sobota 31. ledna 2015

Zapírání a "žití ve vlastní bublině"


Ahoj všichni! Dnes se hlásím s dalším článkem s tématikou PPP. Tento článek je přímo nutný napsat a zveřejnit. Od té doby, co jsem začala zveřejňovat články o mé poruše na pravou míru, přišla jsem do kontaktu s několika dívkami, kteří trpí tím samým či podobným. Při psaní s nimi jsem totiž objevila několik jevů chování a názorů, které jsem také měla, než se mi rozsvítilo, a začala s tím něco dělat.



Všichni se potýkáme se zapíráním. Je to součást života a spolu s přetvářkou jde v ruku v ruce. Každý jsme někdy něco zapřel, je jedno, jestli šlo o maličkost jako jednu známku, rozbitou skleničku nebo právě vážnou poruchu příjmu potravy. Zapírat můžeme před rodiči, před kamarády, ale také hlavně před sebou. Vytvoříme si neobjektivní iluzi, kterou žijeme. Místo toho, abychom vyhledávaly objektivní informace, vyhledáváme si právě to, co chceme slyšet. Například když jsme přesvědčeni o tom, že sacharidy jsou zlo, obklopíme se lidmi, kteří sdílejí stejný názor. Oháníme se články, které nás utvrzují v naší pravdě. Ačkoliv to pravda třeba vůbec není, jsme o tom přesvědčeni. Takovému člověku je velmi těžké, dokonce nemožné, vysvětlit, že se plete. Navíc kdo by se o to snažil, já osobně bych to ihned vzdala, možná bych pro jistotu ani nezačala. S tvrdohlavými lidmi se těžko vychází a já je opravdu nemám ráda. Zastávám názor, že by člověk měl být otevřený všem názorům, musí si ale zachovat čistou hlavu.

Se zapíráním se potýkají všechny osoby trpící PPP. Můžeme je pomyslně rozdělit na dvě skupiny. První skupina zapírá fakt, že má problém. Myslí si a žije v myšlence, že je naprosto v pořádku, což jí sotva někdo vymluví. Optimální je, když si to uvědomí sama. Druhá skupina si uvědomuje, že má poruchu příjmu potravy, ale zapírá většinu podložených informací o nutném léčení. Může být naprostý odborník na to, jak se vyléčit, ale bude prostě přesvědčená o tom, že se na ni její poznatky nevztahují. Na mé oblíbené stránce se tomu říká "unicorn syndrome" a existuje článek, na který jsem si již vyžádala povolení a v budoucnu se ho chystám přeložit.


V několika následujících bodech se pokusím vyvrátit mýty, se kterými se setkávám nejčastěji. Chtěla bych upozornit, že nejsem odborník, nemám na to školu, nemám vše vyzkoušené na vlastním těle, takže než se do mě popřípadě pustíte, ujistěte se, že z vás nemluví vaše uměle vytvořená iluze o pravdě, děkuji. Mám pocit, že mám vyhledané objektivní informace, ač jsou pro mou PPP mysl sebe těžké, uznávám je. Pokud máte objektivní a podložené důkazy o tom, že se mýlím, ráda se přiučím.

1. Nemám podváhu, tudíž nepotřebuji přibrat

Jeden z největších mýtů, kterým se okolo sebe postižení ohánějí. Na světě je nespočetně mnoho lidí, trpících PPP, ale podváhu má menší procento. Podvyživení nemusí nutně znamenat podváhu. Je úplně jedno, jestli je vaše BMI 17 nebo 25, pokud trpíte PPP a dokonce i některými ze symptomů podvýživy, přibrat musíte. Jakmile se objeví nějaké znaky podvýživy, stačí pár, váš stav je již alarmující (více zde a zde). Podle tabulek jste sice možná ve zdravém rozmezí, pro předpoklady vašeho těla už vážíte ale o dost méně, než je pro něj přirozené (více zde). 

