pondělí 13. července 2015

Druhá šance - ED story - 3. kapitola



Listopad 2014
Do růžova jsem se jako obvykle nevyspala. Marně jsem se snažila znovu usnout, ale hlady mě chytaly křeče do břicha. Unaveně jsem zívla a natáhla se po telefonu, abych zkontrolovala, kolik je hodin. 5.47, ještě musím ležet minimálně do 6.30, abych se nevrhla na snídani moc brzo. Přitáhla jsem si peřinu blíž ke krku a znovu se pokusila alespoň na chvíli zabrat. Marně. Jak už jsem měla ve zvyku, jsem se natáhla znovu po telefonu a zamířila rovnou na instagram hledat nové fitness stránky. Sledovala jsem jich už 500, ale pořád mi docházely nové příspěvky, především fotky jídla. Co bych jinak dělala, když nemůžu usnout.
Těch 43 minut mi uteklo hrozně rychle, naštěstí. Vstala jsem a rovnou zamířila k oknu, abych odclonila žaluzie. Venku bylo pod mrakem a vypadalo to na déšť, což mě naštvalo, protože už teď mi bylo jasné, že ve škole budu mrznout. Mé první kroky vedly do koupelny. Začala jsem si česat vlasy a sledovala, jak některé pomalu kloužou po mých pažích a zádech k zemi a následně vytáhla další chuchvalec z hřebenu a spláchla ho. Kriticky jsem se prohlídla v zrcadle a lekla se stále zvětšující se pěšinky. Kam sakra ty vlasy mizí, když se teď už konečně stravuji zdravě? Na nic jsem nečekala, stáhla jsem je do drdolu a nanesla make-up. Má spotřeba korektoru se přímo úměrně zvyšovala s velikostí mých kruhů pod očima. Není divu, spala jsem čím dál tím méně.
Když jsem vešla do kuchyně, mamka už seděla u stolu a popíjela kávu.
„Ahoj,“ pozdravila jsem jí nevrle. Rozhodla se můj tón přejít a jako vždy mě s úsměvem pozdravila. Přemýšlela jsem, že si snídani ani nedám, když tam sedí, ale v žaludku mi znovu zakručelo jako na protest. Naštvaně jsem odkráčela k lednici a doslova jsem cítila její pohled. Vyndala jsem bílý jogurt a vydala se zpátky k lince, zatímco jsem se snažila co nejvíce zakrýt to, co jím. Z poličky v kuchyni jsem vyndala váhu a otevřela sklenici s vločkami.
„Co si děláš dobrého?“ zeptala se zvědavě. Protočila jsem očima a povzdechla si. Jako by to neviděla, ptala se mě na to každé ráno.
„Ovesné vločky a jogurt,“ odpověděla jsem co možná nejklidněji a odvážila si přesně 45 g vloček a zamíchala je s jogurtem. Na kuchyňské lince na mě přímo vyzývavě koukaly banány. Na fotce by vypadaly nádherně. Rovnou jsem si tedy jeden oloupala a dozdobila s ním mou snídani, vypadalo to krásně. Beze slova jsem zase opustila kuchyni a odnesla si svou vydatnou snídani do pokoje. Otevřela jsem si myfitnesspal, abych zapsala ten banán, ale jeho výživové hodnoty mě úplně vyděsily. Tolik cukrů mi za to rozhodně nestojí.
Skončilo to nakonec tak, že jsem své jídlo vyfotila ze všech úhlů a poté banán vyhodila do koše. Máma by nejspíš šílela, ale nikdy se to nedozví, tak žádný problém. Měla jsem ze sebe upřímnou radost. Nikdy jsem se nestravovala tak zdravě, jako se stravuji teď. Dřív jsem snídala kakao, koblihu nebo chleba s máslem a marmeládou, nechápu, že jsem tak vůbec mohla žít. Kdybych jen věděla, jak mi ta strava ničila zdraví, jedla bych zdravě už od narození.
Do školy jsem dorazila chvíli před zvoněním, abych ušetřila čas na snídani. Hned, jak mě mé kamarádky spatřily, s úsměvem mě k sobě volaly. Z neznámého důvodu pro mě bylo těžké se usmát, ale zvládla jsem to a loudavým krokem se vydala k nim. Tessa se zvedla jako první, aby mě objala. Objímání jsem neměla moc ráda, nelíbilo se mi totiž, že se dotýká mého těla jiný člověk. Přetrpěla jsem i objetí Camille a Steph a konečně jsem usedla do lavice.
„Škoda, že jsi nemohla jít v sobotu s námi, Caroline, bylo to boží, že holky?“ řekla nadšeně Cami a obě se široce usmáli a přikývly. Vyprávěly mi o tom, kolik super filmů viděly, kolik vypily vína a snědly popcornu. Nevěnovala jsem jim příliš pozornosti, popravdě mě to moc nezajímalo. Přesto jsem se ale usmívala a předstírala zájem.
Hodiny utíkaly hrozně pomalu. Celou dobu jsem myslela na svačinu, co jsem měla schovanou v tašce, ale až na 5. přestávku. Nejhorší to bylo, když mě holky po 2. hodině vytáhly spolu do bufetu. Nejdřív jsem protestovala, ale byly neoblomné. Nádherná vůně jídla mě praštila do nosu a já dostala chuť doslova na všechno.
„Tak si dej taky párek, Carol,“ pobídla mě Stephanie a zakousla se do jednoho z dvou párků v rohlíků, které si koupila. Jedna z věcí, která mě na ní zarážela, byla ten její bezedný žaludek. Ona by snědla i slona a nepřibrala by ani deka. Přitom je sport jejím úhlavním nepřítelem. Opravdu jsem vteřinu nad tím párkem uvažovala, ale nakonec jsem jen zavrtěla hlavou.
„Kup mi, prosím, colu zero,“ houkla jsem na Tessu, která už byla skoro na řadě, a vyšla ven na chodbu spolu s Camille, která zase na rozdíl od Steph nejedla skoro vůbec, ale společné měly jak štíhlé postavy, tak nenávist ke sportu. Co se týče mých kamarádech a jejich stravování, mám přehled úplně o všem.
„Tady je,“ podala mi půl litrovou lahev Tessa, která se k nám už i se Steph připojila. Nevěřícně jsem se podívala na červenou etiketu a snažila se udržet na uzdě vlnu vzteku, která každou vteřinu vzrůstala.
„Já řekla colu zero,“ procedila jsem skrze zuby naštvaně. Tessa se vyděšeně otočila a pohledem sklouzla na mou lahev.
„Ježiš, na to jsem zapomněla, promiň,“ řekla a omluvně mi přejela prsty po paži. To mě v tu chvíli vytočilo ještě více a o krok jsem ustoupila. Teď už se na mě podivně dívaly i ostatní lidé na chodbě.
„To je fajn, že se omlouváš, ale jinou colu mi tvá omluva nevykouzlí,“ vyjela jsem a vztekle pohodila rukama. Došla jsem ke koši a chystala se colu vyhodit, ale Steph mě zarazila a vytrhla mi colu z ruky.
„To je takovej problém vypít tuhle? Vždyť chutnají stejně,“ namítla a už byla taky naštvaná. Poznala jsem to podle toho, jak se jí zrychlil dech a zněla drobet udýchaně. Své emoce dávala vždy najevo, aniž by si to uvědomovala.
„Je,“ odsekla jsem a vydala se na cestu zpět do třídy. Nejsem blázen, přece nebudu pít obyčejnou colu s kilem cukru na 100 ml. Tolik zbytečný kalorií a navíc bych svému tělu dala tak maximálně šok. Sice mi bylo líto, že jsem se k Tesse zachovala tak ošklivě, ale tímhle mě opravdu naštvala. Kdybych jí já přinesla párek s hořčicí místo kečupu, taky by mi zrovna nelíbala nohy radostí.
Zbytek dne ve škole utíkal teď ještě pomaleji. Svačiny jsem se sice dočkala, ale hned jak jsem dojedla, už jsem se těšila domů na oběd. Měla jsem naplánovaný extra těžký domácí workout, takže jsem vlastně nevěděla, jestli se těším. Nejraději bych jen zalezla do postele a spala a jedla. Proč nemůžu mít zrovna já tak skvělý metabolismus jako Steph?

