neděle 26. října 2014

TENKÁ HRANICE MEZI ZDRAVÝM ŽIVOTNÍM STYLEM A PRAVÝM OPAKEM



Porucha příjmu potravy není věc, která by se měla brát na lehkou váhu. Šance na vyléčení tady je, stačí jen chtít. Chci vás vyzvat k tomu, aby jste se vy, příznivci zdravého životního stylu, zamysleli, zda je to opravdu tak zdravé, jak se vám na první pohled může zdát.



Co pro Vás znamená zdravý životní styl?

Zkoušíte rádi nové zdravé potraviny? Vymýšlíte různé obdoby klasických receptů, hlavně aby byly co nejzdravější? Na tom podle mě není nic špatného, naopak. Když Vám to působí radost, není důvod, aby jste si místo 100 gramů másla do dortíku, které bohatě postačí, cpali dalších 100. Proč byste si měli dávat k snídani 2 koblihy s kakaem, když jste objevili ovesnou kaši, která vás uspokojí více jak psychicky, tak i fyzicky? Jako u všeho je tu ale ta tenká hranice, přes kterou se můžete během mžiku přehoupnout, ani nebude vědět jak. 
Když jsme u těch zdravých receptů, položte si ruku na srdce a odpovězte pravdivě. Zaměňujete ty netakzdravé potraviny zdravějšími, aby to mělo pro vaše tělo určitý přínos, nebo spíše málo kalorickými věci (popřípadě méně sladkými, tučnými), jen abyste zhubli/nepřibrali? Samozřejmě neříkám, že je to ve všech případech špatně, lidé s nadváhou s logickou chutí k jídlu si musí občas něco dopřát, pokud možno i v méně kaloričtější verzi, aby mohli dál s elánem pokračovat k cestě za zdravou postavou. Zdravou postavou ovšem nemyslím BMI pomalu 19, myslím tím postavu, která nebude znamenat nabývající zdravotní problémy. Konec konců relativně hubená dívka může mít problémy např. s menstruací, padáním vlasů, zatímco ta, která vedle ní může působit "tučněji" (bože, to je příšerné slovo), na tom bude zdravotně podstatně lépe. Nevidím problém v záměně ovesné mouky za pšeničnou, vidím problém v záměně cukru za umělé sladidlo, což je pomalu to největší svinstvo dnešního chemického světa. 
Abych to shrnula... Je-li pro vás důležitější, jestli po potravině neztloustnete, než jestli po ní naopak neonemocní kupříkladu vaše játra, něco tu nehraje a měli byste se nad tím zamyslet.  

Vliv studují

Libujete si ve čtení nejnovějších a samozřejmě nejpravdivějších studiích, které dokazují, jaké potraviny mají negativní dopad na naše tělo? Člověk by si řekl, víc informací o potravinách mi neuškodí. Já bych po svém dlouhém boji - který jsem mimochodem ještě ani úplně nevybojovala - tvrdila pravý opak. Často si přeji, abych toho o jídle věděla méně. 
Podívejme se na příklad. Přečetli jste si zrovna studii o tom, jak je špatná laktóza, jak se zachováte?
  1. Jedl/a jsem laktózu prakticky celý život a problémy jsem s ní neměla. Nebudu dělat nějaké pošetilé závěry, dokud se o tom popřípadě nedozvím víc. Pak se teprve rozhodnu, jestli ji trochu omezím. 
  2. Pane bože! Neměl/a jsem ani tušení, co všechno tahle mrcha bakterie dělá! Už nikdy nedám do pusy žádný mléčný výrobek! Nenechám jí, aby mě zabila!
Dobře, možná si myslíte, že jsem to s tou druhou možností přehnala. Možná ano, ale i tak to není daleko od pravdy. I já jsem do jisté míry takhle přemýšlela. Odpověděli byste na bázi 2. možnosti? Znovu Vás vyzývám, abyste se zkusili zamyslet nad tím, kdy jste naposledy téměř bezdůvodně vyřadili určitou složku potravy jen kvůli nějakému článku. Neříkám, že nebyl zcela pravdivý, možná částečně byl, ovšem to neznamená, že se jak smyslů zbavení se strachem v očích na laktózu ani nepodíváte. Vždy je tu zlatá střední cesta. Místo toho, abyste pojídali mléčné výrobky od rána do večera, se je můžete pokusit mírně omezit. 
Kdysi bylo hitem vyhýbat se vajíčkům, protože měli vysoký obsah cholesterolu. Teď se naopak "ví", že zvyšují hladinu toho dobrého. (Jak já miluju vajíčka! ^^) Pokud jste si všimli, v současné době je zase hitem omezovat pšenici, protože přece může za všechny zažívací potíže! (Jsem vážně zvědavá, jak na tom bude pšenice za pár let.)


