čtvrtek 30. července 2015

Červenec v kostce


Ahoj všichni! Jako jsem ve středu zveřejnila shrnutí dění na mém talíři za červenec, rozhodla jsem se shrnout dění i v mém životě. Doufám, že Vám deníčkové články nevadí, protože tato série článků bude jen o tom. :)

středa 29. července 2015

Druhá šance - ED story - 6. kapitola


Červenec na talíři


Ahoj! Vítám Vás u zase nové série článků, kterou jsem se rozhodla udělat, neboť fotky jídel jsou velmi oblíbené a měla jsem o ně nějaké žádosti. Jelikož už nejsem fotící maniak, nemůže tento článek vycházet týdně, jako tomu bylo dřív, protože článek s 3 fotkami vážně nemá smysl, takže bude vycházet měsíčně. Co tomu říkáte? Máte radost? Myslím, že to přestanu okecávat a vrhneme se na samotný článek. :)

úterý 28. července 2015

Screaming for help


Na ten moment, kdy se to stalo, nikdy nezapomenu. Byl to možná ten nejhorší okamžik, který jsem kdy zažila. Volala jsem o pomoc, ale byla jsem odstřižená a neměla jsem se jak dostat ven z té hrozné noční můry. Zaplavila mě temnota a mé tělo, slova a myšlenky ovládal někdo úplně jiný. 

pondělí 27. července 2015

Můj momentální stav - 100 % upřímnost


Ahoj všichni! Dneska Vás vítám u dalšího vážného, VELMI osobního článku. Píšu ho z prostého důvodu - potřebuji si utřídit myšlenky, zaznamenat svůj progress, ale i chci i Vám ukázat, jak jsem na tom, protože můj blog čtou i dívky, které se mi svěřují ať už na email, nebo do komentářů, a já cítím potřebu být upřímná stejně jako ony. Konec konců, tenhle blog je založen na upřímnosti, nechci žít v nějaké blogové šťastné bublině a být perfektním příkladem ostatním, když tomu tak třeba ani není. Tento článek píšu v návaznosti na článek Just a bad day. Věřím tomu, že tamten "špatný den" byl vlastně konečnou fází, která odstartovala novou. Než si tedy přečtete tento článek, doporučuji Vám nakouknout i do toho posledního. :)

sobota 25. července 2015

Otevřený dopis o zotavování z PPP pro všechny bojující


Rozhodla jsem se přeložit tento text, neboť se mě velmi dotkl. Autorka tohoto musí být geniální, takhle výstižně a skvěle to napsat je opravdu umění. Nechám Vám tu link na originál, jen chci ještě zmínit, že to není přeložené slovo od slova. Snažila jsem se to co nejvíce počeštit, i když z toho moc dobrý pocit nemám. Kdo je ale v angličtině zdatnější, určitě dejte přednost originálu. 

pátek 24. července 2015

Get to know me #2



Zdravím všechny! Asi jsem hrozný narcis, ale tyto články mě prostě baví psát. :D Sama se vždycky divím, co za fakta o mně mě napadnou. Jak se vůbec dnes máte vy? Prázdniny letí jako zblázněné, co? Mně už konečně začínají pořádné prázdniny s minimem práce, podle toho, kolik jsem v ní trávila času do teď. Máte vy nějakou brigádu, nebo ji alespoň sháníte? :)
Dnešní díl bude čistě o knihách a psaní. :)

středa 22. července 2015

Druhá šance - ED story - 5. kapitola

Just a bad day


Už je to hodně dlouho, co jsem se cítila tak, jako se cítím dnes.
Myslela jsem si, že tyhle stavy mám za sebou, že už nikdy nebudu zpětně přemýšlet nad tím, co všechno jsem snědla, že mi bude jedno, co vlastně jím jako ostatním. Ale ne, tento den musel přijít... a byl to zrovna dnešek.

