úterý 2. prosince 2014

IT'S MY BIRTHDAY TODAY!


Je středa. Obyčejný den v naprosto obyčejném týdnu. Jsou přesně 3 týdny do Vánoc. A já mám narozeniny!



Vítejte u dnešního neobyčejného článku, který bude sobecky jen o mně. Nemůžu snad být sobecká, když mám narozeniny? Můžu! Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Pamatuji si na minulý podzim. Už v říjnu jsem odpočítávala každičký den do svých patnáctin. Znáte to, už nechcete být ta trapná čtrnáctka, která by tak ráda všude říkala, že jí už bylo patnáct, protože až jí bude patnáct, všechno se změní, že. Rodiče nechápali, proč jim každý den cpu před nos mobil s odpočtem dní, protože jsem to nikdy nedělala. Nebo to možná chápali, ale nechtěli si to přiznat. Však my víme, proč se těšit na patnáctiny. Ne, že by hranici 15 let děcka této doby dodržovala. Ale to bych trochu odbočila od tématu. Nechci řešit problémy dnešní doby. Přece jen ale musím zmínit, že jsem dneska slyšela někde v televizi, že je holka v 8. třídě těhotná a ještě se tím chlubí před učiteli a spolužáky. Osmačka! Věřili byste tomu? 
Abych se vrátila k mé původní myšlence, je těžko uvěřitelné, že už je to zase rok zpátky. 

Sladkých šestnáct. A co že na nich má být vlastně sladké? Připadám si pořád stejně velká jako každý jiný rok. Jo, když mi bylo osm, říkala jsem si, jak budu velká, až mi bude deset. Když mi bylo deset, říkala jsem si, jaká budu frajerka, až budu teenager. A když mi bylo 13, říkala jsem si, jak budu dospělá, až mi bude 15. A jak budu machrovat. Ha. Ironií je, že už pár měsíců po patnáctinách jsem se za svůj nízký věk styděla. Alespoň jsem ještě ve stádiu, kdy se stydím za svůj nízký věk, ne vysoký. Na druhou stranu se ale zase zdá, že stačí jen mrknout, a bude mi sedmnáct. Pak zase mrknu a bude mi osmnáct. Pak budu mrkat dál a skončím až posledním mrknutím natrvalo, doufejme nejdřív v osmdesáti. Neuvěřitelný. Píšu o svých šestnáctinách a už se pomalu zavírám do rakve. 

Jednoho dne budu schopná reagovat jako člověk!

Ohlédněme se trochu za tímto prožitým rokem. Zažila jsem toho spoustu, dobrého i špatného. Neříkám, že nutně převažovalo to špatné. Bohužel ale říkám, že v porovnání s ostatními roky, bylo toho špatného až až. A kdo si to všechno zavinil? Já, až na pár výjimek, samozřejmě. Ať už chci či nechci, svůj patnáctý rok života budu mít vždy v paměti jako ten rok, co jsem hubla, topila se v depresích, brečela a téměř nevylézala z domu. Na tom se nic nezmění a když si to uvědomuji, ani nechci, aby se to změnilo. Teď se musím snažit dost na to, abych až budu na svých padesátých narozeninách nostalgicky přemýšlet o svém dětství, mohla říct, že můj patnáctý rok byl takový první a poslední a přinesl mi do života plno důležitých životních zkušeností. Protože každý jsme si svého štěstí strůjcem a já si po tom svém dál šlapat nechci. Nechci se ale nadále zaobírat těmi špatnými věcmi, chci si připomenout ty dobré.
10 věcí, které si CHCI pamatovat, aby kvůli těm špatným časem nevybledly, by vypadaly asi takto:
  1. Splnila jsem si svůj sen a zhubla.
  2. Objevila jsem svou lásku ke sportu. A teď myslím ke sportu jako takovému, ne k hopsání před videi či zvedání činek. 
  3. Přestoupila jsem na novou, vysněnou školu. 
  4. Udělala jsem zkoušky z FCE.
  5. Viděla jsem Krétu. 
  6. Snědla jsem svou první chobotnici.
  7. Koupila jsem si poprvé za své peníze nový mobil.
  8. Byla jsem na brigádě. A už na ní pravděpodobně nikdy nechci.
  9. Zlepšila jsem svůj vztah s mamkou.
  10. Hodně jsem osamostatnila a dospěla. 
Je příjemné, těchto pár věcí sepsat. Hned se mi zvedla nálada. A ani ty špatné vzpomínky nevypadají teď tak špatně. Ponechme je proto radši už napořád jen vzpomínkami. 


Rozhodla jsem se, že tento rok udělám něco, co jsem ještě žádný rok neudělala. Sestavím plán o šestnácti bodech - každý z bodů bude představovat jakousi formu přání. Prostě osnova šestnácti plánů na můj dneškem počínající šestnáctý rok. Na své šestnácté narozeniny se sem vrátím, vyhrabu tento článek a přečtu si ho s úsměvem na rtech, protože už bude jasné, že jsem to dokázala a že jsem ze sebe udělala nejlepší verzi mé samé. Konečně jsem pochopila, že nepotřebuji být stejná jako ostatní, abych byla šťastná. 
  1. Přestanu se tolik stranit společnosti.
  2. Navždy pohřbím všechny černé myšlenky ohledně jezení.
  3. Plně se uzdravím.
  4. Začnu nahlížet na věci pozitivněji.
  5. Pokusím se nesoustředit tolik na to, co si o mě ostatní myslí. 
  6. Zažiji krásné Vánoce plné rodinné atmosféry.
  7. Udělám vše pro to, abych dostala pěkné vysvědčení.
  8. Budu nápomocná společnosti - přijmu práci dobrovolníka.
  9. Začnu zase psát příběhy.
  10. Nebudu řešit malichernosti v porovnání s opravdovými problémy.
  11. Budu nápomocnější v domácnosti.
  12. Úsměv bude u mě na denní pořádku.
  13. Vydělám si nějaké peníze.
  14. Anglii si užiji naplno.
  15. Více se otevřu novým věcem a zkušenostem.
  16. Udělám vše proto, abych byla šťastná.
Naložila jsem si toho dost, to se musí uznat. Ale začínám už dnes a jedním z bodů je pozitivní myšlení. Proto už teď můžu říct, že si věřím a že to dokážu. 

Tímto se s vámi pro dnešek loučím a jdu odpovídat na další stále přibývající příspěvky na facebookové zdi. Jak smutné, že si vzpomínáme na narozeniny jen díky upozornění na facebooku. Přežijte zbytek týdne s úsměvem na rtech a adios, loučí se s vámi šestnáctka.

Bráchův marcipánový dort, který jsem baštila v neděli a v pondělí.

A můj, krtkův dort s vánočním motivem.






1 komentář:

  1. opožděně přeji vše nejlepší! :)
    přesně to s tím v+ěkem mám stejně, pořád si připadám mladá/stará .. záleží na náladě :D a taktéž nevím, co dělat, když mi někdo přeje, a už vůbec ne, když mi zpívá tu oslavnou píseň :D
    máš krásných 16 přání, držím palce, ať se ti splní, a ať je tento rok o mnoho lepší, než předchozí :)
    krásné dorty :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)