neděle 7. prosince 2014

DŮLEŽITOST ODPOČINKU


Odpočinek. Poslední dobou se mi zdá, jako by to pro někoho bylo přímo utrpení. Většina "zdravě žijících" je posednutá prácí ve fitku a v kuchyni natolik, že zapomíná, jak moc je i odpočinek důležitý. Nesmíme ale zapomínat, že odpočinek pro naší psychiku je stejně důležitý, jako odpočinek fyzický.





Nevím ani pořádně, jak vyjádřit svou myšlenku v tomto článku. Poslední dobou hodně přemýšlím, snažím se najít tu správnou rovnováhu a být konečně šťastná a spokojená. Zároveň mám pak potřebu to, co vymyslím, nějak sepsat a sdílet s ostatními. Slyšet jejich názory, poučit se z jejich pohledů na věc. A co mě vlastně k tomuto tématu přivedlo?
Nejen na facebooku čtu dotazy různých cvičenců, kolik dní po nemoci/úrazu je optimální začít cvičit. Není výjimkou, když se v komentářích objeví příspěvek typu: "Dokud nemám horečky, cvičím." Nebo: "Dokud to udýchám/ustojím/přežiji, cvičím." A těchto příspěvků přibývá. Já se nikdy do těchto diskuzí nezapojuji, nemám potřebu hádat se s někým o mém názoru, ale doufám, že nejsem jediná, komu přecházení nemoci přijde absurdní. Člověk neonemocní jen tak pro srandu králíkům. Tělo nemá sílu se nemoci bránit, tím pádem podlehne. A co může dotyčný udělat v této chvíli nejhoršího? Vysilovat tělo ještě víc a brát mu energii na léčbu. Z takové malé rýmy se může stát pořádná chřipka, možná zápal plic a v extrémních případech si můžeme imunitu natolik pokazit, že už se neubráníme prakticky ničemu. A za jakým účelem vlastně? Abychom se líbily společnosti, abychom se cítily ve svém těle spokojení, nebo abychom se nemusely celé dny stresovat, zda nepřibereme. V této chvíli si lidé neuvědomují ty opravdu důležité následky takového chování, za to si uvědomují, že by mohly přibrat/ztratit svaly, kdyby si odpočinek dopřály. Jakoby v těchto chvílích přestalo platit, že jídlo je 80% úspěchu. Jak reagujete vy, když jste nemocní? Máte nutkání jít přes své zdraví? 


Fyzický odpočinek není samozřejmě důležitý pouze v případě nemoci. Pokud někdo zapáleně sportuje nebo třeba i těžce pracuje čili namáhá své tělo, odpočinek potřebuje jako sůl, i když si to možná není schopen přiznat. Nikdo nemůže jet na 110% každý den, aniž by se to pak neprojevilo. Někdo takhle může vydržet měsíce, někdo týdny a někdo jen dny. Když už ale, s prominutím, padáte na hubu, je pozdě. Zotavit se bude těžší, delší a psychicky náročnější. Pokud dotyčný ještě nedostatečně jí, je to cesta do hrobu. Zamyslete se, zda je lepší, když odjíždíte trénink každý den strhaní, bez energie a psychicky zdolaní, nebo když zařadíte párkrát do týdne odpočinkový den a na trénink jdete natěšení, plni energie a odcházíte spokojeni, že jste podali výkon, za který se vůbec nestydíte. Poděkuje vám nejen vaše psychická vyrovnanost, ale i tělo po fyzické stránce. Jaký máte názor vy na odpočinkové dny? Praktikujete je pravidelně a bez výčitek?


Někdo by se mohl ohradit větou: "Nedokážu si prostě jen tak lehnout na gauč a nic nedělat, odpočinkový den není v tomto případě nic pro mě." Ani já si nedokážu jen tak lehnout a nic nedělat, přesto dokážu odpočívat. Nikdo nikdy neřekl, že odpočinek = válení se před televizí. Odpočinek může být jak pasivní, tak aktivní. 
Pod pojmem pasivní odpočinek si právě většina představí bezduché válení se doma, ale proč bezduché? Co je špatného na tom si lehnout, zavřít oči a přemýšlet? Naopak mi tato podoba odpočinku přijde smysluplná. Správně bychom si měli všichni najít čas na to, abychom utřídili své myšlenky někde v klidu. Možná tak předejdeme několika problémům v důsledku rychlého jednání. Pasivně můžeme odpočívat například i s knihou. Je tolik možností, tolik smysluplných možností. 
Pokud stejně ale nejste schopni nalézt radost v pasivním odpočinku, můžete odpočívat aktivně, ovšem by se pak ale odpočívání nemělo proměnit v náročnou fyzickou aktivitu. Někdo má psy a rád s nimi tráví čas. Taková procházka s nimi je potom ideální volba aktivního odpočinku. Někdo má rád výlety na kolech. Můžete popadnout kolo a projet se, volným tempem ne za cílem nejlepších a nejrychlejších výkonů. Někdo třeba jen rád kutí či opečovává zahrádku. Každý si musí zvolit odpočinek podle svých preferencí, jinak by to prakticky ztrácelo význam. Jak odpočíváte vy?


