pátek 16. ledna 2015

Dost bylo pomalého léčení


Zdravím vás dnes u trochu sebestředného článku. Za poslední dva dny jsem dospěla k něčemu novému. Musím říct, že bylo na čase. A ačkoliv se mi to příčí, oznámím to veřejně. Jenom tak budu totiž donucena dodržet to, co jsem si zamanula a nezkazí mi to žádná slabá chvilka.



Ti, co už četli několik z mých článků, pravděpodobně vědí, s čím jsem bojovala a konec konců i stále bojuji. Z období úplného nejezení, obav z nezdravého jídla a závislosti na kalorických tabulkách jsem venku. Nikdy jsem se ale bohužel nedostala ven z obecného problému s jídlem. Dlouho jsem si namlouvala, že jsem v pořádku. Že jím zdravě. Že přibrat nepotřebuji. Že jím dostatečně... a mohla bych pokračovat. Ne nadarmo se říká, že si tak dlouho něco namlouváte, až tomu sami uvěříte. Sice si říkám, že je to teprve nedávno, co jsem si to uvědomila a snažila se léčit, ale když si nahlas řeknu, že jsem začala v polovině května a je polovina LEDNA nemůžu uvěřit svým očím. 



Co z tím chci říct? Prakticky jsem vzhledem k délce "léčení" udělala nulový pokrok. Jo, byly tu dny, kdy jsem jedla opravdu hodně, ale to jsem zase hodně cvičila a především v posilovně, takže jsem se nemusela bát, že bych přibrala na tucích. Pak jsem ale na konci prázdnin s posilovnou zase skončila a začala chodit do nové školy. Nejdřív jsem si dostatek jídla celkem držela, ale po měsíci jsem to vzdala, když na mě všichni koukali jako na Otesánka se slovo: "To už zase jíš žereš?" Možná to mysleli ze srandy, ale mě to tak dlouho ubíjelo, až jsem se zase stáhla na "normální" svačiny, co nosili ostatní. Dokonce jsem i nějakou dobu nesnídala, takže příjem klesl hodně nízko. S mojí nadměrnou fyzickou aktivitou jsem byla skoro na umření. A taky jsem na konci října skončila s únavovým syndromem a neuvěřitelnou bolestí zad, kdy jsem měsíc a půl nevykonávala kromě chůze jakýkoliv pohyb. Teď už jsem sice v tomto ohledu v pohodě, ale také hlavně proto, že jsem musela vypustit florbal a pole dance. 


Ať jsem si ty měsíce říkala cokoliv, nedokázala jsem přijmout fakt, že by možná nebylo od věci přibrat. Pro představu - nemám podváhu, vážím 57/168 cm. Podle "chytrých" asků mám ideální váhu na svou výšku. Problém je, že já svou postavu mám teď opravdu ráda. Nechtěla bych být ani o půl kila hubenější, ale ani o půl kila tlustší. Je těžké si to přiznat, ale pro to, abych se uzdravila, pravděpodobně přibrat potřebuju. Potřebuju si dokázat, že číslo na váze nebo číslo kalhot nevykazuje nic o mé povaze. Dala jsem si cíl 60 kg. Jsou to jen tři kila, ale stejně se mi to zdá tak hrozné, jako kdyby mě někdo nutil přibrat na 70. Vidíte, jaké jsou PPP svinstvo? Sakra, je to těžší, než jsem si myslela. Myslím zveřejnit svůj cíl. Znamená to totiž, že už nemůžu vycouvat a to se mému nemocnému já vůbec nelíbí. Na druhou stranu ale vystoupení z komfortní zóny dokáže zázraky, ne?


Jedním z důvodů, proč jsem si to uvědomila zrovna teď, že je to přesně rok, co jsem naposledy měla menstruaci. Znáte to, je pěkně otravná a když přijde, většina holek zrovna neskáče radostí. Nejdřív jsem byla i svým způsobem ráda, že se trochu zpozdila, protože přece jen pár dní navíc bez ní je super, ne? Pak se ale doba její absence prodlužovala. Taky to máte tak, že když něco mít můžete, nejevíte o to zájem, ale jakmile o to přijdete, nepřejete si nic víc? Takhle jsem to já měla s dětmi. Celý život jsem si říkala, jak je nesnáším, jak je nikdy nechci a podobně. Sice jsem (doufám) ještě nepřišla o možnost je v budoucnu mít, ale každým měsícem bez menstruace se neplodnost stává reálnější. A hádejte co. Eliška si už od prázdnin stýská, že hrozně moc chce děti a že si v budoucnu život bez nich nedokáže představit. Smutně koukám po každém dítěti řádícím na ulici, ale alespoň jsem si uvědomila jednu věc. Raději budu pro zdraví mít o pár kilo víc než mám teď, ale budu žít šťastný život. K čemu vám je skvělá postava, když si jí kvůli vnitřnímu smutku ani nedokážete užít?
Nejdřív jsem bojovala vůbec s pomyšlením jít s tímto problémem k doktoru. Bála jsem se, co mi řekne. Když jsem se ale konečně odhodlala, měla jsem ze sebe dobrý pocit. Dostala jsem prášky, díky kterým mi měla přijít přibližně za 14 dní. A nepřišla. Další měsíc jsem prášky zase zkoušela brát a po vysazení měla přijít, ale zase nepřišla. Prakticky dneska byl úplně poslední den, kdy měla ještě přijít. Takže jsem hodně zklamaná i ze sebe samotné...


