nejvíc trápily a -nebudeme si nic nalhávat- trápí do teď je, když někdo jí méně než já. Když to takhle vidím černé na bílém, musím znít jako totální blázen, ne že bych jím nebyla.  Člověk, který se nikdy více nezajímal o jídlo a o své stravování to nepochopí, ale myslím že hodně z vás, obzvlášť ti, kteří trpěly PPP, víte, o čem mluvím. Je to naprosto banální problém, ze kterého dokážou lidé s PPP či při uzdravování z PPP udělat to nejhorší záležitost na světě.

Doma mě v tomhle ohledu nejvíce "trápí mamka" a chudák o tom ani neví. Když na mě přijde hlad, tak toho sním opravdu hodně a je mi to většinou trapné, obzvlášť když takhle jím před ní, protože neustále mluví o tom, že tohle by se jíst nemělo, tohle by se zase nemělo jíst na noc, protože to má spoustu kalorií apod. Nebo řekne, že má hrozný hlad, tak si řeknu, že si také něco připravím a najím se s ní a potom vidím, že si vzala malý banán a říká, že jí to stačí a já tam stojím se 2 velkými krajíci chleba a to jsem ještě před chvílí jedla. 

Mám jednu kamarádku, se kterou jsem téměř pořád, co mě takhle "trápí". Není přímo tlustá, ale je silnější. No hádejte proč, protože skoro nejí a její příjem je z 5% normální jídlo, z 60% brambůrky a z 35% sladkosti. Do školy svačiny buď nenosí, nebo si na celý den (nesnídá) přinese malý jogurt a říká, že si konečně vzala velkou svačinu. V Anglii to pro mě bylo obzvlášť těžké, protože já MUSÍM jíst a to, že ona téměř nikdy nejedla, mě pokoušelo taky nejíst.

Jak se vyrovnat s tímto problémem?

Když zrovna zažíváme tuto situaci, nepřemýšlíme racionální. Necháváme za nás jednat naší poruchu a necháme si ovlivnit i naše myšlení. Nemusím mít problém s tím, že jím víc než má mamka. Nejen, že ona nehladověla a nepotřebuje dohánět kalorie jen na to, aby napravila škody ve svém těle, je jí 50. Samozřejmě že v šestnáctiletá aktivní holka musí jíst víc než padesátiletá dáma, která nemá kromě domácích prací žádný výdej. Moje kamarádka také nedělá žádný sport a většinu času jen sedí, nehledě na to, že normální jídlo jíst ani nechce. Není divu, že jím víc než ona. 
Ať už nám bude 16, 20, nebo 50, budeme jíst jinak a vždy tu budou lidi, co budou jíst více nebo méně než my. Musíme se s tím smířit a nenechat se tím ovlivňovat. 
Trpíte také někdy podobným problémem? Udělejte to jako já a racionálně si zdůvodněte, proč to tak je. 


Doufám, že se vám tato série článků bude líbit a bude vám nápomocná. Snad vám nebude vadit, že články budou jen takto věcné a krátké. Mějte se krásně a znovu děkuji za vaše krásné komentáře! :)





4 komentáře:

  1. Tohle je těžké dost..mně to máma hodně komplikuje tím, že mi vyloženě říká, že moc jím a utrácím za to moc peníze, že to není normální (jí stačí kafe, cigarety, pár sušenek a brambor denně)..s tím si rady nevím vůbec..

    těším se na další články, vždy se mi to u tebe hezky čte, drž se =)

    OdpovědětVymazat
  2. Přesně stejný problém mě pronásledoval skoro rok...neustálé porovnávání porcí, výčitky, že jím víc než mamka/taťka...časem jsem si prostě řekla, že tohle srovnávání nikam nevede. Je normální, že lidé ve věku a se sedavým zaměstnáním nemají potřebu tolik jíst a prostě si toho nevšímám. Chce to ale snahu a hlavně čas...
    Jinak moc hezky psaný článek :)

    OdpovědětVymazat
  3. Bohužel máme stejný problém :/ mamka jí taky naposled někdy v 5 večer a to malou večeři a já si klidně ještě v 7 večer sním arašídové máslo.. nejhorší na tom je, že vím, že je hrozně málo a kyž ji to říkám tak to odmítá :/

    OdpovědětVymazat
  4. Ah, to moc dobře znám. Naštěstí si teď už jídlo užívám a mám ho ráda a kroutím hlavou nad tím, jak lidé kolem mě hladoví (paradoxně jsou to lidé s nadváhou).

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)