sobota 18. dubna 2015

Štěstím bez sebe aneb jediným lékem na PPP je jídlo


Zdravím všechny!
Už to byla zase nějaká ta chvíle, co jsem nenapsala článek, ale upřímně mě vůbec nic nenapadá. Kdyby měl někdo náhodou tip na článek, který by si chtěl přečíst, sem s ním. Teď už se ale vrhnu na článek samotný a podílem se s vámi o mou radost, neboť konečně můžu říct, že jsem vyléčená z PPP.


Ačkoliv jsem se cítila vyléčená už před měsícem, nemohla jsem to říci, neboť jsem nebyla. Psychicky možná, fyzicky ale ne. A dokud nejste vyléčeni úplně, vyléčeni vlastně nejste. Po půl roce marného snažení dostat zpět menstruaci se vrátila. A hádejte co? Žádné babské rady nepomohli, žádné pití "zázračného" kontryhelového čaje nepomohlo, dokonce ani gynekologie nepomohla. Jediným lékem je jídlo v jakékoliv podobě. Ve chvíli, kdy jste ztratili menstruaci, by měly jít pokusy o zdravou stravu a cvičení stranou, musíte jíst prakticky pořád a i "nezdravě". Možná si to nepřiznáte, ale pokud jste jí ztratili v době, kdy jste se v jídle začali krapet omezovat a víc cvičit, bude zakopaný pes právě tam. 

Nevím ani kde začít. Není to tak dávno, kdy pro mě bylo nejdůležitější štíhlé tělo. Vůbec jsem neřešila, že se hádám s rodiči, že nemám prakticky žádné kamarády, že nemám menstruaci. Prostě jsem si myslela, že pokud budu štíhlá, budu i šťastná. Můj svět je teď úplně jiný, zase se cítím jako já. Mám okolo 67 kg, což je o 10 víc, než jsem měla před pár měsíci, ale všechno to přibírání stálo za to. Pomalé přibírání nemá cenu, protože tělo má energii jen na to, aby přibralo, ale na opravování škod už moc nezbývá, takže jsem neskutečně šťastná, že jsem byla tak statečná, zatnula pěsti a prostě jedla. 

Nevím, jaký má tento krátko článek vážně smysl. I když... Vlastně smysl má. Tímto Vám ukazuji, že uzdravení je možné a že každý se dokáže uzdravit. Neztrácejte naději a bojujte. Všechna ta bolest břicha, ubrečené pohledy do zrcadla, příšerné pocity po jídle jednou zmizí a zůstane radost, sebeláska a vděčnost. Bojujte nejen za sebe, ale i za své blízké, bojujte za svou budoucnost. 

Rozhodla jsem se, že zodpovím všechny vaše otázky. Pokud jich moc nebude, zveřejním je pod nějakým článkem, pokud jich bude dost, udělám článek samostatný. Ptejte se na všechno, co vás napadne.

6 komentářů:

  1. :) vždy sa pri takýchto článkoch skoro rozplačem :) ani neviem čím to je. Ale asi viem ... že to niekto dokázal, sa z toho dostať :) Je také krásne o tom čítať a pri takýchto článkoch ma stále chytí ešte väčšia nádej, že aj ja to raz dokážem, aj keď u mňa to nie je len o túžbe byť štíhlou a je to trochu o inom, no ... verím že raz dosiahnem to čo ty :) Veľmi ti gratulujem :) Hlavne k tomu, že si si vybrala život...a nie pomalé zabíjanie sa :)

    http://renkaartandlife.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  2. Ani nevíš, jakou mám radost :)
    Je nádherné sledovat, jak velký kus cesty jsi ušla. Hlavně naprosto souhlasím s obsahem článku.. přijde mi, že někdy se slečny jakoby dostanou z nejhoršího, ale už si neuvědomí, že přibráním na určitou váhu práce nekončí. Že je nutné vnímat své myšlenky, reakce...a snažít se PPP a její pozůstatky kompletně vytěsnit ze života :) Tobě se to evidentně daří:)

    OdpovědětVymazat
  3. Můžu se zeptat jak teda asi vypadal tvůj jídelníček? nebo jak vypadá teď? :) celkem s tím bojuji :/

    OdpovědětVymazat
  4. Mě by zajímalo, kolik jsi přibrala svalů a kolik tuků :)

    OdpovědětVymazat
  5. Mě by zajímalo, jak jsi překonala ten svůj prvotní strach a jak jsi nakonec jedla, jestli sis jídlo naplno užívala nebo se spíše nutila :)

    OdpovědětVymazat
  6. Krása, krása! Doufám, že i já se jednoho dne dočkám a ženské dny mě opět navštíví...:) snad to bude brzy.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)