Druhým důvodem je něco, co se mi stalo v před pár dny. V pondělí jsem přišla ze školy domů, dala jsem si oběd a přibližně o hodinu později jsem z nevysvětlitelných důvodů propukla v pláč. Nemohla jsem přestat a cítila se asi nejmizerněji za posledních několik měsíců. Musela jsem zavolat trenérovi a omluvit se z tréninku, napsala jsem mamce, aby přišla domů, že je mi hrozně smutno, ale ona nemohla. Naštěstí přišel taťka a koukali jsme spolu na film, což mi trochu zvedlo náladu. Potřebovala jsem nějakou společnost. Samozřejmě jsem rodičům neřekla, co mi ve skutečnosti je. Řekla jsem jen, že na mě něco leze a je mi špatně kvůli tomu. Usnula jsem okolo desáté hodiny a probudila jsem se další den až okolo 12. a to prosím spím vždy maximálně do 8 i o víkendech. Mamka věděla, že mi je špatně, tak mě do školy ani nebudila. Ačkoliv jsem už nebyla tak příšerně unavená, stále mi bylo svým způsobem špatně. Celý zbytek dne jsem tak různě posedávala, poléhavala a nic nedělala. Ve finále jsem nešla do školy ani ve středu. Myslím, že důvodem, proč se mi tenhle hrozný zkrat stal, byly mé setrvávající problémy s jídlem. Beru to jako nějakou nadpřirozenou varující facku, která by mě měla konečně probrat z mé pohodlnosti. A teď jsem odhodlaná jako nikdy.


Co tedy udělám? 
  • přiberu na 60 kg
  • dokážu si, že mě jídlo nebude ovládat, když pro to něco udělám
  • dokážu si, že jídlo není nepřítel, ale palivo, bez kterého mé tělo nebude pracovat
  • projím se až k možnosti mít v budoucnu děti
  • dokážu si, že kvůli 3 kilům navíc nebudu vypadat jako velryba
Teď už vím, že zdraví mám jen jedno a pokud si ho permanentně zdevastuji, nic s tím neudělám. Za to pokud přiberu, dokážu zhubnout vždycky a i kdybych nehubla, nezničí mi to život, protože zevnějšek není něco, díky čemu bych mohla být v budoucnu úspěšná. 


Doufám, že vám nevadil tento článek. Nic nového vám asi nepřinesl, ale mě dal víc, než jsem očekávala. Je to úplně něco jiného, když to všechno napíšu "na papír". Vytyčila jsem si cíle, priority a jsem připravená se jich držet. Chtěli byste třeba, abych sem tam napsala článek o tom, jak se mi momentálně v tomto ohledu daří? :)
Ještě bych tímto chtěla vyzvat všechny, co se momentálně léčí z PPP, aby začali bojovat tvrději. Neberte si příklad ze mě. "Bojuji" už od května a kam jsem se probojovala? Skoro nikam. S otázkami či s čímkoliv jiným se na mě můžete obrátit na emailu nebo na asku. Obě adresy najdete tady na blogu. Užijte si víkend a mějte se krásně. :)





14 komentářů:

  1. Ahoj, hrozně moc ti držím palce ať se z toho dostaneš!:) Já momentálně bojuji se záchvatovitým přejídáním... Ale věřím, že jsem na dobré cestě k tomu se z toho dostat a stejně tak ty! :)
    K těm práškům a menstruaci... Když jsem před dvěma lety přešla na zdravý životní styl s cílem zhubnout, téměř na rok jsem taktéž přestala menstruovat... Ovšem místo prášků jsem na to šla přírodní cestou - začala jsem pít čaj z kontryhele (Alchemilka) a menstruace byla při pravidelném užívání zpátky... A nejsem z mého okolí jediná, kde to fungovalo takže... co zkusit toto? :))

    http://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti mnohokrát za podporu! :) Určitě se z toho také dostaneš, jsi silná bojovnice! Také děkuji za tip, čaj určitě vyzkouším. :)

      Vymazat
  2. Moc moc ti držím palce :) S tou menstruací to mám stejně- i když já to mám prý díky práškům (po vysazení), ale i tak je to divnej pocit :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za podporu! Je, člověk by ani neřekl, jak to dokáže rozhodit...

