úterý 29. prosince 2015

Prosinec 2015 - narozeniny, Star Wars a spousta práce 1/2

Nejlepší kokosový pudink s mandarinkou a oreo čokoládkou.

Ahoj všichni! Vítám Vás u dalšího měsíčního shrnutí.
Musím říct, že o tomto měsíci se mi bude psát skvěle, neboť se toho dělo tolik v porovnání s ostatními měsíci. Mé narozeniny, Vánoce, výlet do Liberce, Silvestr... Zhodnotila bych to jako nejlepší měsíc mého života po PPP. Tolik k úvodu, nyní už budu pokračovat samotným článkem, který je rozdělen na 2 části, za což se omlouvám, ale myslím, že to tak bude lepší, vzhledem k jeho délce.

středa 23. prosince 2015

Vánoce s PPP


Ahoj všichni! Také se Vám snad pomalu ani nechce věřit, že je dneska už 23. prosince? Vánoční prázdniny již započaly, zítra je Štědrý den a já se za boha nemůžu dostat do vánoční nálady. Má někdo podobný problém? 
V dnešním článku ale nechci polemizovat o tom, proč mi nepřijde, že jsou Vánoce, ale zase se chci pustit do vážného tématu ohledně PPP, protože od toho tento blog především je, i když se poslední dobou rozvíjí i do jiných směrů. :)

neděle 20. prosince 2015

Jako ptáček v kleci - 1. část

Ahoj všichni!
Možná se divíte, kde zničehonic beru tolik času na psaní a jsem tak aktivní. Pravda je, že jsem onemocněla. Ano, onemocněla. Musela jsem zrušit krásný den s přítelem, co mě čekal, a zavřít se doma se zázvorovým čajem, kapesníky a dekou. Protože co je lepší, než onemocnět na vánoční prázdniny?
Náhlá nemoc mi ale alespoň přinesla spoustu času a vzhledem k tomu, že mám plnou hlavu nápadů na další příběhy, píšu jako o život. Dneska se tedy hlásím rovnou s dalším příběhem, který jsem se rozhodla rozdělit na dvě části. Doufám, že druhou část dopíšu zítra, nejdéle však do úterý.
Musím přiznat, že vaše komentáře mě hrozně nakoply. Člověku se pak píše úplně samo, když ho hřejí Vaše milá a povzbudivá slova. :)
Doufám, že se Vám bude líbit i tento příběh.


sobota 19. prosince 2015

Strach

Ahoj všichni! Dneska Vás nevítám u klasického článku, ale u mého dalšího příběhu. Nebudu zacházet do podrobností, ale v poslední době se mi podařilo dosáhnout spolupráce s jedním velmi talentovaným a zkušeným člověkem v oboru českého jazyka a celkově tvůrčího psaní, proto jsem pro něj vytvořila tuto krátkou povídku, ze které mám velkou radost a ráda bych ji zveřejnila. Jestli máte rádi mé psaní, budu moc ráda, když si povídku přečtete a případně mi jí trochu zhodnotíte v komentářích. :)


neděle 13. prosince 2015

Christmas tag


Ahoj všichni! Dneska hoří už 3. svíčka na našem adventním věnci a já stále nemám tu pravou vánoční náladu. Nevím, čím to je, možná tím počasím? Modlím se za sníh, ale zdá se, že na mé modlitby nikdo neodpovídá. Nebo se více lidí modlí, aby nesněžilo? Každopádně, za účelem navození té správné atmosféry, alespoň doufám, jsem se rozhodla sepsat tento článek. Nejen, že jsem se na psaní tohoto velmi těšila, ale i hrozně ráda tyto články čtu. Proto vyzývám kohokoliv, kdo rád odpovídá na podobné otázky, aby tag vyplnil také. Jediné, co chci, je potom odkaz v komentářích, abych si to také mohla přečíst. Tyto otázky jsem nezkopírovala odněkud konkrétně, ale hodně jsem se inspirovala jinými blogy. Konec okecávání a vrhněme se na samotný Christmas tag. :)

čtvrtek 10. prosince 2015

Roxyshealthyland slaví své první narozeniny aneb Cesta do historie blogu a Roxy 1/2


Ahoj všichni! Je 26. října, jak jsem slíbila, a vy jste se konečně dočkali toho slibovaného mega dlouhého článku. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí, ale na druhou stranu mi přijde, jako by to nebyly teprve první narozeniny, za to tak desáté. Přijde mi, jako by tady tento blog byl odjakživa. Díky němu se toho v mém životě tolik změnilo, vlastně se prakticky dá říct, že téměř všechno. Bez vaší podpory a rad bych nebyla zdaleka tam, kde jsem zrovna teď. Já jsem se rozhodla jako speciál podrobné ohlédnutí za tím posledním rokem, pročtu si staré články, napíšu na ně reakce a celkově si tak zavzpomínám. Kdo má chuť, může se přidat a pokračovat ve čtení tohoto článku. :)

Edit 10.12.: Ou, tento článek mi trval o dost déle, než jsem původně zamýšlela. :D

pondělí 7. prosince 2015

Perfekcionismus v úzké souvislosti s PPP

Perfekcionismus není snaha být nejlepší. Je to o podtrhování toho nejhoršího v nás, té části, která nám neustále opakuje, že ať uděláme cokoliv, nebude to dost dobré a měli bychom se víc snažit. 

Ahoj všichni! Dnes Vás vítám u dalšího článku do sbírky o PPP, tentokrát o perfekcionismu, který s PPP úzce souvisí. Na začátek bych zase jen chtěla poznamenat, že nejsem odborník a že tento článek nemůže být perfektní. Seznámím Vás hlavně s tím, jaké informace a zkušenosti mám s perfekcionismem já.

pátek 4. prosince 2015

Listopad 2015 - plastika, výlet a spousta lásky

Zapečené těstoviny s kuřecím masem, houbami, zeleninou a zakysanou smetanou.

