sobota 31. ledna 2015

Zapírání a "žití ve vlastní bublině"


Ahoj všichni! Dnes se hlásím s dalším článkem s tématikou PPP. Tento článek je přímo nutný napsat a zveřejnit. Od té doby, co jsem začala zveřejňovat články o mé poruše na pravou míru, přišla jsem do kontaktu s několika dívkami, kteří trpí tím samým či podobným. Při psaní s nimi jsem totiž objevila několik jevů chování a názorů, které jsem také měla, než se mi rozsvítilo, a začala s tím něco dělat.

čtvrtek 29. ledna 2015

Druhý týden


Zdravím! Zdá se mi to, jako by to bylo teprve včera, co jsem se rozhodla, že se do uzdravování pořádně opřu a najednou píšu souhrn druhého týdne. To rozhodnutí bylo jedno z nejlepších, co jsem kdy učinila, ale také jedno z nejtěžších, co si budeme povídat. Tak velké zvětšení porcí se sice líbí žaludku, ale hlava má občas tendence stagnovat. Zatím se ale VŽDY do pěti minut vzpamatuji a udělám další krok kupředu ze své komfortní zóny. Jsem na sebe pyšná. 

pondělí 26. ledna 2015

Kouzlo přirozené váhy


S hubnutím a všeobecně zdravým stravováním se v poslední době roztrhl pytel. Na sociálních sítích jsou miliony příspěvků o tom, jak efektivně zhubnout, vznikají nové a nové blogy typu deníčků a zápisníku z různých "fitness journey", v krámech se objevují stále nové a nové "dietní" a "zdravé" potraviny. Hubnutí je všude, kam se člověk podívá. Dnes se chci věnovat tématice kouzlu přirozené váhy a proč se s ní někteří lidé nedokáží smířit. 

neděle 25. ledna 2015

Ukázka z jídelníčku X.


Ahoj! Tak se hlásím, že jsem Alpy přežila, už jsem hezky doma ve své nejlepší, nejměkčí a nejmilovanější postýlce. O krátkém pobytu v Rakousku se rozepíšu ve shrnutí druhého týdne, tento článek bude zase jen o tom jídle. Jsem ráda, že shledávám jídlo teď jako to dobré. Snažím se, aby se okolo něj netočil celý můj život, ale umím si ho vychutnat a občas i pěkně připravit. Těším se, až bude to těžké období pryč, a já vím, že bude. Jsem na té nejlepší cestě - konečně. Doufám, že se i vám, ostatním bojujícím, daří v poslední době tak skvěle jako mě. Přidání na jídle dělá zázraky, vážně. Přeji hodně sil v novém týdnu! :)

čtvrtek 22. ledna 2015

První týden


Přeji krásný den všem! U posledního článku s mým problémem a konečným rozhodnutím s tím něco udělat se objevilo několik povzbuzujících, milých, inspirativních a nakopávajících komentářů, za které vám ještě jednou děkuji. Ani netušíte, jak vaše podpora pomáhá mé psychice. Mám takový nutkavý pocit, že musím jíst nejen proto, abych se uzdravila, ale také proto, abych všechny nezklamala. A já mám takový zvyk - když něco řeknu veřejně, musím to prostě dodržet, jinak se zblázním. Také chci být správným příkladem pro ty, co bojují jako já. Pokud se chcete dozvědět o tom, jak vypadal první týden po té, co jsem otevřela oči, otevřete článek a čtěte dál. :)