Movie tips


Léto a především prázdniny jsou jako stvořené pro sledování filmů, neboť máme mnohem více času než ve školním roce. Já osobně filmy zbožňuji, ale musím říct, že sama jsem se na žádný snad ještě nekoukala. Sledování filmu je totiž pro mě něco, co se musí dělat minimálně ve dvojici. Vždy potřebuji s někým děj diskutovat, probrat všechny dojmy a fakta... No však to znáte. Dneska jsem se rozhodla se s Vámi podělit o pár mých oblíbených filmů a doufám, že poradíte i vy nějaké mně.

pondělí 20. července 2015

O tom, proč lenošení není něco, za co bychom se měli stydět


Zdravím všechny! Když jsem tak po dlouhé době v pondělí ležela zase v posteli a doopravdy odpočívala, měla jsem také čas zamyslet se nad spoustou věcí. Přemýšlela jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybych se z PPP nevyléčila. Pravděpodobně bych se tedy v posteli jen tak určitě neválela, ale kdyby jo, měla bych z toho výčitky. Proč ale? Vždyť odpočinek je naprosto normální a přirozená věc.

čtvrtek 16. července 2015

Můj prázdninový týden + jídelníčky



Zdravím všechny! Vítám Vás u dalšího nového článku, který pojmu formou deníčku. Jelikož mi chodilo poměrně dost mailů od holek, co mě prosily, abych jim napsala svůj jídelníček, aby viděly, jak vypadá jídelníček normálních lidí, že už si to ani nedokážou představit, jsem se po dlouhém uvažování rozhodla, že budu zapisovat své jídelníčky po celý jeden týden. Byl to jenom týden a už tak mě rozčilovalo, že si večer vždy musím vybavit, co jsem jedla. :D Rozhodně tohle zapisování ale není zdravé, takže jsem s tím zase skončila. Bylo to jen za účelem tohoto článku.

ED recovery problems #2


Zdravím! Série každodenních článků stále drží, máte radost? Já ohromnou, ale už upřímně nevím, jak dlouho mi to vydrží. Dnes jsem tu už s druhým dílem ED recovery problems, snad se Vám bude líbit.

úterý 14. července 2015

Můj blog od počátku po současnost


Zdravím všechny! Dnes jsem se zase zamyslela, páni, poslední dobou nějak přemýšlím, nad trendem psaní fitness blogů. Při té souvislosti jsem uvažovala i nad tím, jaký je vlastně můj blog. Je úplně stejný, jako všechny ostatní, nebo je v něčem jiný? Jaký byl vlastně jeho původní záměr a jak se v průběhu času změnil? 

neděle 12. července 2015

Mé podivné zvyky a rituály v důsledku PPP

Zdravím všechny! Tak už je zase pondělí, začíná 3. týden prázdnin. Nechce se mi ani věřit tomu, jak rychle to utíká. Jak si zatím užíváte prázdniny vy? Já mám teď konečně po 5 dnech zase 2 dny volna, které si hodlám naplno užít. Dneska jedeme s rodiči do Ikei a v úterý budu s kamarádkou, asi půjdeme na vodnici. Už se hrozně těším na oboje. :)

V dnešním článku jsem se rozhodla zaměřit na mé bývalé a některé i současné podivné zvyky a rituály, které si mi vytvořili v důsledku PPP. Nevím, proč ani jak se to děje, ale vím, že všichni lidé trpící PPP nějaké tyto zvyky a rituály naučí a zbavují se jich jen velmi těžko.

pátek 10. července 2015

Podělte se i vy o svůj příběh


Zdravím vás dnes s poněkud netradičním článkem. Nebudu Vám tady nic vysvětlovat, nebo Vás motivovat k uzdravení, ale požádám o něco já Vás. Věřím, že se tu najde poměrně dost holek, co trpí PPP, což je také důvod, proč čtou mé články. Ať už jste zdraví nebo nejste, ráda bych Vás vyzvala k tomu, abyste zveřejnili anonymně váš vlastní příběh. Myslím, že všem čtenářům, co se momentálně topí v beznaději, by pomohlo přečtení si nějakých příběhů lidí, co svou nemoc dokázali porazit. Vám, co vyléčení nejste, by zase pomohla ta podpora. Je jedno, jestli máte blog a svůj příběh už jste zveřejnili, nebo jestli vůbec žádný nemáte, stojím o všechny Vaše příběhy. Slibuji, že nezveřejním Vaše jméno ani jakékoliv konkrétní údaje o Vás, aniž bych to s Vámi probrala a zeptala se. Pokud znáte blogy, které jsou na podobné bázi, jako ten můj, určitě hoďte do komentářů odkaz, abych je pak mohla zveřejnit a pomoct tak jiným najít inspiraci i na dalších blocích. 