Doma jsem si udělala svůj klasický oběd. Zalila jsem 50 g kuskusu a přidala do toho 90 g nízkotučného syrovátkového sýru. Přemýšlela jsem nad tím, zda bych ho dnes neozvláštnila kečupem, ale po zjištění, kolik by přidal kečup do mého celodenního plánu sacharidů, jsem si to rychle rozmyslela. Sednula jsem si se svým obědem k počítači, zatímco jsem sledovala „Zhubni nebo přiber“. Snažila jsem se si oběd nejvíc šetřit, aby mi vydržel co nejdéle. Nakonec jsem ho snědla už za 28 minut.
Po přesně 30 minutách jsem zklamaně vypnula seriál a usoudila, že je nejlepší čas jít cvičit. Vydala jsem se ke skříni, abych si připravila své každodenní sportovní oblečení, ale nebylo tam. Prohledala jsem celou svou, máminu i sestřinu skříň, ale jako by se vypařily. Nelámala jsem si s tím tedy hlavu a oblékla se do normálního domácího oblečení. Horší to bylo, když jsem místo páru sportovní obuvi našla botu jen jednu. To už mi to začalo být hodně podezřelé. Z míry mě vyvedla i ta změna oblečení, natož bot. V těchto jediných se dalo pořádně cvičit. Rozhodla jsem se, že výjimečně budu cvičit bosa a večer se zeptám Emily, co udělala s mými věcmi, protože s tím musela mít co dočinění ona sama. Když jsem si chtěla zapnout vybrané workout video z youtube, vypnul se mi počítač. To se opakovalo tak dlouho, až jsem se zoufalstvím rozplakala. Vypadalo to, jako by ta někdo vyloženě nechtěl, abych si zacvičila.

Pozn. autorky: Páni, ani jsem nečekala, že bude tento příběh číst tolik lidí. Děkuji Vám za strašně krásné komentáře, asi si umíte představit, jak mě to nakopne k napsání dalšího dílu. V příštím díle Vám zase trochu něco odhalím, abyste pochopili, o co vůbec jde. Doufám, že se Vám líbil i dnešní díl. :) 

1 komentář:

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)