Ahoj všichni! Ani se mi pomalu nechce věřit tomu, že už píšu další shrnutí měsíce. Jak je možné, že ten čas tak plyne? Zatím jsem za to ráda, protože prosinec je můj nejoblíbenější měsíc v roce a konečně začal. Miluju advent, narozeniny, Mikuláše, Vánoce, Silvestr... Ale dost o prosinci, to až zase s brekem za měsíc v lednu.
Jak jsem řekla, fotky jídla nemám skoro žádné, tím pádem se Měsíc na talíři definitivně ruší, jelikož článek o 4 fotkách jídla opravdu nemá cenu. Proto také už nepíšu Měsíc v kostce, ale pouze jednoduše jako dnes - Listopad 2015. Pevně věřím, že můj blog bude aktivní i v Listopadu 2016, proto tam za to cpu i rok. :D Člověk musí být optimista.


pátek 27. listopadu 2015

Můj momentální vztah k jídlu + týdenní jídelníček


Ahoj všichni! Jak se máte?
V komentářích mě nedávno jedna slečna poprosila, zda bych nemohla zveřejnit svůj jídelníček, že by určitě pomohlo, kdyby viděla, jak jí "normální" člověk. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, několik jídelníčků tady na blogu už dokonce je, ale nakonec jsem si řekla, proč ne? Týden jsem si tedy zapisovala, co jsem jedla, i když to pro mě byla docela výzva, jelikož nejsem zvyklá jíst "jenom" 6x denně v chodech (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře), ale spíš tak 8x v malých porcích (snídaně, svačina, svačina, oběd, svačina, svačina, večeře, svačina). Nějak jsem to ale překonala a zbytek už uvidíte sami. :)
Jelikož mi ale přišlo zbytečné vydat článek s jídelníčkem jen tak, rozhodla jsem se, že ještě přidám takový malinký myšlenkový přehled o mém momentálním vztahu k jídlu.


pátek 20. listopadu 2015

Ztráta menstruace a tipy, jak ji získat zpět


Ahoj všichni! Zdravím Vás u dnešního, po dlouhé době lehce odbornějšího článku. Než se ale začnu věnovat článku samotnému, chci Vás upozornit, že je možné, že něco z toho, co napíšu, není tak úplná pravda. Myslím si, že o daném tématu mám informací hodně, ale přece jen nejsem doktorka, která danou problematiku vystudovala, tudíž ani nemůže být můj článek naprosto perfektní a odborný. Můžu Vám ale poskytnout mé osobní tipy a svěřit se Vám se svými zkušenostmi.
Důvod, proč jsem se tento článek vůbec rozhodla napsat, je velký zájem mých čtenářů o podrobnější rozpis tohoto problému. Bohužel se takhle virtuálně "setkávám" se spoustou dívek, které o menstruaci přišly, mnohdy i přesvědčené o tom, že to jídlem a cvičením přeci není. Snad Vám tedy tento článek pomůže.


neděle 8. listopadu 2015

Říjen na talíři + v kostce


Ahoj všichni! Konečně je tu neděle a hlavně i nový měsíc, takže já typicky vydávám Říjen na talíři tentokrát spojený i s Říjnem v kostce. Myslím si, že to takhle ponechám, jelikož tolik fotek nemám a navíc nemám ani tolik zážitků, aby z toho byl pořádný a dlouhý článek. Každopádně, mého vyprávění bude dole v článku až až, takže to tady v úvodu rovnou utnu. Doufám, že se vám bude článek líbit. :)

neděle 1. listopadu 2015

Konečně šťastná

Ahoj všichni! Stydím se, že se ozývám po tak dlouhé době. Bohužel článek, co jsem plánovala na 26. řijna, neboť to bylo první výročí založení tohoto blogu, jsem nestihla. Vyjde na mnohem delší dobu, než jsem čekala, tím pádem až s ním pokročím do zdárného konce, vydám ho jen tak. Myslím, že až vyjde, pochopíte, proč je tak těžké ho dokončit. Konec konců, připravte se na dnešní článek, který píšu s nejlepší náladou za poslední dobu. Doufám, že se Vám bude líbit a přenesu alespoň část své skvělé nálady i na vás. :)

neděle 11. října 2015

Jak by vypadal můj den, kdybych stále trpěla PPP



Ahoj všichni! Vítám vás tady zase pěkně v neděli, jak jsem slíbila. Bojím se, že teď kvůli 10 dnem doma nebudu vůbec nic stíhat, neboť budu dohánět zameškanou látku, dopisovat testy, dodělávat hodiny v práci... Zkrátka toho bude hrozně moc, už teď se toho děsím, ale co tě nezabije, to tě posílí, takže rozhodně nebudu teď propadat depresím, zatnu zuby a zaberu. Co tím ale chci říct je, že je dost možné, že článek nebude ani jednou týdně, možná se další objeví až za měsíc, až se všechno dá do pořádku. Doufám, že to chápete. Jestli ne, tak je mi to líto, ale bohužel s tím nic nezmůžu. 
Dnešní článek píšu za účelem srovnání běžných dnů normálního člověka a člověka trpícího PPP, abych Vás stále bojující inspirovala a motivovali k dalšímu boji za lepším životem bez tíživého parazita v hlavě, který Vám je pořád dokola říká, co smíte, nesmíte a musíte. Pokud Vás toto srovnání zajímá, pokračujte ve čtení článku. :)


pátek 9. října 2015

Jak se zabavit, když jste nemocní

Ahoj všichni! Asi se divíte, co tady takhle při pátku nacvičuju. Nejen že slibuji články pouze jednou týdně, kolikrát se ani jednou za týden článek neobjeví a najednou je tu druhý článek za 4 dny. Vysvětlení je jednoduché - od minulé soboty jsem nemocná. Rýma, kašel, antibiotika... Taková domácí (ne)pohoda. Za těch několik dní se u mě vystřídaly různé stavy - byla jsem ráda, že nemusím do školy, byla jsem nešťastná, že nejsem ve škole, byla jsem ráda, že si odpočinu, byla jsem nešťastná, že se nudím. Taková velká houpačková nálada, ale čemu se divit, když je mi tak špatně. Každopádně, dneska už je trochu víc sluníčkový den, chytají mě roupy a já už opravdu nevím, do čeho píchnout, takže jsem zavítala i sem, abyste z toho měli taky nějaký užitek.
Myslím, že v tomto období je tento článek víc než aktuální, až mě zaráží, kolik lidí je najednou nemocných. Vsadím se, že nejsem jediná, kdo se zavřený doma NEUVĚŘITELNĚ nudí, doufám, že vám tedy mé tipy, čím se zabavit, budou nějak k nápomoci, až taky odpadnete s čajíčkem do tajů peřin.