2. Pro uzdravení stačí jíst 2000 kcal

Doporučené minimální množství kalorií je určováno hlavně podle výšky, věku a pohlaví, ale bývá to obecně 3000+ kcal. Předpokládám, že jste teď vykulily oči, zděsily jste se a nepřejete si nic víc, než zavřít tento článek. Kopání do vaší bubliny musí být obrovský nápor na psychiku a já to naprosto chápu. Pro mě nebylo také lehké to všechno přijmout. 
Jedna z největších chyb je "uzdravovat" se na příjmu pod 3000 kcal. (Já osobně na 3000 ještě nejsem, hodlám se tam do 1-2 týdnů dostat.) Ti, co zvednou příjem například z 800 kcal na 1500 kcal nebo z 1500 kcal na 2000, začnou přibírat. Proč? Mají zpomalený metabolismus, který se v tuto chvíli začíná snažit vytěžit a uložit co nejvíce, než přijde hladovění. A ono ve většině případech přijde, protože se dotyční leknou, jak moc najednou přibrali, a jídlo zase stáhnou. Z toho ale cesta nevede. Nebudu tady tvrdit, že na příjmu 3000+ nepřiberete, protože to není pravda. Jde tu ale o to, že přiberete i na 2000 kcal. Rozdíl je v tom, že když budete jíst 3000+, po nějaké době přibírat přestanete. Tělo bude mít dost energie na to, aby mohlo napravit škody a ujistilo se, že žádné další hladovění nepřijde. Přibírání se prostě po určité nutné době zase zpomalí. 

3. V době uzdravování smím cvičit

Ne, v době uzdravování se cvičit nedoporučuje. Nadělá to totiž s vaším tělem více škody než úžitku. Nejen že vaše tělo není připravené v obrovském energetickém deficitu energii ještě vydávat, není to dobré ani pro vaší mysl. To, co všechno cvičení v této době může v těle nadělat, nebudu rozebírat, protože nejsem doktor a nevyznám se ve funkcích lidského těla jako nápor na kosti, neschopnost regenerace apod. Jestli rozumíte anglicky, na této stránce najděte oddělení exercise. 
Hrozně moc mě otravuje hastag #fromsicknesstofitness. Přijde vám snad přechod od anorexie/bulimie k ortorexii/závislosti na posilovně vyléčení? Jde o to zbavit se závislosti na jídle, což se vám tímto moc nepovede. Jde o to, abyste se na sebe začali koukat jinak a přestali tak řešit svou postavu.

4. Přiberu, ale jen svaly!

Nabírání svalů znamená cvičení (viz předchozí odstavec). Kromě toho vaše tělo teď nepotřebuje svaly. Svaly jsou energeticky náročné, ono potřebuje ale spoustu energie navíc, aby se mohlo zevnitř napravit. Potřebuje nabrat hlavně tuk. Tuk totiž nemáme jen ve faldách na břiše, tuk především chrání naše orgány a ženy díky němu "správně fungují". Teď tu nehodlám řešit fakt, že si možná myslíte, že máte tuku až moc. Uzdravit se potřebujete ať máte 10% tělesného tuku nebo 30%. 

5. Přiberu jen zdravým stravováním

S dostatečným příjmem samozřejmě lze přibrat 100% zdravým jídelníčkem, ale osobně bych tedy "chtěla" potkat někoho, kdo nažene 4000 kcal v rýži a vločkách. Pokud je váš jídelníček dostatečný, je na vás, jestli to vezmete tou nejzdravější možnou cestou. Musíte se ale ujistit, že vaše posedlost zdravým stravováním nevyplývá z ortorexie, což je pro lidi s PPP dost typické. Dejte si tedy k jídlu co chcete, ale otevřete se i možnosti sníst na posezení čokoládu, svíčkovou či pizzu. 