Plánování 

Trávíte čas neustálým přemýšlením o tom, co budete jíst? Dožvýkáte poslední sousto oběda a už přemýšlíte nad tím, co si dáte k svačině? 
Znovu si předvede určitou situaci na příkladu. Dojedli jste svačinu. Začnete přemýšlet nad tím, co jste vlastně jedli. Ovesná kaše, pomeranč, brambory, kuřecí, pudink, čtvereček čokolády. Řeknete si, že jste za dnešek snědli velkou hromadu sacharidů a začnete panikařit, co si tedy vlastně dát k večeři. Napadne vás tvaroh, protože ten má přece málo sacharidů a velkou sytící schopnost. Běžíte do ledničky a s obrovskou úlevou zjistíte, že tvaroh máte. Odeberete si dělat potřebné věci, ale stále přemýšlíte nad tím, jestli byste nepřišli na jinou podobnou večeři, ale ještě s menším podílem sacharidů a stejně tak zdravou. Odpočítáváte minuty do večeře a pak se konečně dočkáte. Je přesně 18.00, odkládáte to, co jste doposud dělali, natěšeně otevíráte lednici a pak se vám zhroutí pomalu celý svět před očima. Někdo vám snědl tvaroh! Hrozně těžko se s tím vyrovnáváte a když ani po dlouhém hledání neseženete něco "vhodného", raději si nedáte nic. 
Zkuste na to jídlo tak pořád nemyslet, nebo opravdu snad chcete napořád skončit otrokem jídla? Vesele se řídíte sloganem "eat to live not live to eat" a přitom jste sami živým příkladem člověka, který žije proto, aby jedl. Vím, jak je to těžké, to mi věřte, ale mě například pomáhá, když nějaká tahle myšlenka přijde, začít si v duchu zpívat, nebo si doslova zakázat na to myslet. 


Šílenství sociálních médií

Předpokládám, že pokud sledujete své oblíbené blogerky a máte účet na ask.fm, začnete je sledovat i tam. To vám nikdo nemá za zlé, proč taky. Problém pak ale nastává, když začnete - s nadsázkou řečeno - žít život svého vzoru. Pořád se ptáte, co měl snídani, jak by se vyjádřil k tomuto a tomuto tématu... Nekonečná škála dotazů typu: "Snědla jsem po večeři hrušku, přiberu?" Nejen, že to pravděpodobně naštve blogera, ještě to ublíží vám. Jak? Jednoduše.
Spoléháte se na to, že odpoví hned a to, co řekne on, prostě platí. Nemůžete se ale řídit tím, jak se vyjádří on. Nejí sacharidy? No a? To snad znamená, že vy je také začnete nejíst jen kvůli tomu, že nějaký Pepa napsal, jak je paleo strava skvělá, že on se cítí skvěle a že i jeho postava je najednou skvělá? Na něj to působit může, na vás třeba vůbec ne. Tím, že budete neustále přemýšlet nad tím, jestli neděláte špatně, když na rozdíl od něj sacharidy jíte. Psychicky vám to jen uškodí.
Neděste se, když vaši oblíbenci z instagramu zveřejní fotku svého oběda s popiskem: "To jsem se ale nacpal! Tak dobrý oběd jsem ještě dlooouho neměl." Koukáte nevěřícně na fotku. Zdá se to jenom vám, nebo je ta porce žalostně malá? Usoudíte ale, že váš vzor přece ví, co dělá, a tak je to porce naprosto ideální, ačkoliv vy byste po ní dostali jen hlad. Neděste se! Nezmenšujte si porce! Každý jsme jiný a když vám to vyhovuje, jezte tolik, kolik vaše tělo potřebuje. Na nikoho neplatí ta stejná rovnice.


Ach, ta chemie

Nebudu chodit okolo horké kaše, víme to všichni, chemie je téměř v každém jídle. A nejen v jídle. Chodíte po krámu a cíleně kupujete potraviny, které už moc dobře znáte. Pomalu byste dokázali nazpaměť vyjmenovat složení a nutriční hodnoty. Když si chcete koupit něco, co jste v ruce ještě nikdy neměli, automaticky si začnete pročítat to titěrné písmo. Podle mě je sice dobré umět se orientovat v těchto věcech, ale všeho s mírou. Pokud se Váš list "dovolených" a "zdravých" potravin stále zužuje, něco je špatně. Chemii se nevyhnete a tím, že se budete cíleně vyhýbat určité složce potravin a jíst pořád jedno a to samé, si zrovna nepomůžete. Samozřejmě vás teď nevybízím k tomu, abyste běželi do krámu pro nějakou balenou bagetu či párky a vykřikovali "YOLO!" :D