Kdo má zájem, kontaktujte mě, prosím, na email (roxyshelp@seznam.cz). Děkuji. :)

čtvrtek 9. července 2015

Problémy se zažíváním během fáze zotavování z PPP


Zdravím! Tak se konečně hlásím s článkem, o který byl velký zájem a to na téma zažívacích problémů kvůli PPP. Neustálá nafouklost aka břicho jako v 9. měsíci těhotenství je možná jedna z nejhorších nástrah zotavování. Nejenže je to velmi nepříjemný pocit pro vaši psychiku, neboť se cítíte, jakoby jste přibrali x kilo, i když to tak není, ale taková až extrémní nafouklost také pekelně bolí. Spousta lidí kvůli tomu nakonec uzdravování vzdá, protože se cítí nepříjemně a příliš tlustí. Neznám žádný grif na to, jak se zažívacím problémům vyhnout, protože žádný není, ale je tu pár věcí, které vám to trochu usnadní usnadní. 


Reasons to recover #1


Zdravím! Dnes se hlásím zase s novou sérií článků. Budou na podobném principu jako ED recovery problems a budou i podobně krátké. Doufám, že se Vám ale i tak budou líbit. 

Get to know me #1


Zdravím všechny! Neuvěřitelné, že se už poslední týden hlásím každý den s jedním článkem, ne? No tak moc nejásejte, konec každodenních článků. Ne, dělám si legraci (tak trochu). Každý den články rozhodně nebudou, nevím, jak to budu teď stíhat, ale každopádně mé dlouhé volno od práce končí, tím pádem i čas ubývá. Teď ale k dnešnímu článku. Chtěla jsem, abyste se dozvěděli něco i o mně, normálnímu člověku, ne jen o té holce, co trpěla PPP. Doufám, že někoho z Vás tyto články osloví a nebudou Vás otravovat. :)

úterý 7. července 2015

Nalezení starého deníku - tvrdá realita PPP


Dneska jsem se pustila do velkého úklidu. Vyhodila jsem spoustu věcí ze šuplíků, některé přesunula a zničeho nic jsem našla pro mě moc povědomý sešítek. Nakoukla jsem dovnitř a s nadšením zjistila, že je to můj starý deník. Začínal zápisem z dubna 2012, což je už pořádná doba, tak jsem se s chutí pustila do čtení. Dost jsem se zasmála a zavzpomínala, než jsem došla k zápisu z července 2013.

1.7. 2013
Je teoreticky první den prázdnin a já přemýšlím nad minulostí a nad tím, kdo jsem. Niky mě nejspíš zavrhla. Dřív jsme si byly tak blízké, zatímco teď... V pátek mě opustila má třídní. Jo, měla nějaké mouchy, ale tak to snad každý, ne? A je tu další problém. Vím, že bych dokázala zhubnout, ale jsem líná. Nejraději bych se někam zakopala. Vstávala jsem v půl desátý a hrála simíky, psala příběh a hrála na klavír. K obědu jsem měla mou nalezený recept na dietní kuře.

Takže téměř přesně před 2 roky všechno mé trápení začalo. Celým tímto zápisem jsem byla poměrně šokovaná, ale následoval ještě horší.

31.8. 2013
Konec prázdnin a já si čtu záznam z prvního měsíce. Ironie, nemyslíš? Nadávala jsem si, jak jsem tlustá a teď jsem ještě tlustější. Nenávidím se a bojím se cokoliv sníst. Jsem odporná a neměla bych žít. Celý dny se marně snažím si namluvit, že to není tak zlé, ale stačí se jednou podívat do zrcadla. Nechci se před svým klukem v posteli za ty špeky stydět. Včera jsem dokončila dřepovou výzvu. Sice jsem ráda, že jsem to zvládla, ale zadek mám teď zadek ještě větší. Dokončím už jen výzvu na břicho a na ruce. 