úterý 6. října 2015

Září v kostce


Ahoj všichni! Moc se omlouvám, že článek nevyšel v neděli, jak jsem slibovala. Bylo to na původním plánu, dokonce jsem toho trochu napsala, ale jelikož jsem byla úplně v prvotním stádiu chřipky, byla jsem slabá i na to ho dopsat. Dneska už je mi lépe, proto ho píšu s dvoudenním zpožděním, ale přece jen. Pokud Vás zajímá, co se u mě v září dělo, čtěte dál. :)

neděle 27. září 2015

Září na talíři


Ahoj všichni! Dnes vás zdravím s článkem, který se po hodně dlouhé době týká jídla, to jste nadšení, co? Září sice ještě neskončilo, ale předpokládám, že už se k fotce nějakého jídla za tak málo dní ani nedostanu, takže proč nezveřejnit článek takhle dopředu? Alespoň budou příští neděli nadcházet Oblíbenci za září nebo Září v kostce. Dnes se sem asi nebudu příliš rozepisovat, spíše všechny myšlenky a zážitky sepíšu do jiného článku, takže konec zdržování a hurá na to jídlo. :)

čtvrtek 17. září 2015

Deprese? To už tu dlouho nebylo...

Zdravím všechny! Bohužel, po dlouhé době Vás zase vítám už ponurého, smutného článku. Musím říct, že dlouho už jsem neměla nával depresivních PPP myšlenek, ale není divu, že se objevily. Popravdě ani nevím, jestli se z toho dostanu v blízké době, jestli vůbec někdy... Teď musím znít děsně neoptimisticky, ale tento článek píšu velmi aktuálně, tudíž se cítím opravdu, ale opravdu špatně. Každý se může vyléčit z PPP a zbavit se jí jednou pro vždy, ale já to ještě nejsem.


neděle 13. září 2015

ED recovery problems #3


Ahoj všichni! Je neděle, jediný den v týdnu, kdy mám celý den volno. Těším se na ní vždy jako malá, protože stále ve mně přetrvává potřeba alespoň jednoho dne, kdy můžu vypadat jako obluda, nemusím se líčit, vymýšlet co si obleču a vlastně i nemusím jakkoliv komunikovat, když nepočítám rodinu. Nevím, jestli ve mně toto chování zůstalo po PPP, nebo je to normální. Taky rádi na jeden celý den prostě jen vypnete a děláte si všechno, co potřebujete, doma v klidu? 
Školní rok se už rozjel na plné obrátky, učitelé s námi zřejmě mají velké plány, neboť jsme se učili už druhý den, ale zatím mi to nevadí, protože se ještě nic nepíše, tím pádem mi škola vůbec nevadí. Abych řekla pravdu, od té doby, co mám brigádu, školu miluju. Vážně, já se tam opravdu těším. Když už se blíží třeba 6. hodina a já vím, že musím hned po škole jet do práce a být tam do devíti, jsem dokonce smutná. Nechci říkat, že má práce je něco příšerného, ale přece jen je to práce. Skončila bych, ale už jsem si natolik zvykla na ty peníze, že už bez nich nedokážu žít. :D Stal se ze mě shopaholik. Ještě teď brečím nad těmi 10.000, co jsem utratila v srpnu. 
Jaký je váš názor na momentální počasí? Já jsem osobně nadšená. I když léto miluju, ty tropická vedra mě ničila, obzvlášť v práci. Teď tam konečně je příjemně a člověk celou směnu neumírá. Sice nechci, aby se ochladilo, ale už jsem na zimu psychicky připravená. :D
Konec ale vykecávání o mně a vrhněme se na samotný článek. Po sto letech (neboli po 2 měsících) je tu konečně další díl ED recovery problems.

Ještě sem přidám malé okénko s infem. Rozhodla jsem se, že budu psát takové delší deníčkové úvody, ale hlavně, že články budou vycházet jednou týdně právě v neděli. Možná se Vám to zdá málo, ale kdybych si nedala takhle pevný termín, článek bych možná nezveřejnila měsíc. Navíc času mám opravdu málo, skloubit práci a školu není jednoduché, natož ještě abych psala několik článků týdně. Doufám, že to chápete. :)

neděle 6. září 2015

Zájem o jídlo po PPP

Ahoj všichni! Po sto letech Vás znovu vítám u dalšího článku, kde se s Vámi podělím o své zkušenosti. Rozhodla jsem se takových článků psát do budoucna víc, ale nehodlám je zaplňovat obrázky z tumblr, weheartit apod., jen aby tady některé byly. Doufám, že Vás čirý text nebude nijak odrazovat, ale abych pravdu řekla, zrovna hledání vhodných obrázků mě vždy tak maximálně dohnalo k tomu, abych žádný článek ve finále vůbec nenapsala.

Ještě jsem se chtěla dopředu (zpětně?) omluvit, že žádná srpnová shrnutí, jako tomu bylo za červenec, tentokrát nepřipravuji. Fotky jídla nemám vůbec žádné, zajímavé oblíbence také ne a zážitky jsem tak nějak shrnula v tomto článku. Za září ale doufám, že vyjdou všechny 3 měsíční články, tak držte palce. :)


čtvrtek 27. srpna 2015

Poslední den prázdnin


Ahoj všichni! Jestli to vypadá, že se vám těmito třemi články za sebou snažím vynahradit mojí srpnovou neaktivitu, máte pravdu! Jelikož teď poslední dva články byly na téma PPP, dnešní bude tak trochu random, oddechový a deníčkový. Musím se přiznat, že tyto články poslední dobou píšu velice ráda. Zatímco ty o PPP mi dají hodně zabrat, kdo by se taky divil, na psaní těchto se vždy těším už dopředu. A vy blogerky, které články píšete nejraději? :)
Ještě abych objasnila nadpis (je teprve čtvrtek, ještě není poslední den prázdnin, no ne?!), já mám dnes poslední den na dlouhou dobu, kdy se budu jen flákat s počítačem či knížkou na klíně, s jídlem a pejskem. Pátek, sobota i neděle se u mě nese ve znamení práce, tudíž od rána do večera a v pondělí přijede kamarádka, což by se dalo počítat jako poslední den prázdnin, ale já už prostě pondělí beru jako školní. Pořád si nějak nedokážu uvědomit, že do školy se jde až v úterý. :D

středa 26. srpna 2015

Věci, které se vám PPP snaží namluvit

Ahoj! Dneska se hlásím s dalším, tentokrát delším článkem. Dala jsem si s ním hodně práce, tak doufám, že se bude někomu hodit a pomůže vám. Udělám ještě jeden podobný díl a ten bude s věcmi, které se vám PPP snaží namluvit ve fázi zotavování. Sice nevím, kdy, ale určitě bude. :)

