pondělí 20. dubna 2015

Q&A: Jak vlastně jí zdravý člověk, vyrovnání se s změnou postavy...


Zdravím všechny!
Nakonec jsem se rozhodla, že na vaše otázky odpovím v samostatném článku, neboť se nejspíše u nějakých více rozepíšu. Ještě než se ale pustím do odpovídání, chtěla bych vám všem hrozně moc poděkovat za povzbudivé komentáře ale i za "pouhou" návštěvu mého blogu a čtení mých článků. Nějaké zpětné vazby si moc a moc vážím. Omlouvám se, že nejsem na mailu aktivní. Dnes jsem se tam po hrozně dlouhé době podívala a jsem neskutečně potěšená, že se mi svěřujete, ale bohužel momentálně téměř nic nestíhám. Tento víkend vůbec nebudu doma, tak snad ten příští se vrhnu na odepisování.



Projevila se nějaká změna na tvém těle? 
Změna na mém těle se samozřejmě projevila a to dost rychle. Od té doby, co jsem se s vámi na nějakou dobu rozloučila, jsem přibrala 10 kg. Dřív to pro mě bylo naprosto nepředstavitelné a kdybych na tom byla psychicky stejně jako předtím, nikdy bych se s tím nevyrovnala. Nejspíš bych se topila v depresích, hladověla a cvičila. Moje nová psychika je ale ten největší dar. Nevejdu se do svého starého oblečení, ale je mi to upřímně úplně jedno. Prostě jsem si koupila pár nových kousků. I když nemám doslova skoro nic na sebe, stálo to za to. Jasně, že se někdy podívám na své břicho a povzdechnu si, ale to je tak vše. Nemyslím na něj 24 hodin denně a vůbec se nad ním netrápím, když mám na práci něco jiného. Ke změně mého těla bych chtěla ještě poznamenat, že jsem přibrala především na břiše, protože pro tělo je nejdůležitější nabrat tuk právě tam, aby chránilo orgány. Když ho ale nezklamete, po čase tuk rozloží rovnoměrně po celém těle. Lichotivější je ale zvětšení prsou. Z áček jsou najednou zase céčka. Ve škole si asi musí myslet, že v podprdě nosím ponožky. :D Geneticky jsem vždy měla větší prsa, takže zase ne každému se přibráním 10 kg zvětší o 2 velikosti. A konečně nemám placatý zadek, jej!

Jak teď cvičíš?
Už v dřívějších článcích jsem psala, že je důležité nechat tělo uzdravit a během uzdravování se nehýbat. Dodržovala jsem to na 70%. Jednou týdně jsem totiž chodila na trénink tance, na který prostě nešlo nejít, už jsem vynechávala druhý trénink. Soutěži s tancem se také nešlo vyhnout, ale ani jsem nechtěla. Jen jsem se musela opravdu nacpat, aby mé tělo nestrádalo ani jedinou kalorii a mohlo se uzdravit. Teď už chodím na oba tréninky týdně, ale to je vše. Netrávím čas cvičením podle nějakých videí, protože mě to vlastně moc nebaví. Nechodím ani do posilovny, ani běhat. Pohybuji se teď pouze díky věcem, co mě baví, tedy tancem a procházkami se psy. 


Jak jsi se vypořádala se změnou svého těla?
Na tuto otázku jsem už prakticky odpověděla v té první. Sem jenom dodám, že to nebylo zpočátku lehké. Břicho se vám s větším příjmem nafoukne jako balon, protože není zvyklé moc trávit. Začnete víc chodit na záchod, ale také vás potká zácpa a plynatost. Máte křeče a do toho ještě vypadáte jako v 9. měsíci těhotenství. V této fázi jsem se nekoukala do zrcadla a dávala přednost volnějším trikům. Teď se možná necítím štíhle, ale necítím se ve svém těle vůbec špatně, protože nemám zvrácený pohled na to, jak vypadám. A tlustá opravdu nejsem, ačkoliv by mi byl někdo schopný říct, že při 67 kilech na 167 cm mám nadváhu. 

Kolik jsi přibrala svalů a tuků?
Na žádné měření jsem nešla a ani nepůjdu ze třech důvodů. Měření bývají nepřesná, k životu to vědět nepotřebuji a hlavně to vědět ani nechci. Přibrala jsem ale určitě svaly, kosterní hmotu, "orgánovou hmotu" - nevím, jak to jinak říct :D, a samozřejmě i tuk, protože bez něj bych teď nefungovala tak, jak mám. 