Ani jsem netušila, že takové zápisky někde mám. Věděla jsem, že jsem si kdysi psala deník, ale o tomhle jsem opravdu netušila. Zpětně se musím tak trochu smát té mé oblibě ve výzvách, ale ty myšlenky jsou opravdu černé až moc na mladou holku. 

9.10. 2013
Zhubla jsem 4 kila. A jde to dolů stále. Udělala jsem to jednoduše. Nejím - a nebudu. Cítím se sice unaveně, ale hubená budu mnohem krásnější. Ve škole je nuda, ale mám hezké známky. Nesnáším mamku. Nesnáším ji za tu její přehnanou péči. Vždyť já přeci nechci být anorektička - jen chci zhubnout. Momentálně vážím 70,4 kg.

Tenhle je určitě z mého nejhoršího období s ovofitem. Je to až děsivé. Tyhle tři zápisy jsou kompletní, ale ze zbytků už vždy vypíšu jen to, co se bude týkat PPP.

10.12 2013
Jím zdravě, což mě těší. Je to mnohem lepší než hladovění. Hubnu, ale ne moc rychle. Nevadí mi to, protože mi stačí, když budu hubená v létě.

24.12. 2013
Snědla jsem snad kýbl cukroví (tohle si pamatuju, byla to malinká mistička) a mám neuvěřitelné výčitky. Od zítřka zase pořádně hubnu! Musím, jinak se z toho všeho tuku na svým těle zblázním.

25.12. 2013
Moc jsem nejedla kvůli včerejšku, musím to totiž srovnat.

1.1. 2014 
Čekala jsem na tento den tak dlouho, abych mohla začít od znova. Zhubnu - teď už vím, že to dokážu a získám svou vysněnou postavu. Budu líp vypadat a i se tak chovat. Prostě se všechno zlepší.

6.4. 2014
Už jsem zhubla 10 kilo! Je to neuvěřitelný pocit. Pořád se tedy cítím tlustá, ale už mívám i světlejší momenty, kdy se sama sobě líbím.

7.4. 2014
Alespoň mám ve čtvrtek odběry, když už nic jiného. Vážně se bojím, že mám štítnou žlázu, proč jinak bych to už 3 měsíce nedostala? Hrabe mi z toho! Poprvý v životě si nepřeju nic víc, než to dostat. Mám strach z jídla - zase. Pořád mám pocit, jako bych jedla až moc a jsem z toho na prášky. Prostě nechci přibrat, líbí se mi, že vážím 63,5 kg.

Přijde mi, jako bych to ani tehdy nebyla já. Vlastně jsem to ani já nebyla, byla to má porucha. Ovládala mé nálady, přátelství, chování, všechno! Celý deník je prakticky o tom, jak mě opouštějí kamarádky, jak nenávidím mámu a jak bude všechno lepší, až bude nový rok, až budu hubená, až budu na nové škole, až si najdu kluka.... Samé až až až. Nic se ale nezlepšilo, musela jsem se zlepšit já sama. Tohle je prosím pěkně realita PPP, vaše staré já zmizí a tím, že budete čekat, až vám bude svět hrát do karet, se nic nezlepší. Musíte udělat změnu hned teď, nebo se z cyklu špatných událostí nikdy nedostanete. 

Tenhle článek je asi to nejosobnější, co jsem kdy zveřejnila. Doufám, že to nikdy nikdo nepoužije proti mně a také doufám, že jsem tímto někomu otevřela oči. Mějte se krásně.

pondělí 6. července 2015

ED recovery problems #1


Ahoj! Vítám vás u nové série článků. Nebudu tady asi složitě popisovat, o co půjde. Myslím, že po přečtení prvního dílu budete mít jasnou představu o tom, jak budou vypadat. 

sobota 4. července 2015

Jídelníčky z období PPP a po něm


Ahoj! Slíbila jsem článek s jídelníčky, tak tady je. Našla jsem i svůj starý účet na kalorických tabulkách, takže některé z ukázek budou i s kcal a živinami. Taky se tak bojíte, co si přečtete, jako já?