úterý 25. srpna 2015

Padání vlasů jako následek PPP


Zdravím všechny! Poslední prázdninové úterý. Nevím, jestli z toho být v rozpacích, nebo naopak šťastná. Jsem ten typ člověka, který se každý rok těší do školy, ale začne toho po prvním týdnu litovat. Jací jste v tomto ohledu vy? Máte ještě nějaké plány na poslední srpnové dny? :)
Teď už ale k samotnému článku - dneska jsem se rozhodla psát o padání vlasů, neboť je to velmi vyhledávané téma.


pondělí 17. srpna 2015

Feeling free - Můj malý osobní update 2

Ahoj všichni! Vítám vás po dlouhé době zase u nějakého článku, ale varuji vás předem, možná nebude dávat tak úplně smysl a vlastně bude i poměrně krátký. Doufám, že vás to ale neodradí. :)

čtvrtek 13. srpna 2015

Oblíbenci za červenec

Zdravím! Sice už je srpen pěkných pár dní, ale až dnes jsem se konečně odhodlala zveřejnit další novou sérii článků a to oblíbence za určitý měsíc. Já osobně tyto články čtu hrozně ráda a navíc to pro mě bude určitě dobrý záznam do budoucna, až si budu pročítat staré články. Rozhodla jsem se vyhlásit oblíbence hned v několika kategoriích, tak doufám, že se Vám články budou líbit. :)
Omlouvám se, že má aktivita poklesla, ale bohužel nestíhám psát každý den články a nemám tu vůli jako v červenci si prostě jen sednout a napsat 7 článků na každý den v týdnu. Snad to ale chápete. :)

sobota 8. srpna 2015

Druhá šance - ED story - 7. kapitola


Ahoj všichni! Jak jste se dnes vyspali? Já razím po 6 dnech off do práce a upřímně se mi vůbec, ale vůbec nechce. Když je venku 35, my tam máme u těch trub a bez klimatizace tak 50. Ale nedá se svítit a peníze budu ještě potřebovat. Jak vlastně zvládáte tyhle vedra vy? Já si nepamatuji, kdy naposledy bylo tak teplé léto. Jsem za to ale ráda, zima se totiž neúprosně blíží, nejhorší období pro mě mimochodem. Děsí vás, že už zbývá jen necelý měsíc, než začne škola? Mě popravdě ještě ani ne, ale vím, že po 14 dnech budu nadávat, vztekat se a podobně. Znáte to, když vám zazvoní brzo budík a vás čeká škola, práce, dlouhá procházka se psem, učení se, koupel, postel? Takhle zhruba vypadá můj každodenní koloběh ve školním roce. Už se "nemůžu" dočkat. Ale dost "básnění" o školním roce, dokud je tu ještě ten zbytek prázdnin a hurá k dnešnímu dílu příběhu. :)

čtvrtek 6. srpna 2015

My thoughts lately


Ahoj všichni! :) Po delší době se zase ozývám. Určitě se divíte, co to znamená po delší době, když články přibývají tak nějak pořád, ale já si v jeden den napíšu třeba 5 článků (když se zadaří) a pak je postupně zveřejňuji. Momentálně bohužel nemám připravený ani jeden, takže takhle trochu improvizuji a snad jich dnes pár připravím. Kdybyste náhodou měli nějaký nápad na článek, určitě mi v komentáři dejte vědět. :)
Vzhledem k tomu, že články, kde otevřeně píšu o svém stavu a pocitech jsou nejoblíbenější, rozhodla jsem se improvizovat zrovna s tímto tématem. Podělím se s Vámi o mé poslední myšlenky, zážitky a pocity.

úterý 4. srpna 2015

Co mi PPP dala a vzala


Zdravím všechny! V dnešním článku jsem se rozhodla věnovat tomu, jak je PPP schopná změnit něčí osobnost - možná nenávratně. Čím déle trpíte takovouto poruchou, tím horší je potom najít své staré já, pokud to ještě lze. Ještě jsem nečetla o někom, koho by PPP nezměnila. Já osobně se nikdy pořádně nezamyslela nad tím, jak moc změnila mě. Proto je tento článek velmi důležitý i pro můj osobní rozvoj, snad se Vám bude líbit. :)

neděle 2. srpna 2015

5 cílů

Proč mám pocit, že život většiny lidí se přeměnil jen ve velký koloběh hubnutí a cvičení? Proč je předsevzetí pomalu každého třetího člověka zhubnout/vylepšit postavu? Proč je instagram, weheartit a facebook plný motivačních fotek ke cvičení a zdravému stravování?
Nechápu. Upřímně, většina lidí motivovaná ke změně postavy většinou téměř nic nejí a když jo, tak hrozné hnusy, které jsou od zdravého stravování vzdálené na míle daleko. Konec konců s celým hubnutím, cvičením, zapisování progressu stejně za chvilku skončí, protože se to nedá tímhle stylem vydržet donekonečna. Proč? Na to je podle mého názoru jednoduchá odpověď: Protože na postavě vůbec nezáleží. Nevím, kde se vzala ta fáma, že štíhlá postava ve vašem životě změní všechno k lepšímu. Ono je totiž hrozně logické, že štíhlost souvisí s láskou, s rodinnými vztahy, s výchovou dětí, se štěstím, s penězi i s prací. Jediné, co svou novou postavou změníte, jsou možná pohledy chlapů na ulici, ale řekněte mi někdo, k čemu to je, protože já to nechápu. Proč je někdo ochotný obětovat cokoliv z výše uvedených věcí, jen aby byl na ulici/sociální síti opěvován. Přinese vám snad chlap, který se do vás "zamiloval" jen kvůli vzhledu nějaké štěstí?
Je mi špatně z toho, že trendem dnešní společnosti je fitness life, za to slušného chování nikdo moc nepobral. Urážky, pomluvy, lži, závist... toto vidíte na každém rohu. Proč se někdo nesnaží zapracovat na tomto? Všude samé fitness goals, kterých se snaží všichni docílit, ale třeba obrázky life goals jen sdílí na instagramu se smutným titulkem, proč jich zrovna oni nemůžou dosáhnout. Možná kdyby si lidi konečně uklidnili, cvičili pro radost, jedli podle toho, jak jim radí tělo a snažili se místo na těle zapracovat na svém chování, svět by byl hned lepším místem.