pondělí 19. ledna 2015

Jak jsem se změnila vzhledově


Zdravím! Dostala jsem komentář s nápadem na článek, tak proč ho nevyužít? Perrie navrhla, abych udělala srovnání postav. Vlastně mě nikdy nenapadlo ani podívat se na své staré fotky. Proto jsem byla šokovaná, že jsem ŽÁDNOU nemohla najít. Tak jsem se vyhýbala foťáku... Ve finále jsem ale našla jednu školní fotku z květnu roku 2013. Úplně jsem se zděsila, byla jsem tedy pořádný medvídek. Pamatuji si tehdy, jak jsem se při pohledu na tu fotku málem rozbrečela. To byl jeden z prvních impulsů, díky kterým jsem začala shazovat. Hrozně mě to bolelo, styděla jsem se za sebe samou, protože ve třídě nikdo tak tlustý jako já nebyl a obzvlášť na té fotce má tloušťka speciálně vynikla. Doma jsem se z fotky odstřihla a mamka kvůli tomu tehdy pořádně šílela. Asi jí můj smutek z mé postavy trápil stejně, jako moje postava. Nevím, co bylo horší. Jestli trápení se kvůli "nehezkému" tělu nebo trápení se uvnitř "hezkého" těla. Smutek jsem si ale kompenzovala kvanty nezdravého jídla, což je stejně špatné, jako když jsem nejedla dostatečně a byla smutná a bez energie kvůli tomu. 


Dá se říct, že tohle byla má počáteční váha. 75 kg/168 cm. Pak jsem zhubla na 69, ale přes léto jsem to zase přibrala. Málo spánku, jezení s nikdy nepřibírajícími kamarádky se samozřejmě negativně projevila. Sice jsem se za své tělo styděla, ale byla jsem šťastná. Čas jsem pořád trávila s kamarády, poznávala nové lidi, nikdy se nenudila... Prostě to předloňské léto bylo jedno z nejlepších, žádná PPP, která by mě sužovala. Opravdu jsem tedy začala hubnout až na začátku října. A poprvé za život se mi to podařilo. 



Tak a tady už jsou fotky, jak vypadám momentálně. Omlouvám se za tu fotku zadku, snad vás moc nepohoršuje. :D Ale je to asi jediná část těla, která se mi na sobě líbí. Nemám žádné modelkovské nebo inspirativní tělo, ale musím říct, že mi to takhle stačí. Bohužel, nedá se nic dělat, ale musím přibrat, abych se dala do pořádku psychicky, ale i fyzicky. Ty krásné vlasy, co jsem mívala, už dávno nemám. Mám je zplihlé, mám jich hooodně málo a mám je ostříhané na kratší sestřih. Jak mi chybí... Můžu jen doufat, že třeba někdy v budoucnu budu mít zase ty husté vlasy, co mi všichni chválili. Jak teď tak ale srovnávám ty fotky, docela změna, co? Bohužel jsem taky "zhubla" kromě vlasů i prsa. Dřív jsem měla velikost C, teď takovou ubohou B, ale co se dá dělat. :D 

No nic, tímto bych krátký článek o mé změně ukončila. Vy, co si myslíte, že budete šťastní, až zhubnete, přestaňte. Šťastní můžete být kdykoliv pro to něco uděláte a postava na to má jen minimální vliv. Mluvím ze své zkušenosti. :)



sobota 17. ledna 2015

Ukázka z jídelníčku IX.


Zdravím! Neuvěřitelné, že už je zase neděle. Naštěstí mám ale tento týden trochu zkrácený, neboť někdy v pátek brzičko ráno odjíždím do Rakouska do Alp. Už se nemůžu dočkat. Jezdíte taky někdo na prkně? A chystáte se do lepších sněhových podmínek letos? Než vás zahrnu fotkami jídel z posledních 14 dní, chci vám poděkovat za ty komentáře u posledního článku. Hrozně moc vám děkuji za podporu, strašně moc mě to nakoplo. Jste skvělá podpora. :)

pátek 16. ledna 2015

Dost bylo pomalého léčení


Zdravím vás dnes u trochu sebestředného článku. Za poslední dva dny jsem dospěla k něčemu novému. Musím říct, že bylo na čase. A ačkoliv se mi to příčí, oznámím to veřejně. Jenom tak budu totiž donucena dodržet to, co jsem si zamanula a nezkazí mi to žádná slabá chvilka.