pátek 3. července 2015

Můj malý osobní update a jak to bude s blogem dál



Ahoj! Dneska mi začíná pětidenní dovolená, volejte všichni třikrát hurá! Musíte pochopit mé nadšení, v práci jsem teď byla pečená vařená - sobota, neděle, pondělí, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle, úterý, středa, čtvrtek a to samé desetihodinové směny. Jsem totálně vyřízená, ale o to víc si teď vážím svého volna. Co to ale znamená pro vás? Více článku - minimálně se budu věnovat jejich případě a vymýšlení nových projektů. Možná uspořádám i nějakou giveaway, co byste na to řekli? Teď už ale k samotnému článku. 

středa 1. července 2015

Velký report z Anglie 2


Vítejte u pokračování reportu z Anglie! Omlouvám se za velkou časovou prodlevu, ale o tom, proč nemám čas, si povíme zase někdy jindy. Mám ale spoustu nových nápadů na články, především série, takže doufám, že je dotáhnu do konce a máte se na co těšit! 

4. den

Dneska byl na programu můj nejvíce očekávaný Oxford. Z nějakého neznámého důvodu mě tohle město táhne už hodně dlouho. Přála bych si, abych mohla studovat v Anglii. No nebylo by to skvělé v takhle starém a vyhlášeném univerzitním městě?
Celé dopoledne jsme si procházeli Oxfordské ulice mezi kolejemi, počasí nám bohužel dvakrát nepřálo, ale nepršelo a to bylo to hlavní. Překvapilo mě, že tam všichni studenti jezdí na kolech a ani si je nepřivazují. To u nás v Česku by kolo stálo na ulici bez dozoru tak 5 minut, když bych se na to podívala hodně optimisticky. 

j



Jediná kolej, kterou jsme měli v plánu prozkoumat řádně i zevnitř, byla Christ Church College, kde se natáčely některé scény z Harryho Pottera. Je tu do něj taky někdo takový blázen jako já? S mým štěstím jsem se ale nakonec ani tak nedivila, když jsem zjistila, že ta slavná Potterovská jídelna je zavřená a stejně tak i schody. Kolej byla krásná, to jo, ale žádný obrovský zážitek jsem z toho neměla. Nakonec jsem ji tedy opustila poměrně zklamaná. 








Poté následoval rozchod, na který všechny barbie ze třídy čekaly jak na smilování. Stejnak jely do Anglie určitě jen kvůli tomu slíbenému Primarku. Všichni jsme se rozběhli po nákupních uličkách... skoro všichni jsme tedy běželi do Primarku, kde některé byly schopné vydržet i 4 hodiny. Neříkám, že bych taky nejradši nekoupila úplně všechno, ale držela jsem se toho, že si nekoupím vůbec nic. Nakonec jsem skončila jen s mikinou, tílkem, gumičkami do vlasů a svetřík pro mamku. Docela úspěch ne? Na oběd jsme se zastavily s kamarádkami v mekáči, kde já si dala svého milovaného McFlurryho, protože nic jiného si v mekáči nedávám. Měli ho tam s Areo čokoládou a čokoládovou polevou. Mňam. 
Po pár hodinách jsme tedy Oxford nadobro opustili a vyjeli směrem k Warwick Castle, což je typický středověký hrad. Byl moc krásný a mohli jsme si ho celý projít sami, což mě osobně potěšilo nejvíce. Jeho prohlídka byla velmi moderně připravená se spoustou interaktivních stanovišť a jelikož ho koupili majitelé Madame Tussauds, jeho místnosti byly plné voskových figurín, které zpodobňovaly tehdejší život na hradu. Po hodině jsme už ale byly tak vyřízené, že jsme si prostě sedly do trávy, rozbalily si svačiny a smály se na celé kolo a to byla jedna z věcí, co jsem si za ten den užila nejvíc.














Návrat do rodiny nebyl tak děsivý jako za posledních pár dní. Věděly jsme totiž, že je to naše poslední noc tam. Na večeři mě osobně čekal šok - s lasagněmi z krabičky jsem se poprat nedokázala a nechala je na talíři téměř nedotčené. Rozpečenou bagetku s bylinkovým máslem jsem ale snědla, na té se nedá nic zkazit. Také jsem se po všech dnech konečně odvážila otevřít chocolate mouse a byla to chyba, protože jakmile jsem ho jednou načala, nemohla jsem přestat. Doslova jsem cítila ten cukr na jazyku a to sladké věci miluju. Znechucená jsem z toho byla tedy ještě dlouho, to vám povím... Zabalit si na jednom metru čtverečním byla také výzva, ale na druhou stranu jsme se tak dlouho nepobavily. Poslední sprcha v tomto příšerném domě a hurá do hajan. Na to, jak byla ta postel příšerná, jsem spala jako andílek. Hold únava udělá své. 