čtvrtek 30. července 2015

Červenec v kostce


Ahoj všichni! Jako jsem ve středu zveřejnila shrnutí dění na mém talíři za červenec, rozhodla jsem se shrnout dění i v mém životě. Doufám, že Vám deníčkové články nevadí, protože tato série článků bude jen o tom. :)

středa 29. července 2015

Druhá šance - ED story - 6. kapitola


Červenec na talíři


Ahoj! Vítám Vás u zase nové série článků, kterou jsem se rozhodla udělat, neboť fotky jídel jsou velmi oblíbené a měla jsem o ně nějaké žádosti. Jelikož už nejsem fotící maniak, nemůže tento článek vycházet týdně, jako tomu bylo dřív, protože článek s 3 fotkami vážně nemá smysl, takže bude vycházet měsíčně. Co tomu říkáte? Máte radost? Myslím, že to přestanu okecávat a vrhneme se na samotný článek. :)

úterý 28. července 2015

Screaming for help


Na ten moment, kdy se to stalo, nikdy nezapomenu. Byl to možná ten nejhorší okamžik, který jsem kdy zažila. Volala jsem o pomoc, ale byla jsem odstřižená a neměla jsem se jak dostat ven z té hrozné noční můry. Zaplavila mě temnota a mé tělo, slova a myšlenky ovládal někdo úplně jiný. 

pondělí 27. července 2015

Můj momentální stav - 100 % upřímnost


Ahoj všichni! Dneska Vás vítám u dalšího vážného, VELMI osobního článku. Píšu ho z prostého důvodu - potřebuji si utřídit myšlenky, zaznamenat svůj progress, ale i chci i Vám ukázat, jak jsem na tom, protože můj blog čtou i dívky, které se mi svěřují ať už na email, nebo do komentářů, a já cítím potřebu být upřímná stejně jako ony. Konec konců, tenhle blog je založen na upřímnosti, nechci žít v nějaké blogové šťastné bublině a být perfektním příkladem ostatním, když tomu tak třeba ani není. Tento článek píšu v návaznosti na článek Just a bad day. Věřím tomu, že tamten "špatný den" byl vlastně konečnou fází, která odstartovala novou. Než si tedy přečtete tento článek, doporučuji Vám nakouknout i do toho posledního. :)

sobota 25. července 2015

Otevřený dopis o zotavování z PPP pro všechny bojující


Rozhodla jsem se přeložit tento text, neboť se mě velmi dotkl. Autorka tohoto musí být geniální, takhle výstižně a skvěle to napsat je opravdu umění. Nechám Vám tu link na originál, jen chci ještě zmínit, že to není přeložené slovo od slova. Snažila jsem se to co nejvíce počeštit, i když z toho moc dobrý pocit nemám. Kdo je ale v angličtině zdatnější, určitě dejte přednost originálu. 

pátek 24. července 2015

Get to know me #2



Zdravím všechny! Asi jsem hrozný narcis, ale tyto články mě prostě baví psát. :D Sama se vždycky divím, co za fakta o mně mě napadnou. Jak se vůbec dnes máte vy? Prázdniny letí jako zblázněné, co? Mně už konečně začínají pořádné prázdniny s minimem práce, podle toho, kolik jsem v ní trávila času do teď. Máte vy nějakou brigádu, nebo ji alespoň sháníte? :)
Dnešní díl bude čistě o knihách a psaní. :)

středa 22. července 2015

Druhá šance - ED story - 5. kapitola

Just a bad day


Už je to hodně dlouho, co jsem se cítila tak, jako se cítím dnes.
Myslela jsem si, že tyhle stavy mám za sebou, že už nikdy nebudu zpětně přemýšlet nad tím, co všechno jsem snědla, že mi bude jedno, co vlastně jím jako ostatním. Ale ne, tento den musel přijít... a byl to zrovna dnešek.

Movie tips


Léto a především prázdniny jsou jako stvořené pro sledování filmů, neboť máme mnohem více času než ve školním roce. Já osobně filmy zbožňuji, ale musím říct, že sama jsem se na žádný snad ještě nekoukala. Sledování filmu je totiž pro mě něco, co se musí dělat minimálně ve dvojici. Vždy potřebuji s někým děj diskutovat, probrat všechny dojmy a fakta... No však to znáte. Dneska jsem se rozhodla se s Vámi podělit o pár mých oblíbených filmů a doufám, že poradíte i vy nějaké mně.

pondělí 20. července 2015

O tom, proč lenošení není něco, za co bychom se měli stydět


Zdravím všechny! Když jsem tak po dlouhé době v pondělí ležela zase v posteli a doopravdy odpočívala, měla jsem také čas zamyslet se nad spoustou věcí. Přemýšlela jsem nad tím, jaké by to bylo, kdybych se z PPP nevyléčila. Pravděpodobně bych se tedy v posteli jen tak určitě neválela, ale kdyby jo, měla bych z toho výčitky. Proč ale? Vždyť odpočinek je naprosto normální a přirozená věc.

čtvrtek 16. července 2015

Můj prázdninový týden + jídelníčky



Zdravím všechny! Vítám Vás u dalšího nového článku, který pojmu formou deníčku. Jelikož mi chodilo poměrně dost mailů od holek, co mě prosily, abych jim napsala svůj jídelníček, aby viděly, jak vypadá jídelníček normálních lidí, že už si to ani nedokážou představit, jsem se po dlouhém uvažování rozhodla, že budu zapisovat své jídelníčky po celý jeden týden. Byl to jenom týden a už tak mě rozčilovalo, že si večer vždy musím vybavit, co jsem jedla. :D Rozhodně tohle zapisování ale není zdravé, takže jsem s tím zase skončila. Bylo to jen za účelem tohoto článku.

ED recovery problems #2


Zdravím! Série každodenních článků stále drží, máte radost? Já ohromnou, ale už upřímně nevím, jak dlouho mi to vydrží. Dnes jsem tu už s druhým dílem ED recovery problems, snad se Vám bude líbit.