Teď se konečně dostávám k původní cílové myšlence článku. Chválím všechny, kteří jsou schopni a dost rozumní na to, naordinovat si fyzický odpočinek. Ještě více ale obdivuji ty, kteří dělají vše proto, aby se odpočinku dočkala i jejich psychika. V tomto okruhu se i já stále trochu melu, ale mohu s klidem říct, že už jsem udělala velký krok dopředu. Psychická a fyzická pohoda jdou ruku v ruce. Nelze dlouhodobě žít bez jedné z nich.
Žádné psychické pohodě nepomůže neustálé přemýšlení. Nejlepší je si jednou za čas od všech povinností a nutkání dát pohov. Nemůže se donekonečna přemýšlet nad tím, jak si zorganizovat čas, aby se stihly všechny úkoly, jak si naplánovat cvičení, jak se vejít do maker... Proč se asi všichni postižení PPP po nějaké době zblázní? Myslí až příliš mnoho, nedokáží se zbavit toho rýpavého vnitřního hlasu, ať už do nich hustí cokoliv. Vybudovali si na těchto myšlenkách závislost a závislosti se nelze jen tak zbavit. 
Musím se přiznat, že jsem se přibližně před 6 týdny psychicky zhroutila. Nebylo to kvůli PPP, bylo to kvůli tomu, že jsem si zkrátka ukousla až moc velké sousto. Jedna vlastnost uměle vybudovaná se se mnou táhne od mých černých časů a myslím, že se jí nedokážu zbavit. Je to perfekcionismus. Kvůli přestupu na novou školu jsem si nemohla dovolit dostat dvojku. Prostě bych si to neodpustila. Ačkoliv mi ze všech předmětů vychází 1, asi 2 dvojky a 1 trojku jsem už dostala a nenesla to příliš dobře. Zároveň jsem si naplánovala mnoho kroužků. V pondělí tenis, v úterý street dance, ve středu pole dance, ve čtvrtek florbal a street dance, v pátek ještě posilka a o víkendu už ale nedostatečný odpočinek. Pondělky šly, úterky šly, ale ve středu jsem domů chodila až okolo 6. večer, ve čtvrtek okolo 9. a do toho tolik školy... Nadměrná aktivita a nedostatečný jídelníček - ač jsem se snažila jíst - si prostě vybraly svou daň. Fungovala jsem takhle necelé 2 měsíce, než to záda neunesly. Nemohla jsem se hnout, lítala po doktorech, prostě to bylo peklo. Ještě z toho nejsem tak úplně venku, ale už je to mnohem lepší. Smířila jsem se s faktem, že budu muset něco vypustit a bude to posilovna a florbal. Je mi to hrozně líto, florbal miluju, posilovnu tak ne, takže to nebude problém. Ale pro své zdraví udělám cokoliv. Jak vy zvládáte až přehnanou časovou vytíženost? Dáváte pauzu i své hlavě?


Doufám, že se v celém článku nějak vyznáte, protože mám problémy utřídit své myšlenky tak, aby byly přehledné. Budu ráda za vaše komentáře a názory, u těchto článků je obzvláště ocením, protože mě vaše názory opravdu zajímají. Přeji vám krásný den. 








2 komentáře:

  1. Wow! Moc hezky si to napsala :) já od září měla tréninky 3x týdně, zvládala jsem to dobře, jenže v půlce listopadu se mi pokazilo něco pod Achillovkou.. tak toho asi bylo moc no :/ každopádně ted už měsíc nic nedělám - nemůžu.. a už se strašně těšim se mi to vyléčí :) a ty si to hezky naplánuj! ať je ti líp :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezký článek :) Já se tedy přiznám, že někdy patřím mezi ty šílence, kteří cvičí i při rýmě, ale když se na to necítím, tak radši necvičím a zalezu si s čajem do postele :)
    Odpočinkové dny jsem nucená praktikovat, protože ne každý den mám čas na cvičení, ale třeba o letních prázdninách jsem měla opravdu minimum úplných rest dayů. Což bylo špatně, ale já jsem vážně v tu dobu byla šílenec :D
    Nejradši odpočívám blogování, víkendovým válením se v posteli celé dopoledne, hezkým filmem nebo s knížkou :)
    Áno, perfekcionismus. O tom bych mohla napsat knihu. Někdy to je fakt hrozné, když chci perfektně zvládnout všechno - učení, cvičení, klavír a mám dost. Někdy také potřebuju úplně vypnout a na nic nemyslet, takže i psychické odpočinek je opravdu důležitý :)
    Chození domů pozdě je u mě naprosto normální. Pondělí tělák a klavír - doma v 7, úterý přítel a sbor - doma v devět, středa - bývaly taneční, ale ty už skončily, ale doma kvůli laborkám zase v sedm :D Čtvrtek přítel a sbor - doma v 7, no a pátek jenom přítel - doma v 7 :D Jsem zvědavá, kdy tohle už neunesu já, protože do toho ještě po příchodu domů cvičím a učím se. A jídelníček taky teď nic moc :(
    Ať se ti daří a nepřetěžuj se ;)

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)