pondělí 20. dubna 2015

Q&A: Jak vlastně jí zdravý člověk, vyrovnání se s změnou postavy...


Zdravím všechny!
Nakonec jsem se rozhodla, že na vaše otázky odpovím v samostatném článku, neboť se nejspíše u nějakých více rozepíšu. Ještě než se ale pustím do odpovídání, chtěla bych vám všem hrozně moc poděkovat za povzbudivé komentáře ale i za "pouhou" návštěvu mého blogu a čtení mých článků. Nějaké zpětné vazby si moc a moc vážím. Omlouvám se, že nejsem na mailu aktivní. Dnes jsem se tam po hrozně dlouhé době podívala a jsem neskutečně potěšená, že se mi svěřujete, ale bohužel momentálně téměř nic nestíhám. Tento víkend vůbec nebudu doma, tak snad ten příští se vrhnu na odepisování.

sobota 18. dubna 2015

Štěstím bez sebe aneb jediným lékem na PPP je jídlo


Zdravím všechny!
Už to byla zase nějaká ta chvíle, co jsem nenapsala článek, ale upřímně mě vůbec nic nenapadá. Kdyby měl někdo náhodou tip na článek, který by si chtěl přečíst, sem s ním. Teď už se ale vrhnu na článek samotný a podílem se s vámi o mou radost, neboť konečně můžu říct, že jsem vyléčená z PPP.

sobota 4. dubna 2015

Dar, vděčnost a poslání

Na začátek Vám všem přeji šťastné, ničím nerušené Velikonoce!
Dnešním článkem bych chtěla vyjádřit něco důležitého. Nevím, jestli se mi to podaří napsat tak dobře, jak mi to šrotuje v hlavě, ale za pokus to určitě stojí. V temných ale i světlých chvílích jsem přemýšlela právě nad tím. Jen "díky" PPP a následném uzdravení (tělesně ještě úplně uzdravená nejsem, psychicky ale ano) si tyto věci uvědomuji a stydím se za své malicherné a sobecké myšlenky.

čtvrtek 2. dubna 2015

Life goes on


Prakticky hned, jak jsem pozastavila své blogování, jsem se nemohla dočkat, až znovu napíšu článek. V tu dobu jsem byla stále ještě posedlá jídlem a čtením/psaním o něm, ačkoliv jsem se úspěšně léčila. Stále jsem uvažovala nad tím, kdy bude v pořádku, že se ozvu. Nechtěla jsem to uspěchat a dobře, že jsem to neudělala. Dneska jsem po dlouhé době pocítila, že jsem připravená a dokážu o svých (bývalých) problémech mluvit bez toho, abych do toho spadla znovu. 

Ani upřímně nevím, kde začít. Normálním věcem typu: "Omg, snědla jsem kousíček dortu, jsem vyléčená." nevěnuji pozornost. Pro mě se totiž stalo normálním jíst kdykoliv mám chuť, na cokoliv mám chuť a v jakoukoli denní dobu. Dokážu jíst spontánně, venku s kamarády... Abych to shrnula, jídlo není má první priorita. Myslela jsem si, že se myšlenek na jídlo nikdy nezbavím, ale hádejte co, zbavila. Jasně, že na jídlo sem tam pomyslím, ale když se tak stane, jdu se najíst, protože na jídlo se tělo a mozek myslí, když ho potřebuje. Soustřeďuji se i na jiné věci. Čtení a učení bez myšlení na jídlo dříve byl luxus, který jsem si nedokázala dovolit. Možná Určitě to teď zní, jako bych vás tu krmila nějakými pohádkami, ale píšu pouze čistou pravdu. Vyléčení z PPP je možné, ale jediným lékem je jídlo. Můžete chodit za psychiatry, psychology, "vycvičovat jídlo", aby jste si dovolili bonbon, ale nic z toho nepomůže. Dokud se nepostavíte všem problémům, nezmizí. Dokud se nepostavíte svým strachům, budou tu pořád. Jak prosté. Máte strach z banánů? Jezte je každý den ve všech denních hodinách, dokud strach nebude pryč. Já například měla strach z kaiserek. Teď si klidně udělám 3 do školy k svačině a 2 k večeři. Neřeším, jestli to bylo za dnešek už příliš mnoho pečiva, protože tohle normální lidi neřeší. Tělo si koriguje to, co potřebuje, samo, jen ho musíte nechat.

Ještě bych chtěla věnovat pár vět k sociálním sítím. Když jsem se rozhodla, že si zakážu se dívat na blogové příspěvky o jídle, smažu si instagram, unfollowuju si všechny fb fitness stránky, myslela jsem si, že to nedokážu. A kurva, omluvte mé sprosté vyjádření, horší absťák jsem nezažila. A teď, když už mě tělo nenutí přemýšlet nad jídlem 24/7, nemám sebemenší problém s prohlédnutím si nějakého pěkného článku a zároveň s neprohlédnutím si určitě také pěkného článku. Vaše PPP žene všechno do extrému a může vám to připadat normální, ale není. 

Tento článek jsem chtěla publikovat pouze jako takový informační, proto se omlouvám, že je takový nepřehledný a nenavozující. Blogování mi chybělo a vracím s k němu. Je tu ale jedna změna. Nehodlám blogovat o jídle. Samozřejmě nemám problém vydat sem tam nějaký článek s tímto tématem, ale nehodlám se na to soustřeďovat. Chci pojat tento blog jako mé vlastní dílo, bezpečné útočiště, kam můžu napsat o čemkoliv se mi zachce. Nebráním se ani článkům z mých zkušeností s PPP, nebudu je ale asi vymýšlet. Pokud byste chtěli nějaký konkrétní, napište do komentářů a já se pokusím ho připravit. Případně bych mohla udělat nějaké questions answers. Tímto se s vámi prozatím loučím a znovu se těším, až s vámi budu zase v kontaktu, protože vaše podpora a případně blogy mi přirostly k srdci. :) 

S pozdravem konečně šťastná Roxy