úterý 14. července 2015

Můj blog od počátku po současnost


Zdravím všechny! Dnes jsem se zase zamyslela, páni, poslední dobou nějak přemýšlím, nad trendem psaní fitness blogů. Při té souvislosti jsem uvažovala i nad tím, jaký je vlastně můj blog. Je úplně stejný, jako všechny ostatní, nebo je v něčem jiný? Jaký byl vlastně jeho původní záměr a jak se v průběhu času změnil? 

neděle 12. července 2015

Mé podivné zvyky a rituály v důsledku PPP

Zdravím všechny! Tak už je zase pondělí, začíná 3. týden prázdnin. Nechce se mi ani věřit tomu, jak rychle to utíká. Jak si zatím užíváte prázdniny vy? Já mám teď konečně po 5 dnech zase 2 dny volna, které si hodlám naplno užít. Dneska jedeme s rodiči do Ikei a v úterý budu s kamarádkou, asi půjdeme na vodnici. Už se hrozně těším na oboje. :)

V dnešním článku jsem se rozhodla zaměřit na mé bývalé a některé i současné podivné zvyky a rituály, které si mi vytvořili v důsledku PPP. Nevím, proč ani jak se to děje, ale vím, že všichni lidé trpící PPP nějaké tyto zvyky a rituály naučí a zbavují se jich jen velmi těžko.

pátek 10. července 2015

Podělte se i vy o svůj příběh


Zdravím vás dnes s poněkud netradičním článkem. Nebudu Vám tady nic vysvětlovat, nebo Vás motivovat k uzdravení, ale požádám o něco já Vás. Věřím, že se tu najde poměrně dost holek, co trpí PPP, což je také důvod, proč čtou mé články. Ať už jste zdraví nebo nejste, ráda bych Vás vyzvala k tomu, abyste zveřejnili anonymně váš vlastní příběh. Myslím, že všem čtenářům, co se momentálně topí v beznaději, by pomohlo přečtení si nějakých příběhů lidí, co svou nemoc dokázali porazit. Vám, co vyléčení nejste, by zase pomohla ta podpora. Je jedno, jestli máte blog a svůj příběh už jste zveřejnili, nebo jestli vůbec žádný nemáte, stojím o všechny Vaše příběhy. Slibuji, že nezveřejním Vaše jméno ani jakékoliv konkrétní údaje o Vás, aniž bych to s Vámi probrala a zeptala se. Pokud znáte blogy, které jsou na podobné bázi, jako ten můj, určitě hoďte do komentářů odkaz, abych je pak mohla zveřejnit a pomoct tak jiným najít inspiraci i na dalších blocích. 

Kdo má zájem, kontaktujte mě, prosím, na email (roxyshelp@seznam.cz). Děkuji. :)

čtvrtek 9. července 2015

Problémy se zažíváním během fáze zotavování z PPP


Zdravím! Tak se konečně hlásím s článkem, o který byl velký zájem a to na téma zažívacích problémů kvůli PPP. Neustálá nafouklost aka břicho jako v 9. měsíci těhotenství je možná jedna z nejhorších nástrah zotavování. Nejenže je to velmi nepříjemný pocit pro vaši psychiku, neboť se cítíte, jakoby jste přibrali x kilo, i když to tak není, ale taková až extrémní nafouklost také pekelně bolí. Spousta lidí kvůli tomu nakonec uzdravování vzdá, protože se cítí nepříjemně a příliš tlustí. Neznám žádný grif na to, jak se zažívacím problémům vyhnout, protože žádný není, ale je tu pár věcí, které vám to trochu usnadní usnadní. 


Reasons to recover #1


Zdravím! Dnes se hlásím zase s novou sérií článků. Budou na podobném principu jako ED recovery problems a budou i podobně krátké. Doufám, že se Vám ale i tak budou líbit. 

Get to know me #1


Zdravím všechny! Neuvěřitelné, že se už poslední týden hlásím každý den s jedním článkem, ne? No tak moc nejásejte, konec každodenních článků. Ne, dělám si legraci (tak trochu). Každý den články rozhodně nebudou, nevím, jak to budu teď stíhat, ale každopádně mé dlouhé volno od práce končí, tím pádem i čas ubývá. Teď ale k dnešnímu článku. Chtěla jsem, abyste se dozvěděli něco i o mně, normálnímu člověku, ne jen o té holce, co trpěla PPP. Doufám, že někoho z Vás tyto články osloví a nebudou Vás otravovat. :)

úterý 7. července 2015

Nalezení starého deníku - tvrdá realita PPP


Dneska jsem se pustila do velkého úklidu. Vyhodila jsem spoustu věcí ze šuplíků, některé přesunula a zničeho nic jsem našla pro mě moc povědomý sešítek. Nakoukla jsem dovnitř a s nadšením zjistila, že je to můj starý deník. Začínal zápisem z dubna 2012, což je už pořádná doba, tak jsem se s chutí pustila do čtení. Dost jsem se zasmála a zavzpomínala, než jsem došla k zápisu z července 2013.

1.7. 2013
Je teoreticky první den prázdnin a já přemýšlím nad minulostí a nad tím, kdo jsem. Niky mě nejspíš zavrhla. Dřív jsme si byly tak blízké, zatímco teď... V pátek mě opustila má třídní. Jo, měla nějaké mouchy, ale tak to snad každý, ne? A je tu další problém. Vím, že bych dokázala zhubnout, ale jsem líná. Nejraději bych se někam zakopala. Vstávala jsem v půl desátý a hrála simíky, psala příběh a hrála na klavír. K obědu jsem měla mou nalezený recept na dietní kuře.

Takže téměř přesně před 2 roky všechno mé trápení začalo. Celým tímto zápisem jsem byla poměrně šokovaná, ale následoval ještě horší.

31.8. 2013
Konec prázdnin a já si čtu záznam z prvního měsíce. Ironie, nemyslíš? Nadávala jsem si, jak jsem tlustá a teď jsem ještě tlustější. Nenávidím se a bojím se cokoliv sníst. Jsem odporná a neměla bych žít. Celý dny se marně snažím si namluvit, že to není tak zlé, ale stačí se jednou podívat do zrcadla. Nechci se před svým klukem v posteli za ty špeky stydět. Včera jsem dokončila dřepovou výzvu. Sice jsem ráda, že jsem to zvládla, ale zadek mám teď zadek ještě větší. Dokončím už jen výzvu na břicho a na ruce. 