Jídlo z cizí kuchyně

Je víkend, přátelé vás zvou na pokec v kavárně nad dortíkem, chystá se rodinná oslava v restauraci, nebo máte strávit někde celý víkend mimo domov. Je první, co vám začne vrtat hlavou, problém s tím, co tam budete jíst? Odmítnete kamarády jen kvůli tomu, aby vás nenutili jíst dort, protože nevíte přesně, co v něm je, ani kolik má kalorií a makronutrientů? Trápíte se na oslavě "o vodě", protože se bojíte porušit svá přísná pravidla správného stravování? Ou, tak tady jsme tvrdě narazili. Další znak nezdravého životního stylu je stranění se společnosti. Opravdu chcete, aby vaším jediným kamarádem nekamarádem zůstalo jídlo, protože všechny ostatní od sebe odstrčíte? Nemůžete se do nekonečna bát toho, že po vás někdo bude chtít, abyste jedli také jiné jídlo, než to které si pečlivě připravíte do krabičky. Proč byste se vyhýbali dovoleným jen kvůli tomu, že tam nebudete mít úplnou kontrolu nad tím, co sníte? Pár takových nevlastních  jídel vám neublíží, spíše naopak. Raději nic nesníte, než abyste snědli něco, co tak úplně neznáte? To je to nejhorší, co můžete udělat. Vašemu tělu prospěje více, když si dáte třeba rajskou, než aby si muselo složitě vyrábět energii ze svalů. Všechno je lepší, než nic.


V několika předcházejících odstavcích jsem vypsala pár znaků, které u sebe můžete pozorovat, pokud jste nezdravě závislý na zdravém jídle. Jestli se s těmito problémy nepotýkáte, buďte rádi, vezměte si to jako odstrašující příklad a NIKDY do toho nespadněte. Ale jestli jste se v několika těchto znacích našli, nemarněte čas a něco s tím udělejte. Třeba ještě není pozdě a nebudete mít tak obrovské problémy se z toho dostat. Této nemoci se říká ortorexie (orthorexia) a je stejně nebezpečná jako anorexie nebo bulimie. Jen si to spousta lidí neuvědomuje. 
Tento článek jsem sepsala proto, že stále více a více se setkávám kupříkladu na asku až s praštěnými dotazy, které už hraničí - alespoň navenek - s posedlostí. Sama jsem taková byla a částečně i stále jsem, protože se tohle roční období ponese se mnou až do konce života. Můžu ale bez výčitek prohlásit, že jsem udělala velký krok dopředu a daří se mi na mé poměry skvěle. Doufám, že vás já nebo tento článek inspirujeme k tomu, abyste nepodlehli silnému nátlaku okolí a zachováte si ZDRAVOU mysl. :)
 








7 komentářů:

  1. tohle je tak perfektní článek !! ten bych vytiskla a dala přečíst všem dnešním holčičkám, které k těmhle problémům dost jistě míří !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, šíří se to jako tsunami. :) Děkuji, opravdu mě komentář od mé oblíbené blogerky potěšil. ^_^

      Vymazat
  2. Uzasne a skvele napsano, myslim, ze mam novou nejoblibenejsi blogerku :-)
    Kristyna.

    OdpovědětVymazat
  3. Úplně nádherně napsané! Máš opravdu spisovatelský talent :) Nejradši bych se pod tento článek podepsala, fakt se vším souhlasím :) Každé tvé slovo jsem úplně hltala :D
    http://fitlucy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Tohle je fakticky skvělý článek :) Taky jsem takový magor bývala a bohužel jsem se toho ještě uplně nezbavila. Snažím se to ale mít pod kontrolou. :) Ono je třeba dobré, když člověk ví co jí a umí se v určitých chvílích ovládnout a říct si NE. Také je ale důležité, umět si jednu za čas dát něco dobrého a nezdravého, užit si to a NEVYĆÍTAT si to :)

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherně napsaný článek! úplně se v něm vidím.. když dojdu do lednice a něco je tam jinak. někdo snědl něco, co bylo "moje" tak úplně šílím! je to hrozný, jak jídlo dokáže člověka ovlivnit..
    http://the-biggestfear.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za každý komentář. :) Pokud již ale chcete něco kritizovat, prosím, vyjádřete se civilizovaně, ať si z toho můžu něco vzít a nemusím se kvůli tomu trápit. Na Vaše komentáře odpovídám tady na blogu. :)