Jak vypadal tvůj jídelníček? Jak vypadá teď?
Můj jídelníček v době opravdového uzdravování dosahoval 3000+ kcal. Možná se to někomu může zdát hodně, ale ujišťuji vás, že ne. Jedla a jím úplně všechno, nevynechávám žádné složky ani druhy jídla. Jím to, na co mám chuť. Můj nynější jídelníček je skoro stejný jako dřív, protože dokud si tělo říká o jídlo, dám mu ho. Můj hlad je teď normalizovaný, takže se řídím jen jím a chutěmi. 

Jak jsi překonala prvotní strach z jídla? Užívala sis tolik jídla nebo ses spíš nutila?
Překonání prvotního strachu byla jedna z nejtěžších věcí, s jakými jsem se potýkala. Překonala jsem ho tím, že jsem prostě jedla. Například jsem se bála čokolády. Zpočátku jsem si dala jako druhou večeři dvě kostičky, pak 3, 4, 5... a strach byl ten tam. Pokud se chcete zbavit strachu z určitého jídla, neuděláte to jinak, než že ho budete jíst tak často a do té doby, než po strachu nezbudou ani památky. Teď se kupříkladu svému strachu z čokolády jen směji. 
Když jsem měla hlad, jíst bylo snadné. Horší to bylo, když jsem hlad neměla. Měla jsem totiž pocit, že když mám hlad, mé tělo jíst nepotřebuje a já budu zbytečně tloustnout a roztáhnu si žaludek. KRAVINA. Neměla jsem hlad, protože mé tělo nebylo zvyklé jíst a přišlo o své přirozené schopnosti jako rozpoznání hladu. Jedla jsem kolikrát s nechutí a kalorie se snažila dohánět čokoládou, sušeným ovocem, cereáliemi, banány, burákovým máslem, nutelou, kakaem... Spoustou věcí, co nejsou moc objemné, abych se necítila jako koule. 


Jak vlastně jí "normální" zdravý člověk?
Na to je těžké odpovědět, protože každý má jiné stravovací návyky. Co ale "normální" člověk neudělá, je jejich měnění. Nezačne vyřazovat ze svého jídelníčku čokoládu, protože jí má rád. Nebude snídat každý den ovesnou kaši, když má raději rohlík s máslem. Když mu někdo nabídne ke kafi sušenku, kterou má rád, sní jí, protože na ní má chuť a nebude přemýšlet nad tím, jestli by ji neměl raději odmítnout. "Normální" člověk jí, i když nemá hlad. Je totiž normální dát si dezert nebo udělat si misku popcornu k brambůrkům. "Normální" člověk nevozí všude sebou krabičky, aby se vyhnul jídlu, co jí všichni ostatní, a nestraní se svým kamarádům jen proto, že by náhodou mohli jít do KFC. Nevím, co k tomu víc napsat, ale abych to shrnula: zdravý a normální člověk o jídle zas tolik nepřemýšlí. 

Doufám, že se vám článek líbil. Kdybyste měli ještě nějaké otázky, můžete je ještě pokládat do komentářů, uvítala bych i nápady na články, ale to je jen na vás. Děkuji vám za veškerou odezvu! 





5 komentářů:

  1. Nechtěla bys přidat třeba progress fotky ? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkné odpovědi! :) Jsem ráda, že už to máš srovnané :)

    OdpovědětVymazat
  3. Udělala jsi správnou věc:) Vykašli se na nějaký svaly a tuky a tyhle nesmysly, nenech se znovu stáhnout do té "nemocné mentality" kde se řeší jen to jestli člověk nááhodou nemá kolem stehen o pár centimetrů víc... Příroda se o nás postará, když nepůjdeme proti ní, nebude nás záměrně dělat tlusté:)
    Hodně štěstí, Kateřina

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně to znám ,ale to zvládneš !

    OdpovědětVymazat
  5. Panebože, to je úplně jak to mám já!!! Břicho se vám s větším příjmem nafoukne jako balon, protože není zvyklé moc trávit. Začnete víc chodit na záchod, ale také vás potká zácpa a plynatost. Máte křeče a do toho ještě vypadáte jako v 9. měsíci těhotenství. Můžu se zeptat, zda to zmizí? Já myslela, že je to tím, že mi dělají špatě mléčné výrobky, ale nejspíše to tím není!

    Jinak krásný článek :) je super, že ses z toho dostala a užíváš si života!

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)