5. den

Ráno jsme klasicky posnídali cereálie a tousty. Čekala nás další cesta do Londýna - tentokrát víc záživný program. Začali jsme zlehka hned na London Eye. Jelikož otvírá v deset, byly jsme tam už v devět. A i tak tam byla fronta! Neodolala jsem a cestou ze záchoda si koupila obyčejné nechutně předražené kafe, typická Eliška aneb coffee lover. Ten velký kolotoč, jak by tomu řekla moje vesnická spolužačka, se točí 2x takovou rychlostí co sprintující želva. No představte si to. Celá jízda trvala cca půl hodiny a výhled byl krásný, to se musí uznat, ale za těch 800 to nestálo. 




Takhle to vypadalo uvnitř. Všude kolem se dalo chodit a uprostřed byla lavička.



Coca Cola taky sponzoruje všechno...



Z oka jsme pokračovali na venkovní prohlídku budov parlamentu a viděli jsme zblízka asi nejznámější Londýnskou památku - Clock Tower aka Big Ben. Viděla jsem Westminster Abbey, který jsem nemohla ani vyfotit, neboť jsem ho prostě nemohla narvat do hledáčku. No co, na pěkné fotky nemám ani mobil, ani talent. Součástí prohlídky byly i Buckhingham palác, v jehož parku jsem si dala tu nejdražší zmrzlinu svého života, a po rozchodu v parku následovalo rozdělení skupiny na dvě a dlouho očekávaná cesta metrem do muzea Madame Tussauds, kam jsem se těšila doslova jako malá - a konečně mě mé přehnané očekávání nezklamalo. Bylo to skvělé, s kamarádkou jsme se u figurín pěkně vyřádily. 2 fotky z těch milionů jste mohli vidět i na mém instagramu... a pak si představte, že jsme něco podobného vymýšlely skoro u každé figuríny. Vůbec jsme nevypadaly jako retardi, ale tak to má přece být. Když už někam přijede turista z Česka, musí to podle toho vypadat. :D První asi tři patra tedy byly plné figurín na různá téma (film, zpěváci, sport, párty...) a čtvrté patro bylo doslova hororové. V malé skupince jsme šli úzkou uličkou, kde byla v lepším případě v určitých částech tma a v horším na vás svítil reflektor, takže jste neviděli vůbec nic. Lítaly tam okolo nás "voskové figuríny", bafaly na nás, všude se ozývaly rány a bylo to fakt strašidelné. Následné patro pro nás byl určitě největší zážitek. Projížděli jsme "taxíky" anglickou historií a to bylo opravdu nádherně udělané. 




Po skvělém zážitku v muzeu nás čekala ještě cesta na Trafalgar Square, Piccadilly Circus, Leicester Square, ale to už jsme byli všichni unavení a otrávení, že nás vůbec ještě nutí chodit. Z žádného náměstí jsem nadšená moc nebyla, nebylo na nich podle mě totiž nic zvláštního, ale jsem ráda, že jsem je konec konců viděla a dokážu si o nich udělat vlastní obrázek. 














Na chození během posledního rozchodu jsme již s kamarádkou neměly energii. Skončily jsme tedy na pizze a na nějakém schodišti, kde jsem shodou náhod potom usnula. Cestou k autobusu jsem myslela, že už únavou opravdu umřu, ale kdo by to byl řekl, jakmile jsem nasedla, energie ze mě přímo vyzařovala... Spánek se tedy nekonal, za to mega nuda ano. Po dlouhých osmnácti hodinách jsme tedy konečně dorazili do ČR, protože nám trajekt v Doveru samozřejmě ujel!

Děkuji mockrát za vaše komentáře, snad se vám můj první cestovatelský report líbil!