středa 14. ledna 2015

Z deníky holky trpící PPP


Zdravím všechny. Už z nadpisu můžete poznat, že dnešní článek dvakrát růžový nebude. Vlastně bude pekelně černý. Na email mi přišlo pár žádostí o to, zda bych se mohla více zmínit o PPP, že to prý pomáhá. Já jsem tenhle blog založila vlastně za účelem ukázat PPP tak, jak je mnozí nevidí nebo nechtějí vidět. Těmito články jsem chtěla pomoci holkám, kteří se pořád motají v tom začarovaném kruhu, ve kterém se já nacházela nacházím také a vím přesně, čím si procházejí. Dnes se tedy vrátím do popisu, jak vypadal můj běžný den přibližně před rokem. Ani mě nepomáhá nic víc, než psaní těch hrůz, co se mi odehrávaly v hlavě. 

úterý 13. ledna 2015

Oreo cheesecake


Cheesecakes sem, cheesecakes tam. Kavárny jsou jich plné, lidi se na ně třesou. A já? Já cheesecake nikdy neochutnala. Vše se ale změnilo v sobotu, kdy jsem zůstala doma sama a nudila se. Projela internet a zarazila se jak jinak u nápisu Oreo cheesecake. A jakmile je někde Oreo, je to dobrota. 

pátek 9. ledna 2015

Ukázka z jídelníčku VIII.


Zdravím! Tak jsme se konečně dočkali, je tu páteční večer a já sedím pěkně doma na zadku s cappucinem a notebookem. Zní to jako velmi nudný večer. Vlastně i je, ale já ho upřímně po celém školním týdnu potřebuju. Někdy je potřeba si prostě dřepnout na zadek a nad ničím důležitým nepřemýšlet. Ta pohoda mi ale po dnešku zase pěkně skončí. Zítra peču taťkovi k narozeninám dort a pak se zase budu muset učit. Poslední týden na uzavření známek a pokud to teď nezkazím, budu mít samé 1. Držte palce! A jak zatím vypadá vaše vysvědčení? Dnes jsem ale stihla ještě jednu podstatnou věc - byla jsem se poptat na brigádách. Kontakt si na mě vzali v KFC a v UGU, tak uvidíme. Penízky potřebuju. Máte vy někde brigádu? Ale teď už k tématu článku. :)

úterý 6. ledna 2015

Fotojídelníček 3. a 4.1.


Zdravím vás takhle pěkně při úterním večeru. Tak povídejte, přehánějte, jaký byl nástup do školy? Já jsem byla první ráno zralá tak maximálně na další 3 hodiny spánku. Navíc na mém buzer-lístku (více v budoucím článku Konec prokrastinace) je nový návyk a to je sprcha ráno. Dřív jsem se ráno nikdy nesprchovala, protože jsem na to byla moc rozespalá a měla jsem na to moc málo času. Teď si kvůli tomu nařizuji budíka, ale zdá se, že je to na dobré cestě. Stíháte sprchu ráno? Ale už k dnešnímu článku. O víkendu a v pondělí se mi záhadným způsobem podařilo vyfotit každé jídlo dne, tak mě napadlo, že z toho udělám takový článek. Tentokrát ale bez maker, neboť to nejde takhle zpětně spočítat. Spíš se mi ale taky nechce, lenochovi. 

Sobota 3.1.


Vidíte to, co já? Tady si někdo udělal ovesnou kaši. Nevím, kde se ve mě vzala ta chuť na ní, prostě se z ničeho nic objevila a já jí ráda podlehla. A hádejte co, dokonce mi hrozně moc chutnala! Uvařila jsem si vločky ve vodě, mírně osladila stévií, abych necítila žádnou pachuť, posypala kokosem a nakrájela na ní perníkovou margotku ze stromečku. Lahoda, lahoda. 


Oběd dle mého výběru, prosím. Pečeného kuřecího stehýnka se člověk nikdy nepřejí, obzvlášť když jsou k němu ty nejlepší domácí brambory. Hohoho, dala bych si zase. Jen mě teď napadlo, máte rádi tu křupavou kůžičku? Já jí osobně miluju, ale znám spoustu lidí, co nad ní ohrnují nosík.