      Vymazat
  3. Taky mám zkušenosti s nefungující menstruací... Nedostala jsem ji rok, takže jsem si zašla na gyndu, kde mi dai vyvolávací injekci a menstruace do deseti dnů přišla :) A taky mi pomohlo zmírnit cvičení, protože o velkých prázdninách jsem ho měla hodně náročné. Přeji ti hodně štěstí! Důležitá je vnitřní krása, takže nějaká tři kila tě nemůžou rozhodit, navíc když máš krásnou váhu, takže to na tobě ani nepůjde poznat a určitě se po přibrání budeš sama sobě líbit ještě víc :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti za tak milý komentář, pozitivně mě nakopnul. :)

      Vymazat
  4. Tohle je hodně silný článek...jako bys popisovala mě samotnou ještě před letními prázdninami. 2 roky zpět jsem si prošla docela slušnou anorexií, vážila jsem nějakých 40 kg na 165 cm, takže jsem byla jako chodící tyčka. Z toho jsem se dostala, bylo mi fajn, ale cvičila jsem pořád jako blázen - 6-7x týdně, klidně skoro 2 hodiny. A samozřejmě k tomu naprosto nepřiměřeně jedla. Nalhávala jsem si, jak už jsem v pohodě, váha ukazovala 55-56 kg, což bylo dle tabulek naprosto v pořádku a já si trajdala dál...až jsem dojela.Prostě jsem byla moc unavená a téměř jsem zkolabovala. Proto jsem si na prázdniny naordinovala naprostou pauzu od cvičení a volný režim v jídle. A fungovalo to. Sice to zpočátku bylo šíelné, myslela jsem, že vyskočím z kůže, ale pak jsem si zvykla a bylo to v pohodě. Samozřejmě jsem přibrala, asi na 61 kg, ale vrátila se mi menstruace a celkově jsem byla daleko vyrovnanější. Teď jsem nedávno začala opět chodit do posilovny a snažím se to držet v rozumném měřítku a dostatečně jíst, což se mi snad zatím (ťuk ťuk) daří :) Proto nejsem zastánce nějakým BMI, tabulek a podobně, protože i člověk s ,,dobrou" váhou může mít vážné zdravotní problémy, absenci menstruace a tak. Z PPP se možná nikdy nelze vyléčit úplně, je ale dobré se neustále posouvat a snažit se od přemýšlení nad jídlem distancovat co nejvíce. Je to boj a běh na dlouhou trať, ale evidentně míříš správným směrem a já Ti neskutečně držím palce, jsi evidentně silná osobnost, když to takhle zvládáš! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Příběh máme v tomhle ohledu hodně podobný, kromě toho že jsem nikdy neměla přímo podváhu. Děkuji ti ale mockrát za podporu a vyčerpávající komentář, inspiruji se právě také hodně tebou a doufám, že přibrání pomůže k návratu menstuace. :)

      Vymazat
  5. Ahojky, ppp je peklo. Mne osobne hooodne pomohly informace a komunita na www.letsrecover.tumblr.com
    Jestli umis anglicky, mrkni tam, myslim, ze tam najdes odpovedi na spoustu otazek a snad i silu se z toho dostat ��
    Drzim ti palce ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti za skvělý tip! Jsi zlatá. :)

      Vymazat
  6. Strašně silný článek. Obdivuji tě, že jsi o svých problémech dokázala takhle veřejně mluvit. Já nemám menstruaci od května. Z pořátku jsem byla ráda, o jednu otravu mín, ale ted si nepřeji nic jiného než abych ji konečně dostala. Já vážím asi nějakých 45,5 kg a chci přibrat ještě 2 kg.. Zkusit to udržet a pokud mencez nedostanu, tak přibírat dál. Včera jsem viděla svého bratrance.. rozhodně se nevzdám možnosti mít to nejkrásnější na světě kvůli velikosti kalhot 34!! držím ti velmi pěsti, jsi silná a zvládneš to :)
    A to s těma spolužákama.. to mě moc mrzí :/ já ve škole jím běžné věci, ale doma jím hodně. Naši si ze mě už dělaj srandu, že je vyjím a že budou muset kupovat nové talíře..:DD třeba jedna kamarádka si taky ze mě dělá srandu: třeba vidělas Lucčinu večeři? To ty bys snědla tak 3x. Vím, že to nemyslí zle, ale je to celkem nepříjemné..:/ jinak. nechceš udělat článek pro srovnání postav? :) vím, že je to osobní, ale zajímalo by mě to:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také děkuju moc za podporu, opravdu si toho vážím. Taky ti přeji, aby se ti ta zlobivá mrška vrátila. :) Přesně, je těžké jíst 2x takové porce, s pohledy těch zkoumavých očí se nedokážu vypořádat. Článek už jsem napsala, zítra ho zveřejním, děkuji ti za tip! :)

      Vymazat
  7. Dost dobře se mi to nečetlo, protože ten pocit musel být hrozný. Já jsem si to sice až v takovém extrému nikdy nezažila, ale z poloviny ano. Držím ti palce a hlavně se drž!
    Menstruaci jsem taky ztratila, ale šla jsem na gynekologii, nasadila jsem prášky a už se dostavila. Samozřejmě v kombinaci s dostatečným množstvím jídla, takže JÍDLO na prvním místě :)
    Fit Maddie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážím si tvé podpory. :) Tebou se také hodně inspiruji, protože je na tobě vidět, že svému tělu opravdu dopřáváš to, co potřebuje a ve správné míře. Doufám, že jednou budu jíst také jako ty. :)

      Vymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)