pátek 13. února 2015

Extrémní hlad


Dnes se hlásím s dalším, čistě překladovým, článkem o extrémním hladu. Doufám, že vám bude článek nápomocný. :)



Extrémní hlad je něco, co téměř každý zotavující se z PPP zažije. Kromě edemie (zadržování vody) je extrémní hlad jeden z nejvíce úzkost vyvolávajících elementů zotavování. Může udeřit kdykoliv během celého procesu zotavování (klidně až téměř na konci léčby). Během zotavování budete chtít (a hlavně potřebovat) mnohem víc než 2500-3500 kalorií denně a možná nakonec skončíte konzumací 6000-10000 kalorií. Toto způsobí u většiny velkou paniku, budou mít totiž nesprávný pocit, že to bude jen pokračovat a že onemocní záchvatovitým přejídáním.
Nepřítel je zde následné omezení příjmu. Když extrémní hlad udeří, stejně nesmíte jíst další den méně, než je vaše minimum. 
Několik pacientů (velmi, velmi málo) extrémní hlad ani nezažijí a projdou celým procesem konzumací minimálního příjmu kalorií. Drtivou většinu EH zasáhne.
Jedná se o zvláštní zážitek, neboť se trávicí systém snaží držet krok s poptávkou. Mnoho lidí to popisuje jako "Nejsem hladový, ale jsem hladový," nebo (protože je těžké emoce pojmenovat) to definují jako jezení z nudy.
V případě normálního člověka se při dosažení fyzické plnosti dostaví i pocit uspokojení. Do mozku je poslán signál, takže jedinec přestane jíst. Mozek také určuje, zda má tělo dostatek energie a živin, aby mohlo správně pracovat. Veškerou komunikaci v těle zprostředkovává složitý nervový vzorec. Tento nervový vzorec ale nefunguje u zotavujícího se člověka tak, jak by měl. V momentě, kdy začnete jíst podle minim, má váš trávicí systém co dohánět. Vyžaduje obrovské množství energie, aby mohl napravit škody, takže nakonec zažíváte hlad a plnost zároveň. Trávicí systém posílá mozku zprávu: "Pracuju, jak nejrychleji to jde!" a zbytek těla křičí "Více energie, hned!" 
Vždycky se EH poddejte, nikdy se neomezujte. Abyste se vypořádali se zrychlujícím se trávicím systémem, jezte kalorická jídla (zpracované potraviny a fast foody jsou v tomto případě vhodné), svačte oříšky a semínka spolu s velkým množstvím menších jídel. 
Možná vás EH vyděsí natolik, že budete mít tendenci se začít v jídle omezovat, ale pamatujte na 2 věci. Nebudete jíst 6-10 tisíc kalorií navždy. Tělo si na tyto nálože nemůže navyknout do budoucna. Vaše tělo tuto energii opravdu, opravdu potřebuje.

"Zašívání děr"

Lidské tělo se denně opotřebovává a denně opravuje. Představte si zašitý lem košile, který má ale stejně pět čouhajících nitek, které se musí každý večer zapošít. Už jenom po pár měsících - představujících omezování se v jídle - je lem skoro celý roztřepený. Najednou se vlastník košile konečně rozhodne lem spravit, aby se lem dál nepáral. Stále ale musí košili nosit každý den a pět čouhajících nitek musí být každý večer spraveno. Kdyby použil pouze tolik materiálu, aby opravil těch 5 nitek, celý lem by se nikdy celý nespravil a stále dál by se páral - myslete na to jako příklad toho, proč 2200 kcal na zotavení těla z PPP nestačí. Kdyby použil materiálu víc, byl by schopen zachytit i zbylé čouhající nitky - jezte minimálně každý den podle zadaných minim. Když použije na nějaké místo ještě více materiálu, spraví tak celou velkou část košile - to je extrémní hlad. 


EH zažíváme, protože tělo nepotřebuje energii jen na to, aby nás doneslo k naší přirozené váze. Musí také opravit spoustu škod, které se v těle v důsledku energetického deficitu vytvořilo. Když se omezujete v jídle a/nebo se dostanete do deficitu kvůli nadmíře cvičení, tělo na to reaguje dvěma věcmi. 1) zastaví jakékoliv tělesné procesy, aby ušetřilo energii a 2) bere energii z tukové tkáně, kostí, svalů, orgánů a nervů. 




1 komentář:

  1. ahoj, nevim prave jestli toto je extremni hlad a nebo prejidani. Uz pet let jsem v restrikci, PPP(anorexie,bulimie). Ted sem si o tom dost cetla a kdyz sem si povolila uzdu,bylo to silene, prisla jsem si, ze se jen prejidam, ze to je zachvat, bojim se v otm pokracovat, zaprve strach z pribirani, nekontroly, a ze to je jen psychika,cely den netravim nicim jinym nez myslenkami na jidlo,co si dat,protoze muuzu. Psycholozka mi toto nedoporucovala a rikala, ze by radeji pridavala na sacharidech-jelikoz delam CROSSFIT, jim jich na to,co vydam malo(carbofilie:)). Jenze ty chute a navic,kdyz ted vim, ze si muzu dat,tak nemam naladu zase jist postupne, nebo jako ze, snidane,svacina..ale ted bych jedla porad!

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)