sobota 4. dubna 2015

Dar, vděčnost a poslání

Na začátek Vám všem přeji šťastné, ničím nerušené Velikonoce!
Dnešním článkem bych chtěla vyjádřit něco důležitého. Nevím, jestli se mi to podaří napsat tak dobře, jak mi to šrotuje v hlavě, ale za pokus to určitě stojí. V temných ale i světlých chvílích jsem přemýšlela právě nad tím. Jen "díky" PPP a následném uzdravení (tělesně ještě úplně uzdravená nejsem, psychicky ale ano) si tyto věci uvědomuji a stydím se za své malicherné a sobecké myšlenky.


 Kolikrát jste se podívali do zrcadla a znechuceně odešli pryč, protože Vám na obličeji vyrašil nový pupínek?
Kolikrát jste seděli v létě v kraťasech a smutnili nad "špekatými" stehny?
Kolikrát jste se dívali na ostatní "šťastlivce" a upřímně jim záviděli jejich vzhled a postavu, ačkoliv pro sebe nic nedělají?
Kolik času jste ztratili těmito malichernostmi?

Já upřímně až nezdravě moc. Nemluvím jen o chvílích, kdy jsem se topila v mé PPP. Psychicky jsem to neměla okolo svého vzhledu srovnané nikdy. Nechci říkat, že jsem byla celý život ošklivka a "ta tlustá", protože to není pravda. Nikdo není ošklivý a už vůbec ne tlustý s pár kily navíc. Vím, že je těžké přijmout svou vlastní, originální krásu až moc dobře. Našla jsem ale zlatý střed. Ačkoliv jsem přibrala necelých 10 kilogramů, cítím se stále stejně štíhle. Zajímavé, že když jsem vážila 65 kg před půl rokem, připadala jsem si tlustá jako prase. Za to, jak se vnímáte, může vaše psychika. Je jen na vás, jestli dokážete-li být se svou postavou v souladu či v nesouladu. Cvičení a nejezení vztah s vámi samými ještě zhorší.

Teď jsem ale trošku odbočila a vrátím se zpět k hlavnímu tématu. 
Zatímco vy řešíme, zda-li vaše stehna nejsou tlustá, někde na světě někdo smutní, protože žádná stehna nemá. Nemá nohy a už se nikdy nepostaví, je do konce života odsouzen k vozíčku. Jak by se na vás asi takový člověk podíval, kdyby jste mu řekli, s čím denně "bojujete"? A jak byste se cítili vy, kdybyste mu měli své malicherné problémy sdělit? A věřte tomu nebo ne, jsou lidé, kteří dokázali svou nedokonalost v podobě ztráty dolních končetin překonat, našli svou vnitřní krásu a sílu a žijí dál své životy s úsměvem na rtech.
Zatímco vy se vztekáte na vaše milované, že vás vystavují v pokušení dortíkem, klobásou a kofolou, jsou lidé, kteří nemají do pusy co strčit. Umírají hlady a dali by cokoliv za to, aby hlad nadobro odezněl. Žízní a největší svátek pro ně je, když dostanou trochu obilné kaše či suché rýže.
Zatímco si vy přejete být vaší kamarádkou, protože je přece tak krásná a štíhlá, ačkoliv jí jako by byla bezedná, v nemocnici leží váš silně nemocný vrstevní, který by dal cokoliv za to, aby se uzdravil. Dal by cokoliv za to, aby mohl řešit vaše "problémy".

Co tím chci říct?
Přestaňte se tak fixovat na svůj vzhled. Nynější doba je zlá, krutá, je těžké zapadnout. Lidé chtějí být originální, ale zároveň se bojí, že budou vyčnívat. Všude vidíte plakáty s hubenými modelkami, sexy fitness holkami a překrásnými herečkami. Ačkoliv víte, že jsou ty fotky upravené, že jsou ty hvězdy nalíčené a upravené profesionály, nevnímáte to. Ve světě jde o mnoho víc než o sexy zadeček a ploché břicho. Žijeme jen jednou a svůj život bychom měli žít na 100%. Buďte rádi, že jste zdraví, nejste hendikepovaní a můžete dělat bez omezení cokoliv se vám zachce. Nechcete snad ležet ve 30 letech na smrtelné posteli a ohlížet se za svým životem s výčitkami. Až na ní budu ležet já, nechci litovat toho, že jsem celé své bytí strávila trápením se nad mými kily. Chci ležet v obklopení svých dětí, vnoučat a manžela, v domě, na který jsem vydělala svou prací a s dobrými pocitem, že jsem někomu pomohla. 

Buďte vděční, za to co máte, netrapte se nad tím, co nemáte, a vložte svou snahu do něčeho, na co můžete být na konci vašeho života pyšní. 


4 komentáře:

  1. Fakt jsi to krásně napsala :) Hlavně předposlední věta je opravdu výstižná :) Ještě bych k tomu doplnila, že se často ženeme za svými cíly a nedokážeme si užívat přítomnost teď a tady :)

    OdpovědětVymazat
  2. Takovými věcmi jsem ztratila spoustu času v anorexii...jsem ráda, že jsem z toho venku. Stále se však zajímám o svou postavu - tedy hlavně o to, ať naberu ještě nějaká kila navíc :) A úplně jsem změnila názor na lidi okolo sebe...I na vzhled (hlavně mi teď mnoho holek připadá až moc hubených, zatímco v anorexii to byly mé "vzory" :( Což teď nechápu...)
    Nehledám na sobě chyby, ale to dobré, úspěchy :) Dělám to, co mě naplňuje. Někteří z mého okolí jsou proti mému životnímu stylu, ale já na okolí nehledím...Dělám to, co dělám, jen a jen pro sebe :)
    Jinak více takových článků, je to vážně krásně napsané :)
    http://lucyshealthylifestyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasný článek. Přesně jsi vystihla věc, kterou jsem si před pár měsíci uvědomila také. Že se nemůžu donekonečna honit za skvělou postavou, protože život mi pak protéká mezi prsty a já z něho kromě endorfinů a zdravých potravin nemám nic. Miluju cvičení a zdravé stravování, stejně tak ale miluju burgery, hranolky a čokoládu a občas si všechno dopřeju, ve společnosti přátel, pokecáme a užíváme si... A tenhle život, co těch pár měsíců vedu, se mi líbí mnohem více :)

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Jsi chytrá, úžasná a inspirativní holka. :) Miluju tenhle článek, tu větu: "Zatímco vy řešíte, zda-li vaše stehna nejsou tlustá, někde na světě někdo smutní, protože žádná stehna nemá.", miluju tvůj blog a OHROMNĚ mi pomáhá. Fakt. Hrozně moc ti děkuji. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)