Ani jsem netušila, že takové zápisky někde mám. Věděla jsem, že jsem si kdysi psala deník, ale o tomhle jsem opravdu netušila. Zpětně se musím tak trochu smát té mé oblibě ve výzvách, ale ty myšlenky jsou opravdu černé až moc na mladou holku. 

9.10. 2013
Zhubla jsem 4 kila. A jde to dolů stále. Udělala jsem to jednoduše. Nejím - a nebudu. Cítím se sice unaveně, ale hubená budu mnohem krásnější. Ve škole je nuda, ale mám hezké známky. Nesnáším mamku. Nesnáším ji za tu její přehnanou péči. Vždyť já přeci nechci být anorektička - jen chci zhubnout. Momentálně vážím 70,4 kg.

Tenhle je určitě z mého nejhoršího období s ovofitem. Je to až děsivé. Tyhle tři zápisy jsou kompletní, ale ze zbytků už vždy vypíšu jen to, co se bude týkat PPP.

10.12 2013
Jím zdravě, což mě těší. Je to mnohem lepší než hladovění. Hubnu, ale ne moc rychle. Nevadí mi to, protože mi stačí, když budu hubená v létě.

24.12. 2013
Snědla jsem snad kýbl cukroví (tohle si pamatuju, byla to malinká mistička) a mám neuvěřitelné výčitky. Od zítřka zase pořádně hubnu! Musím, jinak se z toho všeho tuku na svým těle zblázním.

25.12. 2013
Moc jsem nejedla kvůli včerejšku, musím to totiž srovnat.

1.1. 2014 
Čekala jsem na tento den tak dlouho, abych mohla začít od znova. Zhubnu - teď už vím, že to dokážu a získám svou vysněnou postavu. Budu líp vypadat a i se tak chovat. Prostě se všechno zlepší.

6.4. 2014
Už jsem zhubla 10 kilo! Je to neuvěřitelný pocit. Pořád se tedy cítím tlustá, ale už mívám i světlejší momenty, kdy se sama sobě líbím.

7.4. 2014
Alespoň mám ve čtvrtek odběry, když už nic jiného. Vážně se bojím, že mám štítnou žlázu, proč jinak bych to už 3 měsíce nedostala? Hrabe mi z toho! Poprvý v životě si nepřeju nic víc, než to dostat. Mám strach z jídla - zase. Pořád mám pocit, jako bych jedla až moc a jsem z toho na prášky. Prostě nechci přibrat, líbí se mi, že vážím 63,5 kg.

Přijde mi, jako bych to ani tehdy nebyla já. Vlastně jsem to ani já nebyla, byla to má porucha. Ovládala mé nálady, přátelství, chování, všechno! Celý deník je prakticky o tom, jak mě opouštějí kamarádky, jak nenávidím mámu a jak bude všechno lepší, až bude nový rok, až budu hubená, až budu na nové škole, až si najdu kluka.... Samé až až až. Nic se ale nezlepšilo, musela jsem se zlepšit já sama. Tohle je prosím pěkně realita PPP, vaše staré já zmizí a tím, že budete čekat, až vám bude svět hrát do karet, se nic nezlepší. Musíte udělat změnu hned teď, nebo se z cyklu špatných událostí nikdy nedostanete. 

Tenhle článek je asi to nejosobnější, co jsem kdy zveřejnila. Doufám, že to nikdy nikdo nepoužije proti mně a také doufám, že jsem tímto někomu otevřela oči. Mějte se krásně.

pondělí 6. července 2015

ED recovery problems #1


Ahoj! Vítám vás u nové série článků. Nebudu tady asi složitě popisovat, o co půjde. Myslím, že po přečtení prvního dílu budete mít jasnou představu o tom, jak budou vypadat. 

sobota 4. července 2015

Jídelníčky z období PPP a po něm


Ahoj! Slíbila jsem článek s jídelníčky, tak tady je. Našla jsem i svůj starý účet na kalorických tabulkách, takže některé z ukázek budou i s kcal a živinami. Taky se tak bojíte, co si přečtete, jako já?

pátek 3. července 2015

Můj malý osobní update a jak to bude s blogem dál



Ahoj! Dneska mi začíná pětidenní dovolená, volejte všichni třikrát hurá! Musíte pochopit mé nadšení, v práci jsem teď byla pečená vařená - sobota, neděle, pondělí, středa, čtvrtek, pátek, sobota, neděle, úterý, středa, čtvrtek a to samé desetihodinové směny. Jsem totálně vyřízená, ale o to víc si teď vážím svého volna. Co to ale znamená pro vás? Více článku - minimálně se budu věnovat jejich případě a vymýšlení nových projektů. Možná uspořádám i nějakou giveaway, co byste na to řekli? Teď už ale k samotnému článku. 

středa 1. července 2015

Velký report z Anglie 2


Vítejte u pokračování reportu z Anglie! Omlouvám se za velkou časovou prodlevu, ale o tom, proč nemám čas, si povíme zase někdy jindy. Mám ale spoustu nových nápadů na články, především série, takže doufám, že je dotáhnu do konce a máte se na co těšit! 

4. den

Dneska byl na programu můj nejvíce očekávaný Oxford. Z nějakého neznámého důvodu mě tohle město táhne už hodně dlouho. Přála bych si, abych mohla studovat v Anglii. No nebylo by to skvělé v takhle starém a vyhlášeném univerzitním městě?
Celé dopoledne jsme si procházeli Oxfordské ulice mezi kolejemi, počasí nám bohužel dvakrát nepřálo, ale nepršelo a to bylo to hlavní. Překvapilo mě, že tam všichni studenti jezdí na kolech a ani si je nepřivazují. To u nás v Česku by kolo stálo na ulici bez dozoru tak 5 minut, když bych se na to podívala hodně optimisticky. 

j



Jediná kolej, kterou jsme měli v plánu prozkoumat řádně i zevnitř, byla Christ Church College, kde se natáčely některé scény z Harryho Pottera. Je tu do něj taky někdo takový blázen jako já? S mým štěstím jsem se ale nakonec ani tak nedivila, když jsem zjistila, že ta slavná Potterovská jídelna je zavřená a stejně tak i schody. Kolej byla krásná, to jo, ale žádný obrovský zážitek jsem z toho neměla. Nakonec jsem ji tedy opustila poměrně zklamaná. 