6. Moje tělo si neříká o víc jídla, tudíž více jídla nepotřebuji

Pro trpící PPP je typické ignorování chutí, hladu a signálů svého těla. Navíc mají zkreslenou představu o tom, kolik jídla je dostatečné množství, protože už ani neví, jak se stravuje normální člověk. V pokročilejším stádiu máte možná tak stažený žaludek (i když argumentujete tím, že máte naopak žaludek vytahaný jako kráva), že více jídla váš žaludek opravdu nevyžaduje. Pokud ale nejste 100% uzdravení, nemůžete věřit signálům hladu a vaší mysli. Musíte dodržovat minimální příjem a po čase si vaše tělo začne i říkat o víc a možná přijde i "přejídání". V uzdravovací fázi se tomu ale nedá říkat pravé přejídání, protože vaše tělo jen požaduje živiny. Říká se tomu extrémní hlad, kterému je nejlepší se bez výčitek poddat. 


Toto je asi 6 nejčastějších bodů, se kterými se setkávám. Doufám, že článek byl pro vás alespoň v něčem přínosný. Mějte se rádi a rozhodněte se uzdravit, ať to stojí, co to stojí, protože vy si zasloužíte mnohem víc než život s mentální poruchou.



7 komentářů:

  1. Kromě občasného přejídání (které už držím na uzdě!) sice PPP netrpím, ale i tak si tvé články vždycky ráda přečtu, líbí se mi, jak nad věcmi přemýšlíš :) A taky si vážím toho, že prostřednictvím blogu pomáháš ostatním nemocným holkám :))

    OdpovědětVymazat
  2. Opět skvělý článek, který jistě spoustě lidí pomohl! :) S některými věcmi nesouhlasím a provádím je jinak, ale každý člověk je jiný a každému vyhovuje něco jiného:) Například nevidím důvod cpát se čokoládou, když na ni nemám chuť atd.. V takovém období jsem byla dřív a jsem ráda, že ted jím (snad) dostatečně, kvalitně a sportuji :) Ted někdy v týdnu si chci zkusit spočítat makra, kolik jich vůbec sním, tak uvidíme :) Tipuji tak 8000-9000 kj :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No dobře, dostatečně nejím, měla bych jíst tak 12 000 kj, takže až si to budu počítat tak pod 10 000 kj nejdu a hovoto!!! tak! musíme jít na to z ostra :D

      Vymazat
  3. Články o PPP mě hrozně zajímají. Zvlášť tady u tebe je čtu obzvlášť ráda. Umíš to všechno tak dobře vysvětlit a popsat, je vidět, že sis tím sama prošla a víš o čem mluvíš. Hlavně tím určitě pomáháš spoustě ostatních holek a já jsem ráda, že se o PPP něco naučím, abych se tomu případně mohla vyvarovat. I když si nemyslím, že bych do toho někdy spadla. Ale je pravda, že poslední dobou mám s jídlem maličké problémy. Buď na něj nemám žádnou chuď a nebo bych naopak vyjedla celou ledničku. Možná je to ale i tím, že jsem teď nemocná.Naštěstí už se to lepší a začínám zase jíst normálně. I psychicky už se to trošku zlepšilo. Děkuji, že se zajímáš. Vážím si toho :)

    http://kuchtimeslaskou.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Ac to zni treba blaznive, tvoje clanky mi oteviraji oci.. presne jak pises, clovek s ppp je odbornik a vi vse nejlip, mel-li by se ,,postarat" o druheho, vime nejlip, jak. Jakmile se ale mame postarat sami o sebe, nedelame temer nic a nalhavame si, ze je to tak pro nas nejlepsi. Takze dost. Cas se lecit, ne o tom jen mluvit.. diky ti, jeden clanek lepsi nez druhy. :-) Nika

    OdpovědětVymazat
  5. Obdivuji tvé pokroky :). Je pěkné sledovat, jak se ti daří. Rozhodně nepřestávej a nepoddávej se myšlenkám :). Ono to jednou bude všechno lehčí! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek :) Myslím, že hodně holkám pomůže otevřít oči :) Když jsem měla PPP, taky jsem si nedokázala přiznat, že tím trpím. Až zpětně si uvědomuji, jaké škody to napáchalo. A možná, že to moje přejídání po PPP nebylo zas tak špatné, tělo si prostě žádalo o živiny, tak jsem mu je dala :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)