Výborná svačinka k filmu Rivalové. Viděli jste ho? Mně se tak hrozně líbil! Byl napínavej, zajímavej, akční, podle skutečné události, no to je prostě něco pro mě. Kdyby vás napadl nějaký podobný, prosím vás pěkně, napište mi ho do komentářů, vůbec se nemůžu nabažit dobrých filmů momentálně. Ale teď už k té svačince. Mamka udělala jako překvapení muffinky, z čehož se nakonec vyklubalo velmi vítané překvapení. K nim jsem si dala chleba s burákovým máslíčkem a marmeládou. Tuhle kombinaci mám prostě nejraději.


A na zakončení pohodové, poslední prázdninové soboty, padlo na večeři ono pečené kuře. Tentokrát to byla rovnou nálož bílkovin, neboť jsem ukradla obě prsíčka, ale tak ono se jednou za čas nic nestane. K masíčku hořčice, celozrnný chleba a rajčátka. No a jako sladká tečka na závěr můj nejmilovanější čokoládový pudink. 

Neděle


Kašička dva dny po sobě? To jsme tu ještě neměli. Že by se ze mě na stará kolena ještě stal pojídač kaší? Tahle je dělaná přesně jako ta ze soboty, ale bez kokosu a margotky naopak s horkým ovocem a muffiny. A tahle byla nejen hezčí, ale i chutnější. Takže děkuju všem za ty neodolatelné fotky kaší, navykli jste mě na novou drogu. :D



K nedělnímu obědu musela být nějaká ta česká klasika, takže knedlo-vepřo-zelo, jenom s tím rozdílem, že vepřo bylo na mém talíři kuřo. Já jsem totiž mlsný jazýček a uzené koupené z krámu v průhledné fólii nepapám. Na to, že k tomu byly bramborové knedlíky, mi to moc chutnalo. Sobotní oběd byl ale samozřejmě lepší.


A máme tu další odpolední svačinu, což je teď moje nejoblíbenější jídlo dne, protože na ní si vyberu nějaký ten hřích. Tentokrát to bylo kafíčko sladké jak cumel, s mlíkem, šlehačkou a skořicí. To byla slast vám povím, ale nevím, jestli by to chutnalo i vám. Třeba mojí mamce by se po tom udělalo blbě, protože nesnese, když je v kafi mlíka až moc. :D Dále jsem mlsala jahodový cottage a mléčný řez. A co by to bylo za víkendovou svačinu bez filmu, že? Nedotknutelní. Další luxusní zážitek. Znáte? 


Poslední prázdninová večeře, fňuk. Asi nejmíň lákavé jídlo dne, což? Musím přiznat, že mé chuťové buňky taky dvakrát nejásaly, ale lžička PB a šmakounové nutelly je rozjásala. Ačkoliv jsou šmakounovi nudle asi jediný výrobek, co můžu. moc mi nejely. 400 g pytel mražené zeleniny taky moc ne. Ale kdo by nebyl rozmlsaný po té předešlé svačině. 


Tak to je pro dnešek vše, doufám, že se vám článek líbil. Možná ho zařadím častěji. Konec konců. další článek bude Ukázka z jídelníčku zase plná jídla, kupodivu. :D Tak vám všem přeji hodně sil, přežijte zbytek týdne a zase příště!











neděle 4. ledna 2015

Velké prázdninové shrnutí


Zdravím vás večer v posledním prázdninovém dnu. Obvykle neděle nesnáším, dnes ji nesnáším ještě víc. Těšíte se zítra do školy? Já tomu stále tak trochu nemůžu uvěřit, vždyť ještě včera bylo 20. prosince, ne? Milovala jsem to lenošení tu pohodu, rodinnou zábavu u televize a klid na necvičení a na neučení. Dneska se tedy trochu deníkově rozepíšu, jak mé prázdniny vyprávěly. 
Warning: overlong article