Poté následoval rozchod, na který všechny barbie ze třídy čekaly jak na smilování. Stejnak jely do Anglie určitě jen kvůli tomu slíbenému Primarku. Všichni jsme se rozběhli po nákupních uličkách... skoro všichni jsme tedy běželi do Primarku, kde některé byly schopné vydržet i 4 hodiny. Neříkám, že bych taky nejradši nekoupila úplně všechno, ale držela jsem se toho, že si nekoupím vůbec nic. Nakonec jsem skončila jen s mikinou, tílkem, gumičkami do vlasů a svetřík pro mamku. Docela úspěch ne? Na oběd jsme se zastavily s kamarádkami v mekáči, kde já si dala svého milovaného McFlurryho, protože nic jiného si v mekáči nedávám. Měli ho tam s Areo čokoládou a čokoládovou polevou. Mňam. 
Po pár hodinách jsme tedy Oxford nadobro opustili a vyjeli směrem k Warwick Castle, což je typický středověký hrad. Byl moc krásný a mohli jsme si ho celý projít sami, což mě osobně potěšilo nejvíce. Jeho prohlídka byla velmi moderně připravená se spoustou interaktivních stanovišť a jelikož ho koupili majitelé Madame Tussauds, jeho místnosti byly plné voskových figurín, které zpodobňovaly tehdejší život na hradu. Po hodině jsme už ale byly tak vyřízené, že jsme si prostě sedly do trávy, rozbalily si svačiny a smály se na celé kolo a to byla jedna z věcí, co jsem si za ten den užila nejvíc.














Návrat do rodiny nebyl tak děsivý jako za posledních pár dní. Věděly jsme totiž, že je to naše poslední noc tam. Na večeři mě osobně čekal šok - s lasagněmi z krabičky jsem se poprat nedokázala a nechala je na talíři téměř nedotčené. Rozpečenou bagetku s bylinkovým máslem jsem ale snědla, na té se nedá nic zkazit. Také jsem se po všech dnech konečně odvážila otevřít chocolate mouse a byla to chyba, protože jakmile jsem ho jednou načala, nemohla jsem přestat. Doslova jsem cítila ten cukr na jazyku a to sladké věci miluju. Znechucená jsem z toho byla tedy ještě dlouho, to vám povím... Zabalit si na jednom metru čtverečním byla také výzva, ale na druhou stranu jsme se tak dlouho nepobavily. Poslední sprcha v tomto příšerném domě a hurá do hajan. Na to, jak byla ta postel příšerná, jsem spala jako andílek. Hold únava udělá své. 


5. den

Ráno jsme klasicky posnídali cereálie a tousty. Čekala nás další cesta do Londýna - tentokrát víc záživný program. Začali jsme zlehka hned na London Eye. Jelikož otvírá v deset, byly jsme tam už v devět. A i tak tam byla fronta! Neodolala jsem a cestou ze záchoda si koupila obyčejné nechutně předražené kafe, typická Eliška aneb coffee lover. Ten velký kolotoč, jak by tomu řekla moje vesnická spolužačka, se točí 2x takovou rychlostí co sprintující želva. No představte si to. Celá jízda trvala cca půl hodiny a výhled byl krásný, to se musí uznat, ale za těch 800 to nestálo. 




Takhle to vypadalo uvnitř. Všude kolem se dalo chodit a uprostřed byla lavička.



Coca Cola taky sponzoruje všechno...



Z oka jsme pokračovali na venkovní prohlídku budov parlamentu a viděli jsme zblízka asi nejznámější Londýnskou památku - Clock Tower aka Big Ben. Viděla jsem Westminster Abbey, který jsem nemohla ani vyfotit, neboť jsem ho prostě nemohla narvat do hledáčku. No co, na pěkné fotky nemám ani mobil, ani talent. Součástí prohlídky byly i Buckhingham palác, v jehož parku jsem si dala tu nejdražší zmrzlinu svého života, a po rozchodu v parku následovalo rozdělení skupiny na dvě a dlouho očekávaná cesta metrem do muzea Madame Tussauds, kam jsem se těšila doslova jako malá - a konečně mě mé přehnané očekávání nezklamalo. Bylo to skvělé, s kamarádkou jsme se u figurín pěkně vyřádily. 2 fotky z těch milionů jste mohli vidět i na mém instagramu... a pak si představte, že jsme něco podobného vymýšlely skoro u každé figuríny. Vůbec jsme nevypadaly jako retardi, ale tak to má přece být. Když už někam přijede turista z Česka, musí to podle toho vypadat. :D První asi tři patra tedy byly plné figurín na různá téma (film, zpěváci, sport, párty...) a čtvrté patro bylo doslova hororové. V malé skupince jsme šli úzkou uličkou, kde byla v lepším případě v určitých částech tma a v horším na vás svítil reflektor, takže jste neviděli vůbec nic. Lítaly tam okolo nás "voskové figuríny", bafaly na nás, všude se ozývaly rány a bylo to fakt strašidelné. Následné patro pro nás byl určitě největší zážitek. Projížděli jsme "taxíky" anglickou historií a to bylo opravdu nádherně udělané. 




Po skvělém zážitku v muzeu nás čekala ještě cesta na Trafalgar Square, Piccadilly Circus, Leicester Square, ale to už jsme byli všichni unavení a otrávení, že nás vůbec ještě nutí chodit. Z žádného náměstí jsem nadšená moc nebyla, nebylo na nich podle mě totiž nic zvláštního, ale jsem ráda, že jsem je konec konců viděla a dokážu si o nich udělat vlastní obrázek. 














Na chození během posledního rozchodu jsme již s kamarádkou neměly energii. Skončily jsme tedy na pizze a na nějakém schodišti, kde jsem shodou náhod potom usnula. Cestou k autobusu jsem myslela, že už únavou opravdu umřu, ale kdo by to byl řekl, jakmile jsem nasedla, energie ze mě přímo vyzařovala... Spánek se tedy nekonal, za to mega nuda ano. Po dlouhých osmnácti hodinách jsme tedy konečně dorazili do ČR, protože nám trajekt v Doveru samozřejmě ujel!

Děkuji mockrát za vaše komentáře, snad se vám můj první cestovatelský report líbil!